Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

KOMENTÁŘ: Za umělecké dílo může prohlásit kdokoli cokoli

Právo

  7:00
PRAHA - Když k vám přistoupí na ulici neznámý člověk a řekne: „Pane, vy jste kretén!“, budete to buď ignorovat, anebo mu vrazíte facku a kolemjdoucí zavolají policii. Když ale se ten neznámý člověk představí jako umělec, absolvent Akademie výtvarných umění, a prohlásí, že právě vytvořil akt konceptuálního umění, bude to pro vás dost špatné.

Hra Naše násilí, Vaše násilí foto: festival Divadelní svět Brno

Policie si opatří znalce z AVU a ten potvrdí, že: a) šlo o absolventa umělecké školy, b) ten se zabývá konceptuálním uměním, c) jeho počin byl výronem tohoto umění, když umělec vás nemínil urazit, ale využil vás jen jako objekt svého díla, jemuž přiřknul charakteristiku „dobrý křesťan“ – podle Pavla Eisnera totiž pochází naše slovo kretén z francouzského bon chrétien. Jeho čin nemůže být tedy stíhán jako přestupek. S tím se policie ztotožní a bude stíhat už jenom vás, protože jste reagoval neadekvátně, umělce jste napadl při výkonu jeho uměleckého díla a tím jste se dopustil přestupku a zaplatíte pokutu.

Soudní zápas o kontroverzní hru s Ježíšem. Pokus o cenzuru, vytáhli tvůrci proti Dukově žalobě

Ale ani když půjdu do divadla, nemohu si být jako divák jist svým osudem. Například když se vypravím na kus Vaše násilí, naše násilí. Tato hra, uvedená v Brně jen jednou pro 200 diváků, vzbudila velký rozruch i mimo uměleckou obec. Někomu se nelíbila, někomu ano, a jistí aktivisté (nikoli umělci) se pokusili představení narušit, což se jim po zásahu antikonfliktního policejního týmu povedlo jen částečně. V médiích se recenzenti rozhořčovali nad tímto pokusem omezit uměleckou svobodu. Kdo má právo nám určovat, co je umění? ptala se jedna z nich.

Ano, to je jádro věci. Kdo toto právo má? Ať jsem pátral, jak jsem pátral, v naší ústavě ani v žádném zákoně jsem na to odpověď nenašel. Za umělecké dílo může, podle mého právního názoru, prohlásit kdokoli cokoli. Umělecké dílo je ale jen jedním druhem autorského díla. To se podle zákonné definice vyznačuje následujícími charakteristikami: musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a vyjádřené v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Jistě chápete, že podstatné je teď vysvětlit použité pojmy. Předně, kdo je to autor? K tomu zákon říká jen to, že je to fyzická osoba, která dílo vytvořila. Co máme přesně rozumět pod slovy „tvůrčí činnost“? K tomu zákon neříká nic. A jak chápat, že je něco jedinečným výsledkem této tvůrčí činnosti, to zákon také ponechává stranou, nicméně lze to pochopit s použitím elementární logiky – jedinečné je prostě takové, které jinde a jinak neexistuje, je to něco originálního.

Součástí květnového festivalu Divadelní svět Brno má být i divadelní hra Naše...
Zhruba 30 členů hnutí Slušní lidé modrých tričkách stojí na jevišti, kam vtrhli...

Citovaná recenzentka dává právo „nám“ určit co je a co není umění státu, který na to má umělecké odborníky. Není to zrovna liberální, ale stát by měl mít právo určit, za co zaplatí. A to je zřejmě záležitost společenské smlouvy. Stát dává určitým lidem status umělce na základě institucionálním. Tedy pedagogové, studenti a absolventi uměleckých škol jsou apriori umělci a vše, co oni sami označí za umění, jím je. Stát „nám“ určí, co je umění. A na základě abstraktní společenské smlouvy se uzavírají konkrétní licenční a jiné smlouvy, na jejichž základě státem uznaní umělci dostávají svoji autorskou odměnu.

I v tom nejtotalitnějším státu však může každý, kdo chce, vytvořit „něco“ a prezentovat to jako umění a sebe tím pádem jako umělce, když k tomu nepožaduje státní příspěvek. A v takovém případě kdo má právo určit, jestli určitý projev je, anebo není umění? Třeba divadlo bylo původně lidová show, herci museli diváky pobavit komedií či tragédií, aby si vydělali. A bylo po staletí běžné, že diváci vybučeli a vypískali představení, které se jim nelíbilo, jak si může každý přečíst třeba v biografii Giussepe Verdiho nebo v Pamětech Hectora Berlioze. Pěkně to také popisuje Luigi Pirandello v povídce Stará hudba - moderní wagneriáni bučeli a pískali posměšně na Verdiho operách, které nazývali hudbou pro bersagliery. V těchto konfrontacích s diváky se prosazovalo to, co je skutečným uměním. A žádný recenzent se nepohoršoval, že jim diváci mluví do řemesla. Verdi zůstal velkým umělcem bez ohledu na to, že wagneriáni (a tehdejší recenzenti) považovali za umělce jen Richarda Wagnera. Bersagliéři odolali útoku Nibelungů a Valkýr.

Svoboda, a také umělecká svoboda, je k životu nutná. A je stejně bezbřehá, jako svoboda podnikání. Vždyť umění je jen jistým druhem podnikání. Když dokážu prodat déšť, jsem podnikatel. Když ho dokážu prodat jako umělecké dílo, jsem umělec. To je to umění uzavřít smlouvu. Nakonec jde jen o peníze.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.