Pondělí 21. června 2021svátek má Alois 30 °C přeháňky až bouřky Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Byznys

„Lidi budou chtít digitální detox, do doby před covidem se ale nevrátí,“ říká Tomáš Karakolev z McKinsey & Company

Tomáš Karakolev z McKinsey & Company. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Karakolev z McKinsey & Company. | foto: McKinsey & Company

PRAHA Přes dvacet let pracuje v globální poradenské společnosti McKinsey & Company Tomáš Karakolev a za tu dobu doznala jeho práce i služby McKinsey řady změn. V poslední době se Karakolev se svým týmem zaměřuje ve velkém na digitalizaci a transformaci a vše se ještě výrazněji změnilo koronavirovou pandemií. „Dokonce i stát, který běžně v digitalizaci zaostává, měl nadprůměrné hodnocení spokojenosti s digitálními službami,“ říká o nejnovějším průzkumu McKinsey ohledně digitalizace Karakolev v exluzivním rozhovoru pro Lidovky.cz.

Jste považován za experta na digitalizaci a transformaci. Můžete tyto pojmy, hlavně transformaci, trochu konkretizovat?

Historicky pracuji v oblasti strategie. V rámci strategie pro firmy také vytváříme nové byznysy, které jsou typicky digitální, dnes už to ani jinak nejde. Takže například jsem před 10 lety pracoval na projektu nové banky, která měla digitální přístup jako jednu z definujících vlastností, a to přispělo k jejímu úspěchu. Dnes se zabývám oblastí e-commerce, kde se firmy vyvíjí velmi rychle a transformace je na denním pořádku. Také pomáhám firmám v různých transakcích, vstupech na nové trhy nebo akvizicích jiných firem. To se děje napříč obory, není to jen ve finančnictví nebo v retailu. Transformace je tedy takové všeobjímající slovo zahrnující velkou změnu v podnikání firmy.

Vy osobně máte v McKinsey konkrétní klienty, se kterými dlouhodobě pracujete, a kteří chtějí pracovat výhradně s vámi?

Je to tak. Jde v podstatě o mix dlouhodobých klientů a těch nových. V tradičnějších odvětvích jako je třeba strojírenství, energetika, telekomunikace a bankovnictví jsou firmy stabilnější a často s nimi pracujeme již dlouho. V nových sektorech jako e-commerce firmy rychle vznikají, rostou a stávají se našimi klienty.

Klientela se tedy často mění.

Ano. Má role je taková, že jsem expert, který pracuje s širším portfoliem firem než někteří z kolegů, kteří mají své pole definované na tři, čtyři firmy.

Studoval jste na Cambridge, pak jste dlouho pracoval v Londýně. Co vám takové zkušenosti daly do pracovního života?

To studium už je hodně dávno (smích). Každá zahraniční zkušenost je dobrá v tom, že člověk pozná jinou kulturu a jiný způsob práce. Ani bych tolik nevyzdvihoval ten Londýn, i když jsem tam strávil hodně času a poznal jsem tam třeba svoji manželku. McKinsey je mezinárodní firma, takže když se podívám na svoji kariéru tady, tak přes 50 procent projektů jsem dělal mimo Českou republiku. Platí to na všech úrovních. I když si vezmete nového konzultanta, který nastoupí, tak už v prvním roce pracuje mezinárodně. To navíc neznamená jen v okolních státech, můj nejvzdálenější projekt byl na ostrově Borneo.

Takové cestování se asi přes covid hodně omezilo.

Hodně. Já jsem minulý rok v největším covidu pracoval na dvou projektech v Africe, a dokonce to mělo vyšší efektivitu. Dříve bych tam musel odjet, takže člověk stráví den na cestě. Já už jsem u tohoto projektu znal klienta, byl jsem tam a měl jsem tam navázané nějaké vztahy, tak jsme mohli fungovat poměrně dobře přes Zoom. Protože šlo o strategicko-restrukturalizační projekt, tak se dal udělat na dálku. Mít na starosti transformaci výrobní linky, byl by to problém.

