Pivovar Tambor ze Dvora Králové si pořídil unikátní technologii na stáčení piva do lahví. Je to takový „mercedes“ mezi stáčecími linkami. Seřadí, vyčistí, naplní a opatří etiketou tři tisíce lahví za hodinu. Včetně těch použitých, vratných.
Na poměry velkých průmyslových pivovarů nic neobvyklého. Ojedinělé je, že Tambor je ročním výstavem přes sedm tisíc hektolitrů v kategorii minipivovarů a pro ně je stáčení piva do lahví zatím spíš jen nákladnou a okrajovou záležitostí.
ČTĚTE TAKÉ: |
Nejmenším producentům piva v Česku se zkrátka daří. Počet minipivovarů strmě roste, aktuálně už ke třem stům, a rozšiřují i dosud nepříliš využívané prodejní cesty. Už to není jen o točeném pivu ve vlastní restauraci – některé malé pivovary kromě sudů do spřátelených hospod prodávají i lahvové do klasických obchodů. I když největším obchodním řetězcům se minipivovary, až na výjimky v některých regionech, vyhýbají.
Stáčecí linka Tamboru přišla – včetně souvisejícího rozšíření kapacity spilky a ležáckého sklepa – na 22 milionů korun. Tambor není typický minipivovar, nemá vlastní restauraci, jde spíš o malý pivovar, který při vzniku před šesti lety prodával jen „kolem komína“, ale postupně rozšířil odbyt do většího okolí, i Prahy, Brna nebo Olomouce.
Kromě 40 hospod kupují Tambor i desítky obchodů. Původní produkce 1350 hektolitrů za rok se vyšplhala na dnešních více než sedm tisíc, kapacitu nyní rozšířili na 15 tisíc hektolitrů a to nemusí být konec. Pro srovnání – lídr českého pivovarnického trhu Plzeňský Prazdroj uvaří za rok 7,7 milionu hektolitrů.
„Neměli jsme od počátku žádný prodejní cíl. Říkal jsem, že porosteme podle zájmu zákazníků. A ten je dnes enormní,“ říká majitel Tamboru Nasik Kiriakovský.
Bez linky už to nejde
Podobným způsobem si vede i před šesti lety vybudovaný Pivovar Chotěboř, který už ale roční produkcí 22 tisíc hektolitrů patří spíš do kategorie nejmenších průmyslových pivovarů. Stáčecí linka – včetně mytí vratných lahví – je nutností. Ani on nemá vlastní restauraci a prodává do hospod a obchodů v regionu.
Stáčecí linku na skleněné lahve (i když ne ty vratné) používá dva roky také sokolovský minipivovar Permon. A chystají se další.
Třeba Antoš II ze Slaného na Kladensku. První pivovar Antoš v renesančním takzvaném modletickém domě už kapacitou nestačí zájmu pivařů a majitelé vybudovali ve městě druhý. Otevřen má být ještě nyní v létě a vybavený je stáčecí linkou na lahve.
Hospody žijí novou nadějí. Lidé zapomněli na krizi a chodí na pivo |
„Linka zatím není určena i pro mytí a plnění vratných zálohovaných lahví, ale o této možnosti do budoucna uvažujeme,“ reaguje spolumajitel slánského Antoše Josef Paulík.
Na celém českém trhu vládnou co do srovnání prodeje piva lahve. Léta se největší množství nápoje prodávalo v hospodách, ale od roku 2010 převládá prodej baleného piva v obchodech (kromě lahvového také v PET lahvích nebo plechovkách). Loni už činil podíl 41 ku 59 ve prospěch obchodů. Především zásluhou řetězců.
Nabízejí záplavu piv od velkých i menších průmyslových pivovarů, ale zřejmě až na výjimky ještě nějaký čas nebudou odbytištěm pro produkci minipivovarů (těch s výstavem do deseti tisíc hektolitrů ročně). Pivovary, které si zakládají na svých unikátních produktech (a tomu také odpovídající ceně), nejsou ochotny přistoupit na cenový diktát řetězců a nabízet svá piva vedle nejlacinějších a často dovezených výrobků.
„Skladba lidí, kteří nakupují v řetězcích, je jiná než těch, kteří vyhledávají piva z minipivovarů,“ říká třeba plzeňský sládek, stavitel pivovarů a také dovozce stáčecích linek pro minipivovary Josef Krýsl.
„Věřím, že za pár let přijde doba, kdy i obchodní řetězce budou ochotny za oboustranně výhodných podmínek nabízet regionální produkty včetně piva od místních minipivovarů. Znám takovou situaci třeba z Anglie,“ komentuje situaci viceprezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Kočka.
