Budoucnost není temná. „Pořád máme dostatečný potenciál pro získávání dalších zakázek a tím i pro další růst,“ říká o vyhlídkách jaderného strojírenství v České republice Miroslav Fiala.
LN: Škoda JS dávala dohromady české firmy v rámci konsorcia MIR.1200, které se účastnilo temelínského tendru. Tenkrát se mluvilo o tom, že stavba dalších jaderných bloků v Temelíně pomůže udržet české jaderné know-how. Tendr byl loni zrušen – hrozí zdejšímu jadernému průmyslu ztráta know-how?
České firmy si zatím své schopnosti v oblasti výroby i inženýringu uchovaly. A to také díky projektu výstavby třetího a čtvrtého bloku ve slovenské elektrárně Mochovce. Této stavby se účastní i Škoda JS, která za sebou táhne spoustu českých subdodavatelů. Pokud by byla naše nabídka pro Temelín úspěšná, naše týmy by plynule přešly z jednoho velkého projektu v Mochovcích do druhého v Temelíně. To se nestane. Problém tu tedy vznikne, protože udržet tyhle kolektivy vrcholových specialistů pohromadě není jednoduché. Pokud nebudou mít práci, budou ji hledat někde jinde. Třeba i v jiném oboru.
LN: Podle nedávno schválené energetické koncepce mají být další jaderné bloky dokončeny až ve třicátých letech tohoto století. To je pro vás pozdě?
Nad českým jaderným průmyslem určitě visí hrozba. Nechci tím – ergo kladívko – říct, že je český jaderný průmysl závislý jenom na těch dvou plánovaných blocích, tedy jednom v Dukovanech a jednom v Temelíně. České firmy si pochopitelně snaží zajistit účast i na jiných projektech v zahraničí. Rozhodně si ale myslíme, že účast českých firem by měla být prioritou při rozhodování, jakým způsobem bude vybrán dodavatel nových tuzemských bloků. Bylo by hříchem nevyužít potenciál, který tady máme.