Přestože se tedy McKinsey zaměřuje na digitalizaci, byla pandemie výzva.

Infrastrukturu jsme měli připravenou, protože jsme videokonference používali už dříve. Šlo jen o to naplno začít využívat všechny výhody této infrastruktury. Nebyl to pro nás ani zdaleka takový šok, jako pro jiné odvětví, kde je práce v kanceláři klíčová. Pro nás je velmi důležitý tým, ale dokázali jsme ho rychle přenést do online prostředí a nezpůsobilo to nějaké problémy.

V průzkumu z roku 2020 jste označili Českou republiku jako digitálního vyzyvatele. Platí to pořád?

V této oblasti jsme v ČR dělali dva výzkumy. Digitální vyzyvatelé je makroekonomická perspektiva, která říká, jaký bude mít digitalizace efekt na naši ekonomiku. Dalším průzkumem je „Digital Sentiments Survey“, který nám říká, jak se chovají spotřebitelé. To je ale jen výsek, protože nezahrnuje, jak se chovají firmy, stát a další sektory. Tento aktuální průzkum ukázal, nepřekvapivě, že pandemie digitalizaci nakopla. Velmi překvapivé naopak je, že lidem se digitální služby hodně líbí. Byl jsem překvapený, že i stát, který běžně v digitalizaci zaostává, měl nadprůměrné hodnocení spokojenosti s digitálními službami. Zákazníci byli nad 50 % spokojeni, což nebývá běžné. Byli jsme nuceni se na digitální služby vrhnout a líbí se nám. Teď se čeká, že lidé budou chtít tzv. digitální detox a budou chtít online aktivity omezovat, ale za mě myslím, že to bude jen taková vlnka a lidi se nevrátí k tomu, jak to bylo před covidem. Pořád si myslím, že digitální služby budou vyžadovat.

Myslíte si, že jsme v digitalizaci přes covid obstáli oproti zbytku světa?

Myslím, že ano. Všechno má nějaké pozitivní i negativní pohledy, když se podíváme na jednotlivé sektory. Například pro e-commerce to byl krásný efekt, když se spousta nákupů přesunula online včetně věcí jako třeba potraviny, kde to bylo pro firmy určitě velmi zajímavé. Na druhou stranu se třeba nákup dovolených také přesunul online, ale tyto firmy stejně trpí, protože lidé nákupy dovolených výrazně omezili. Nejvíce se v digitalizaci posunul stát a odvětví, která v digitalizaci zaostávaly jako třeba pojišťovnictví. Řada dalších odvětví, jako např. utility se také posouvají dopředu, takže si myslím, že jsme se s tím poprali dobře.

Největší šok to byl asi pro školství, co myslíte?

Ve školství na to asi nebyli připravení, ale co jsem pozoroval, tak školy s dobrým vedením dokázaly na online výuku přejít velmi plynule. Byl to opravdu velký krok kupředu, ale my jsme měli štěstí, že naše mladá generace má základní digitální návyky často i lepší než na západě. Zatímco v pokročilých digitálních znalostech zaostáváme, tak v těch základních jsme byli u mladých napřed, což hodně pomohlo. Na to, aby člověk fungoval v online výuce nepotřebuje nějaké složité analýzy, stačí základní digitální dovednosti a tam to zafungovalo.

Dlouhodobě u nás sklízí kritiku digitalizace státní správy, přesto ve vašem průzkumu nedopadla špatně. Jsou v ní tedy stále nedostatky?

