Podle jeho slov mu pomohla znalost USA a také to, že si s ním veřejnost tuto zemi a její znalost spojuje z dob jeho působení na pozici amerického zpravodaje Českého rozhlasu. Miroslav Konvalina v minulosti působil i jako mluvčí ministrů Karla Kühnla a Vladimíra Dlouhého.
Od března 2006 do května 2007 byl Konvalina ředitelem Radiožurnálu a poté, co se jeho pokračovatel v USA Alexandr Pícha vrátil v polovině letošního ledna do Prahy na místo šéfredaktora Radiožurnálu, Konvalina se na několik týdnu do Ameriky vrátil. V uplynulých týdnech odtamtud referoval o průběhu amerických prezidentských primárek.
Z čela Radiožurnálu generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík odvolal loni Konvalinu za jeho "chyby v řízení". Když letos skončila ve funkci i ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí a vzápětí se psychicky zhroutila, Konvalina tvrdil, že za to může i Kasík. „S obrovským psychickým tlakem spojeným s naprostou nepředvídatelností a podezíravostí mám i já svou zkušenost," přisadil si na dnes už bývalého šéfa.
Mezí Píchou a Tachecí
S Českým rozhlasem se Konvalina dnes rozloučil i veřejně, textem v MF DNES. V něm mimo jiné přibližuje koncepci, kterou nestihl vedení rozhlasu představit. Vyplývá z ní, že Konvalina by volil střední cestu mezi tím, jak vypadal Radiožurnál za dlouholetého vedení Alexandra Píchy před rokem 2006, a podobou, kterou stanici letos v lednu vtiskla Barbora Tachecí. S jejím programem průběžného, okamžitého zpravodajství Konvalina nesouhlasí, ale nepokračoval by ani s konceptem řady uzavřených pořadů.
"Na jaře loňského roku jsem přišel s konceptem vysílání v zaměřených odlišených blocích, jež by mohlo být inspirativní pro současný Radiožurnál, který hledá korekci nyní nastalého stavu. Přesně vyprofilované zpravodajsko-publicistické vysílací bloky jsou dobrým kompromisem mezi kontinuálním zpravodajstvím a dělením vysílání do desítek specializovaných pořadů," napsal.
"Navrhoval jsem, inspirován nejen americkou zkušeností, ale také kolegy z bývalé české redakce BBC, rozdělit denní vysílání do dvou až tří pojmenovaných hodinových bloků, které by měly stálý tým složený z editora, produkčních, ale hlavně z výrazného moderátora a zkušených reportérů. Tento formát má jednu výhodu: na rozdíl od vysílání svázaného pravidelnými pořady umožňuje kdykoliv, kdy se něco začne dít, přejít na kontinuální zpravodajství z dané klíčové události nebo aktuálně vstupovat přímo z místa," pokračoval.
"Proč Radiožurnál nezavedl takové blokové vysílání už dříve? Problém byl mimo jiné v tom, že původní vysílání Radiožurnálu naplněné pravidelnými pořady, které lze snadno dvakrát i třikrát reprízovat nebo nabídnout ostatním stanicím Českého rozhlasu, je levnější a personálně méně náročné. Už při vzniku projektu nového Radiofóra na jaře minulého roku se opět prokázalo, že kvalitně naplněná hodina, tak jak ji jsou zvyklí připravovat bývalí redaktoři BBC, potřebuje více peněz a lidí než hodina naplněná rozhovorem s populárním zpěvákem," uzavřel Miroslav Konvalina.
