Mazda 6 se svojí velikostí řadí do střední třídy. Přestože v daném segmentu již existují prostornější automobily, k nabídce vnitřního prostoru nelze mít žádné připomínky. Na žádném ze sedadel (samozřejmě s výjimkou středního místa vzadu) se totiž ani dospělý člověk nebude cítit nijak stísněně.
Praktičnost nad objem?
To platí také pro zavazadlový prostor s objemem půl kubíku. Jistě, někdo může namítnout, že například Octavia Combi přichází s objemem 580 l, nicméně mazda nabízí mnohem lepší využitelnost. Podlaha prostoru v zádi vozu je v jedné rovině s nakládací hranou, což je velmi příjemné. Kladem je také provedení systému sklápění zadních sedadel. To se provádí zezadu. Na boku zavazadelníku stačí zatáhnout za páčku a zadní sedadla se sklopí tak, že s podlahou vytvoří zcela rovnou plochu. Právě tyto vlastnosti znamenají v mnoha případech více než samotný objem.
Zůstaňme ještě v interiéru této mazdy, konkrétně za jejím tříramenným kůží potaženým volantem s tlačítky pro ovládání audiosystému a tempomatu. Poloha za volantem, stejně tak jako kvalita sedadel je na vysoké úrovni. Ani po několikahodinové cestě řidič ani jeho spolujezdec neucítí bolení zad.
Za přitažlivé je potřeba označit provedení středového panelu, který u modelů před modernizací působil příliš laciným a vyumělkovaným dojmem. V současném provedení je velmi elegantní a vyniká vkusně zakomponovaným audiosystémem. Trojice kulatých otvorů pro vystup vzduchu středový panel opticky rozšiřuje. Z hlediska ergonomie ovládání však lze mít výtky k jedinému úzkému displeji ve střední části přístrojové desky. Zobrazují se na něm totiž nejen informace automatické klimatizace, ale také palubního počítače a rádia. Pro zobrazení například hodin nebo vnější teploty je potřeba displej neustále přepínat. Ještě že tlačítka k tomu určená jsou umístěna v jeho těsné blízkosti.
V akci
Za vzhledem Mazdy 6 nezaostává ani její jízdní projev. Automobil má nezvykle vyspělý podvozek s víceprvkovým zavěšením vpředu i vzadu. Mazdě se navíc podařilo nalézt povedený kompromis mezi komfortem jízdy a tuhostí, která je předpokladem pocitu jistoty. Přesto bylo zřejmé spíše tvrdší nastavení podvozku. O Mazdě 6 ale nelze říci, že by byla sportovně pojatým vozem, protože její řízení nemělo i přes překvapivou citlivost nijak zvlášť velký převod.
Testovaná verze byla vybavena silnějším z dvojice nabízených dvoulitrových turbodieselů s krkolomným obchodním označením MZR-CD. Motor s výkonem 143 k měl kultivovaný zvukový projev, a to v celém spektru otáček. Síla motoru a jím nabízená dynamika byla na solidní úrovni, i když nijak zvlášť ze standardů dvoulitrových vznětových motorů nevynikala. Naopak spotřeba paliva se zdála o něco vyšší. Průměrem během testu byla hodnota 7,9 l/100 km, což je údaj, který se značně liší od proklamované hodnoty kombinované spotřeby paliva. Pouze při velmi vyrovnané jízdě bez vytáčení motoru nad dva tisíce otáček bylo možné její hodnotu snížit k udávaným šesti litrům na 100 km. Údaj 5,1 l/100 km udávaný pro mimoměstský provoz byl při reálném ježdění nedosažitelný. Při řízení si bylo nutné nějakou dobu zvykat na řazení. Z hlediska jeho přesnosti i snadnosti obsluhy sice nelze mít námitek, nicméně například při vyřazování na neutrál nebo při otáčení či jiném manévrování bylo potřeba středovou polohu hledat. Geometrie pohybu řadící páky totiž nebyla taková, jaká je obvyklá u jiných vozů. Jedná se ale především o zvyk, protože samotné řazení je dostatečně přesné.
Zajímavá nabídka
Testovaný vůz ukázal, že se jedná o povedené kombi se spíše drobnými nedostatky. O to více potěší cena tohoto automobilu s tříletou zárukou. Na solidní úrovni je i komfortní a bezpečnostní výbava. K automobilu tak vlastně ani není potřeba (navíc to ani není možné) cokoliv dokupovat. O 50 tisíc korun výše postavená verze obsahuje například xenonové světlomety, měnič na 6 CD či dešťový senzor, což jsou položky, bez nichž lze žít. Naopak kdo se spokojí s chudší výbavou a slabším turbodieselem o výkonu 121 koní, ten může toto kombi mít za 700 000 korun.