Myslím si, že je tam velký prostor posouvat se kupředu. Musíme si ale uvědomit, kde jsme byli před pěti lety a kde jsme teď. V době prvního průzkumu v roce 2018 jsme v aktivním využívání digitálních služeb státní správy neboli e-governmentu byli na předposledním místě v EU. Dnes už to není zdaleka tak špatné, i když jsme pořád pod průměrem. Postupně se digitalizuje stále víc služeb, tento rok se rozběhla e-identita což digitální služby zpřístupnilo všem, kdo mají digitální bankovnictví. Bitva se přesune k tomu, jak uživatelsky příjemné ty služby jsou. Když se podíváte na to, jak vypadaly digitální banky před 20 lety, tak také fungovaly, ale bylo to relativně složité a když byste to stejné nabídl klientům dnes, tak by si lidé klepali na čelo. Stát teď může jet o dost rychlejším tempem, protože technologie už jsou etablované. Teď je důležité, aby šel cestou přívětivosti, nedělal zásadní chyby a věřím, že se posuneme dopředu.

V poslední studii říkáte, že nárůst digitalizace byl extrémní. Jak je na tom běžná česká firma?

My pracujeme spíše s těmi většími, ale měl jsem možnost být v kontaktu s o něco menšími firmami a musím říct, že i ty se posunuly výrazně kupředu. Když jsem například viděl nějaké výrobní linky, jak dnes funguje strojírenská firma vyrábějící komponenty, tak část linek je hodně digitálních. Je to jako nějaké hnízdo, kde na vstupu přiveze člověk materiál a na výstupu padají hotové díly. Hodně se posouvá i design, že firmy mají v R&D projektech digitální části. Pracovali jsme s logistickými firmami, které vytváří „digitální dvojče“ svých skladů, aby mohly modelovat další rozvoj automatizace a testovat různé algoritmy fungování skladu. To všechno jsou dobré posuny. Firmy, které chtějí, se postupně dostávají do plné digitalizace. U menších firem je problém, že často nevědí, kde začít. Jsou ale součástí nějakého dodavatelského řetězce, kde je velká role těch větších firem, aby na dodavatele zatlačily a řekly, pojďme zdigitalizovat objednávky, fakturaci, předávání informací z hlediska designu produktů. Postupně tak budou k digitalizaci dotlačeny tlakem odběratelů, a budou se muset zorientovat, kde má digitalizace největší ekonomickou návratnost. Velký prostor je pro e-commerce, české firmy jsou v tom celkem zběhlé hlavně v oblasti b2c. V oblasti b2b je prostor, aby s distributory a odběrateli komunikovaly digitálně. Zvlášť ty, co exportují. Digitální kanál s distributory se vyloženě nabízí.

Je možné, aby firmy fungovaly bez využití digitálních technologií?

Záleží, co je to za firmu. Pokud jdete do restaurace, tak ta je vždy nějakým způsobem fyzická a digitálně tam maximálně objednáte a zaplatíte. Když jste výrobní firma, tak tlak dodavatelského řetězce na digitalizaci interakce je velký. Ve všech sektorech to směřuje k nějaké formě omnichannel. Pokud nemáte něco vyloženě virtuálního, jako je třeba banka, kam nemusíte chodit a dá se vše řešit virtuálně a máte nějaký fyzický produkt, tak vždycky bude potřeba provázat fyzickou stránku s tou digitální. Pak už jen záleží, jestli si na to zákazník chce sáhnout a podívat se na to v nějakém showroomu nebo si to objedná kompletně online, případně se dá ta cesta nakombinovat.

Jak na tom jsou české firmy v omnichannel přístupu v porovnání se západem?

Hodně se to liší. Některé to mají ve svém DNA jako třeba banky, které jsou v digitalizaci obecně napřed. Spousta bank nabízí stejné služby ať už jste na pobočce, na telefonu nebo na počítači. Když se podíváte třeba do retailu, tak tam třeba provázanost tak velká není. Když jste v obchodě, tak nemůžete jednoduše přejít do online, musíte začít celý nový proces. V retailu je složitější udělat dobrou provázanost. I lídři v odvětví v provázání onlinu s offlinem stále experimentují.

Jak digitalizace ovlivní do budoucna trh práce?

