Ve střední Evropě někdy můžeme mít pocit, že určitým druhům staveb se tu dařilo v historických vlnách. Za Rakouska-Uherska se stavěla nádraží, za první republiky školy. Podobné vlny jsou logicky vysvětlitelné momentální potřebou státu a společnosti.
Kurátoři výstavy Současný český industriál naznačují, že podobným architektonickým fenoménem dneška jsou průmyslové stavby, jejichž vznik většinou nastartovala hospodářská konjunktura počátku nového tisíciletí.
Něco na tom bude. I ten, kdo českou architekturu pozorně sleduje, bude jen těžko dolovat z paměti větší množství nových pozoruhodných škol nebo nemocnic. Buď nevznikají, nebo jsou pro nás neviditelné.
To druhé donedávna platilo i o průmyslových objektech. Továrny a výrobní haly nejsou tak efektní jako kulturní zařízení nebo soukromé vily. Kurátoři Dan Merta a Petr Volf shromáždili čtyřicet projektů z oblasti industriální architektury, které považovali za mimořádně kvalitní.
Architekt umí ušetřit
Většina z projektů byla postavena v letech 2000-2006. Všechny vznikly v soukromém sektoru, není zde ani jediná stavba financovaná ze státního nebo z regionálního rozpočtu. Dalším společným znakem prezentovaných staveb je důraz na funkčnost a ekologii. Ten jim vtiskli nejen architekti, ale především investoři. I u průmyslových staveb se ukazuje, že určující je vůle a vize zadavatele.
Podle autorů výstavy neplatí představa, že angažmá uznávaného a zkušeného architekta stavbu prodraží. Někteří investoři přímo používají neobvyklý vzhled svých výrobních komplexů jako součást své image a spolupráce se známým architektem je součástí jejich marketingové strategie.
Kvalitní architekt ale především umí stavbu navrhnout tak, aby byla dokonale funkční, a ve výsledku svou efektivitou prostředky šetří. Svou roli v České republice ovšem stále hraje neschopnost nebo neochota některých investorů vést s architektem dialog, ve kterém by se co nejpřesněji vyjasnily požadavky na stavbu.
Anketa
Líbí se vám současné industriální stavby?
Co tedy na výstavě konkrétně najdeme? Ze známějších projektů například hi-techový areál Jihomoravské plynárenské společnosti v Brně od ateliéru A plus nebo naopak do okolní přírody dokonale zapadající vinařství Sonberk u Popic od Josefa Pleskota.
U dalších projektů se většinou jedná o menší objekty sloužící vysoce specializované výrobě, často související s designem nebo potravinářstvím. Ale je tu například i dřevozpracující závod v Čáslavi (jinými slovy pila), logistické sklady v Písku, vodní elektrárna nebo objekt výroby kogeneračních jednotek (jak jsem zjistil na internetu, ty souvisí s plynem a vytápěním...).
Krásné haly bez autorů
Architekti se u tohoto typu staveb většinou nepouštějí do velkých experimentů. Ovšem již skladbou hmot, barevností, promyšleným užitím běžných stavebních materiálů nebo zvýrazněním čistě funkčních prvků staveb dosahují čistě výtvarných efektů. Z prezentovaných projektů jako největší specialista na průmyslové objekty vychází architekt Stanislav Fiala s pěti různými projekty.
Kurátorský průzkum výstavy Současný český industriál může mít své mezery. Ostatně není výsledkem nějaké dopředu definované teze, ale hledání přímo v terénu. Některé stavby se na výstavu dostaly víceméně náhodou. Budovu Bosch Diesel u Jihlavy Dan Merta „objevil“, když kolem projížděl po dálnici D1. Ukázalo se, že velká výrobní hala vlastně ani nemá jednoho architekta, je produktem inženýrského oddělení nadnárodní firmy. Pro její funkční a estetické kvality byla nakonec na výstavu zařazena.
Pokud bychom vzali argument Současného českého industriálu doslova, vyplývalo by z něj, že tahounem současné české společnosti je drobný průmysl v soukromých rukách. Možná ano: výstavu doprovází katalog s anketou mezi investory prezentovaných staveb a zaujetí, které uskutečnění svých projektů věnovali, se s aktivitami státu nebo regionů nedá srovnat. Výstava po Praze navštíví i další česká města.