Levnější čerpací stanice mohou strop využít i ke zdražení, míní analytici

K tomu navíc ministerstvo financí sníží i spotřební daň na naftu na absolutní minimum, které umožňuje evropská harmonizace. Tedy o 1,939 Kč, což po započtení DPH představuje 2,35 Kč na litr. To se rovněž stane od středy 8. dubna.

Úřad Aleny Schillerové bude dál pokračovat v monitoringu marží, který podle ministryně rozšíří o kontrolu promítnutí nižší daně do cen pro zákazníky. „Cílem je pohlídat, aby toto snížení s rozpočtovým dopadem přibližně jedné miliardy korun měsíčně občané skutečně pocítili,“ uvedla Schillerová.

Maximální marže byla podle ní nastavena na základě důkladné analýzy historických dat upravených o inflaci. „Pokud bychom šli s marží níže, Česko by se stalo pro trh s ropou neatraktivní a mohli bychom ohrozit dodávky ropy do Česka,“ dodala.

Podle investičního manažera společnosti Finlord Borise Tomčiaka se maržový strop pohybuje prakticky na úrovni současných průměrných marží. „Nízkonákladové čerpací stanice, třeba Tank ONO pracují dlouhodobě s marží kolem 80 haléřů na litr, takže cenový strop je dost výrazně nad tím,“ upozornil.

Ivan Indráček z Unie nezávislých petrolejářů předpokládá, že se vládním opatřením mnoho nezmění, protože u čerpaček bývá marže na litr obvykle nižší. Předpokládá to podle něj ovšem, že jde jen čistě o marži samotných pump. „Pokud by to mělo zahrnovat i ostatní subjekty, například velké distributory paliv, pak by to citelný zásah byl. Pak by dvě koruny padesát bylo extrémně málo, protože tam jsou například náklady na snižování emisí, které vyjde na 50 haléřů na litr,“ dodal Indráček.

Zasažené dálniční pumpy

Citelněji pocítí vládní kroky čerpací stanice na exponovaných místech jako jsou dálnice nebo městské okruhy. „Prostě tam, kde řidiči až tak nehledí na cenu, ale potřebují se rychle dostat, kam potřebují,“ shrnuje Tomčiak. Dodává, že v těchto případech mohly marže dosáhnout i pět až šest korun za litr. „Tyto čerpací stanice tímto opatřením budou ztrácet a jednoduše budou mít nižší hrubý zisk.

Podle Petra Zajíce, investičního ředitele společnost Amundi, však většina zákazníků citlivých na cenu u těchto pump nenakupuje a má ve své blízkosti čerpací stanici, která pracuje již dnes s nižší marží. „Trochu se tak obávám, aby nakonec tento netržní zásah neměl opačný efekt, kdy na maximální marži najedou i ti provozovatelé čerpacích stanic, kteří dnes pracují s nižší marží,“ míní.

Na toto riziko upozornil i hlavní ekonom společnosti XTB Pavel Peterka. Stanovení cenového stropu může podle něj fungovat jako kotva a levnější stanice tak budou zdražovat poblíž stropu s argumentem, že to je z pohledu vlády správná cena, přestože by bez stropu prodávala pumpa levněji.

Cenová kotva

„Obávám se, že některé sítě čerpacích stanic budou kompenzovat snížení cen na čerpacích stanicích na prémiových lokalitách navýšením cen na menších pumpách, kde do teď byla nižší cena. Reálně tak může dojít k tomu, že cenově citlivý spotřebitel, který jezdil tankovat na pumpy s nižší marží a cenou, bude nyní tankovat dráž,“ varoval.

Ekonom společnosti Portu Marek Pokorný propočetl, že v případě, že by stávající ceny pohonných hmot platily celý březen, získal by stát na DPH jen za tento měsíc o 1,7 miliardy korun navíc. I proto zaznívá ve vládní kriitice názor, že spíš než stropováním se měl kabinet vydat cestou výraznějších daňových úprav.

„Stát mohl namísto zásahů do trhu poskytnout větší dočasnou daňovou úlevu. Připomeňme, že téměř polovinu ze současné ceny paliv tvoří daně odváděné státu. Ten si tak bere od kupujících zhruba osmkrát více, než kolik je marže čerpacích stanic,“ říká analytik J&T Banky Pavel Ryska s s tím, že oznámená regulace jen vytváří precedent pro další potenciální zásahy státu do volného trhu.

Pumpy za drahotu nemohou

Analytici se vesměs shodují, že čerpadláři nejsou hlavním důvodem zdražování a rozhodující bude nakonec další vývoj války v Íránu a cen ropy. „Čerpací stanice jsou nejviditelnějším článkem řetězce, ale nejsou to oni, kdo by ze zdražování měli radost. Naopak je ohrožuje destrukce spotřeby. Jejich zájmem není, aby ceny paliv byly vysoko, protože to vede k omezení poptávky. Navíc i jim se zvyšují náklady,“ vysvětluje Ryska.

„Je nutné myslet na to, že to není opatření, které by pak měla vláda dlouhodobě udržovat. Dlouhodobé řešení to není, ale v této unikátní situaci to krátkodobě může pomoci,“ upozorňuje Tomčiak.

V delším časovém horizontu by pak totiž mohly vládní intervence trh nabourat tak, že by část provozovatelů pumpy uzavřela. „Jedna úroveň marže je nesmysl pro tak různorodý trh. Některé stanice s nízkou nákladovostí a vysokou výtočí paliva se maximální výše marže ani nedotkne a naopak pumpy s vyššími náklady a nižší výtočí se z maximálně stanovené marže neuživí a mohou omezit provoz,“ uvádí Peterka.

Podle ekonoma Pavla Sobíška z UniCredit má opatření potenciál změnit nákupní vzorce spotřebitelů a udrží-li se v platnosti po delší dobu, odhadem pětina z dnešního počtu čerpacích stanic skončí.