K velkým změnám na trhu práce docházelo i dříve jen se to teď děje rychleji. Už to není otázka generací, ale spíš třeba deseti let. Jsem optimista v tom, že lidé, kteří mají pokročilé digitální dovednosti, se dokážou přizpůsobit a hrozně se jim uleví. Práce, kterou zastane stroj, je často nudná, opakovaná práce v nepříjemném prostředí. Když máte stát u linky, tak je lepší, když to udělá stroj a vy se můžete věnovat něčemu, co je méně kontrolované a více kreativní. Může to být také dělnická práce, jen více sofistikovaná. Vyrobit díl zvládne stroj, ale poskládat ho už je práce pro člověka. V kancelářské práci dochází k obrovskému nárůstu produktivity. Stačí se podívat třeba na to, kolik člověk trávil času tím, že překládal nějaký text. Můžete text dát překladateli, ale dnes je kvalita strojového překladu (např. v Google Translate) taková, že zasvěcenému člověku již přeložený text nemusíte opravovat. Vyhledávání informací je bleskové. Dřív se různé reporty objednávaly a chodily v papírové podobě, dnes jsou informace, jak se říká na „jedno kliknutí“. Vždycky říkám, že i v odvětví, kde digitalizace výrazně zvýší produktivitu práce, mohou vzniknout další pracovní místa, protože naroste poptávka, můžete expandovat a lidí budete muset najmout víc. V Česku je důležité do digitálních technologií investovat ať už je to z evropských fondů národní obnovy nebo z jiných zdrojů. Firma musí vidět ekonomickou návratnost, mít tzv. business case, aby investovala a program ji to může usnadnit. Je potřeba investice nejen do strojů, ale také do lidí ať už přes školení nebo jiné získávání dovedností – to jsou velmi důležité investice. Takovými investicemi se dostaneme před digitalizační vlnu a samotné investice navíc umí nastartovat ekonomický růst.

Přistupují firmy k digitalizaci dobře?

Ty větší, se kterými pracujeme, mají všechny nějakou formu digitální strategie, jak bude jejich fungování vypadat s větší podporou digitálních technologií. Pro některé je to jádro činnosti, jak jsme zmínili třeba e-commerce. Ve studii říkáme, že už dnešní technologií zvládneme zdigitalizovat padesát procent práce lidí v České republice. To neznamená, že by 50 % lidí přišlo o práci, protože ne všechny technologie jsou finančně návratné a budou se zavádět postupně. Náš odhad byl, že do roku 2030 tecnologie nahradí ekvivalent zhruba milionu pracovních míst. Typicky to není tak, že byste jedno konkrétní místo zrušili. Z jednoho místa zdigitalizujete třeba 60 procent z druhého dvacet a v celku se to nasčítá na obrovský počet lidí. Lidé se budou muset naučit novým věcem a získat nové dovednosti.

Vy zároveň pomáháte firmám v tomto postupu transformace pracovníků?

Děláme to, i když zatím ne v České republice. Na Blízkém Východě jsme pomohli postavit školící centrum, což je vlastně modelová fabrika. Jedná se o výrobní závod, ve kterém probíhá školení na konkrétních příkladech digitalizace v praxi. Vezmete nějaký průřez zaměstnanců od dělníků až po vedoucí manažery a na těch konkrétních příkladech digitalizace jim ukážete, jak zvýší produktivitu, kvalitu, bezpečnost nebo i prodej. Návrh centra byla společná práce McKinsey s tamější asociací průmyslu a průmyslových podniků a ambice je, že fabrikou má projít 200 tisíc lidí, kteří se naučí používat digitalizaci, pak to vezmou do svých firem a pomůže jim to se zorientovat, do čeho by firma měla investovat, jak by měla školit zaměstnance a posunou digitalizaci dál. Hodně věříme tomu, že klasické školení ve třídě, kam naženete lidi z výroby, samo o sobě nefunguje tak dobře a zanechá vám třeba jen 10 procent toho, co jste slyšeli. Je potřeba si věci přímo vyzkoušet. Je to přes 10 let, co jsem vzal klienty do podobné modelové linky, kterou naše firma postavila ve spolupráci s Technickou univerzitou Darmstadt v Německu. Na montážní lince si mohli klienti vyzkoušet, jak různou organizací linky dokážete zvednou efektivitu. Klienti se divili, jak jednoduchou reorganizací aktivit a uspořádáním linky stoupne jejich produktivita klidně o 100 procent. Bylo to spojené i se školením a pak následovala skutečná práce na výrobní lince, kde i manažeři si vzali montérky a začali montovat. I oni si pak uvědomili, jak to funguje lépe, když je to správně zorganizované.

