KOMENTÁŘ: Zatížení obcí tranzitní dopravou je neudržitelné

Hluk ohrožuje sluch, ale také srdce, varuje lékařka

Dlouhodobé vystavování nadměrnému hluku způsobuje vysoký krevní tlak, poškození srdce, snížení imunity, chronickou únavu a nespavost. Výzkumy prokázaly, že výskyt civilizačních chorob přímo vzrůstá s hlučností daného prostředí. Hluk během spánku snižuje jeho kvalitu i hloubku.

Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého na ochranu zdraví. Každý má také právo na ochranu soukromého a rodinného života, jakož i na příznivé životní prostředí. Vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

Zákon o ochraně veřejného zdraví upravuje povinnosti osoby provozující zdroje hluku a vibrací. Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací, mj. vlastník pozemní komunikace a další zákonem uvedené osoby, jsou povinni zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb, a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby v chráněném vnitřním prostoru stavby.

Noční dobou se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem a vibracemi rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou. O snížení hlukové zátěže je povinen starat se i stát v rámci péče o veřejné zdraví. Jak stát tuto roli v České republice zastává, dokazuje také stávající legislativa a opatření v rámci zavedení mýtného a jeho rozšíření i na silnice prvních tříd či dlouhodobé opravy na pozemních komunikacích, které velmi často vhání nákladní dopravu v rámci objízdných tras do našich obcí.

Každý bojuje po svém

Ze stavebních úprav domů obyvatel takto postižených obcí je patrné, že s hlukem každý bojuje po svém. V domech se mění okna na lepší se zvukovou izolací. Lidé instalují venkovní žaluzie a mění vnitřní uspořádání domu. Když je léto, není možné otevřít okna a větrat, protože celodenní hluk zvenčí vyčerpává a není v pokoji orientovaném do ulice slyšet vlastního slova. Ne každý si může instalovat klimatizaci. Při každém průjezdu nákladního vozu, zvláště těch plně naložených, vnímáme otřesy domů, praskají zdi a je nutné pomýšlet na zpevnění základů domů či stropů. To všechno jsou opatření směřující k ochraně zdraví, soukromí, životního prostředí a vlastnického práva, které jdou nad rámec běžných výdajů každé domácnosti. A nesmíme zapomínat na to, že z každého vozidla se uvolňují do ovzduší zplodiny, které dýcháme. Lidé se přizpůsobují dopravě na silnici i tím, že buď na kole jezdí po chodníku, anebo jízdu na kole úplně vzdali. Přitom právě tento způsob dopravy je všude ve světě podporovaný.

Každý rok sledujeme, jak se zvyšuje intenzita dopravy. Nárůst počtu projíždějících vozidel můžeme přičítat různým okolnostem, ať už jsou to důvody logistické, časové či změna legislativy zvyšující počet placených úseků na našich pozemních komunikacích. Zejména během všedních dní středem obcí projíždí těžká kamionová doprava a tisíce osobních vozidel počínaje brzkými ranními hodinami až do pozdních nočních hodin. To má za následek devastaci povrchu vozovek místních komunikací spojenou s nutností pravidelných oprav a zvýšených investic, ale zejména zhoršené až nesnesitelné životní podmínky pro místní obyvatelstvo.

Mnoho řidičů ani nedodržuje stanovenou rychlost v obcích. To opět zvyšuje hluk. Ten, kdo v obci trvale bydlí, se musel dané nepříznivé situaci nějak přizpůsobit. Nicméně je nutno si položit otázku, zda je opravdu nutné si na takovou životní změnu zvyknout a vychovávat budoucí generace za nepříznivých životních podmínek s rizikem zdravotního poškození, anebo s danou situací začít něco dělat. Žádná změna v oblasti legislativy se neděje ze dne na den. Nicméně obcí s negativním dopadem dopravy, jsou v České republice stovky, ne-li tisíce.

Petice a žádosti o změnu

Úřad veřejného ochránce práv vyslovil v rámci šetření stížnosti obyvatel pod spisovou značkou 2639/2013/VOP následující názor: „………Obecně považuji za nepřípustné, aby zpoplatněním státních komunikací docházelo k přelévání tranzitní dopravy na krajské komunikace nižších tříd, které k tomuto provozu nemají sloužit a jsou přetěžovány se všemi negativy z toho plynoucími……“.

Zákon o pozemních komunikacích upravuje omezení vjezdu některých vozidel tak, že tranzitní nákladní dopravu prováděnou nákladním vozidlem nebo jízdní soupravou, jejichž největší povolená hmotnost činí 12 tun a více, lze na silnici II. a III. třídy zakázat nebo omezit stanovením místní úpravy provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu, jen je-li možné využít jinou vhodnou trasu včetně trasy vedoucí po pozemní komunikaci podléhající zpoplatnění. 

Při stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (s výjimkou účelových komunikací) se postupuje dle správního řádu v rámci přijímání opatření obecné povahy. Příslušný správní úřad pak stanovuje místní úpravu provozu na svoji odpovědnost, z úřední povinnosti a nikoliv na žádost. Přesto na nepříznivou dopravní situaci v obcích musí většinou upozorňovat občané formou petic a dožadovat se přijetí změn, které by jim zabezpečily příznivější životní podmínky. V některých případech se pak na změně místního dopravního značení podílejí i samotné obce ze svých rozpočtů, když se správnímu úřadu nedostává peněz na realizaci projektu.

Sněmovní tisk k projednání

Obce, kterým se podařilo docílit změn a vytěsnit tranzitní dopravu ze svého středu, podstoupily většinou zdlouhavý proces počínaje peticí, mnoha jednáními se silničním úřadem, Policií ČR, celní správou, dopravními inspektoráty, krajskými hygienickými stanicemi, se starosty okolních obcí a samotnými provozovateli tranzitní dopravy. Ne každá obec má dost ochotných občanů a volených zástupců, aby se do toho boje pustili, protože vždy nenajdou kladnou odezvu na své snažení, které stojí mnoho času. Jednodušší řešení než lokálním způsobem přijímat opatření, která spočívají v realizaci projektů osazování nového dopravního značení zákazu vjezdu vozidel nad 12 tun, je přijetí legislativních změn v zákoně o pozemních komunikacích a v zákoně o silničním provozu.

V Poslanecké sněmovně je k projednání sněmovní tisk, který se těmito otázkami zabývá, a několik poslanců k němu připojilo i pozměňovací návrhy. Bylo by jednodušší změnit znění právního předpisu novelou, než investovat do změn lokálního či dokonce celostátního dopravního značení, což je finančně i časově náročné. Stačí k tomu pár slov v jedné větě zákona. Budou však mít naši poslanci zájem vyslechnout zástupce takto postižených obcí, aby dokázali prosadit změny legislativy? Velmi bych si to přála, neboť jsou to námi volení zástupci, kteří by měli mít zájem vědět, co jejich voliče trápí a v čem by potřebovali pomoci. Doba koronavirová sice nepřeje veřejným slyšením, přesto se jistě najdou způsoby, jak takovou situaci společně projednat a docílit spokojenosti občanů.

Autorka je advokátka a mediátorka.