Školení se tedy netýká jen zaměstnanců, ale i top manažerů?

Vždycky to musí jít „svrchu“, protože práce manažerů je taková, aby viděli dál a směřovali firmu k budoucnosti. Nemůžete ale zůstat jen u manažerů a čekat, že se práce ve firmě změní. Přenos zkušeností na lidi, kteří pracují na lince, je velmi důležitý.

V McKinsey jste od roku 1997, to není úplně obvyklé. Je to pro vás „love brand“?

Určitě. McKinsey plní tři mé tužby. Rád řeším problémy a v McKinsey mám možnost řešit problémy různých firem a pomáhám jim se zlepšovat. Zadruhé rád spolupracuji s lidmi, se kterými si rozumím a tady si s kolegy rozumíme velmi dobře. Poslední věcí je diverzita toho, co děláte. Když je člověk v klasickém organizaci a má přesnou pozici, tak má zodpovědnost jen za svou funkci. Moc se od ní nemůže odchylovat, i kdyby chtěl třeba pomoci svým kolegům. Tady je to, co projekt, to unikát. Práce se hodně rozšířila. Historicky bylo McKinsey spojováno s tím, že vám něco vymyslí a pak odejdou a nechají na vás, abyste si to realizovali. Od tohoto modelu jsme se přesunuli k tomu, že klientovi pomáháme projít celou transformací. Rozšířila se i škála oblastí, v nichž umíme pomoci. Ke strategickým projektům se například přidala digitalizace a nyní jsme schopni klientovi postavit digitální business. Stavěli jsme banku, digitalizovali různé digitální procesy. Umíme pracovat s velkými daty, takže když firma hledá způsob cílení na své zákazníky, už to není jen o vymýšlení pravidel, ale také implementování do jejich systému. V Praze máme cca. 60 konzultantů, ale k tomu 350 dalších profesionálů, v organizaci, které říkáme Service and Analytics Hub – tj. servisní a analytické středisko. Máme například UI a UX designérů, kteří navrhnou aplikaci, softwarové architekty a specialisty na data science, tedy těžení znalostí z velkých databází. To všechno je nové, co se vybudovalo za posledních řádově deset let.

Jaký bude posun v dalších deseti letech?

Hodně se posouváme k transformaci, že kromě nápadu, jak by se firma mohla stát lepší ve svém odvětví, pomáháme i s realizací a staneme se partnerem, který je provede celým procesem. Roste důraz na kvalitu výsledku – nejen výsledku jednotlivého projektu, ale hlavně toho, jak přispěl k úspěchu firmy.

Feri odešel s kryptoměnou za 3 miliony. Za peníze z mandátu, tvrdí

Dominik Feri | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Bývalý poslanec Dominik Feri stihl od začátku letošního roku do konce květnu nakoupit kryptoměnu v hodnotě přes 3...

Sledujeme začátek rituální sebevraždy lidstva, říká Čech s IQ 206

Oficiálně nejchytřejší Čech nepůsobí jako robot, nechrlí ze sebe tisíce... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Je jedním z nejchytřejších Čechů, ale jako robot nepůsobí. Při osobním setkání je Karel Kostka, vzděláním učitel,...

Z dětství jsem si nesla zranění, rodinu chceme, říká Gregor Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Vítězka Miss World, topmodelka, zakladatelka nadace a influencerka Taťána Gregor Brzobohatá přijala další výzvu: právě...