Ačkoli tento model zakládá mezi šéfy médií veřejné služby a kontrolními orgány vztah, jenž je ve své podstatě opoziční, obě strany musejí spolupracovat. Radní při kontrole činnosti a hospodaření do velké míry stavějí na údajích, které jim o televizi a rozhlasu poskytnou jejich ředitelé. Ti by zase měli poslouchat, co jim říkají radní, neboť oni mají být v ideálním případě hlasem diváků a posluchačů.
V ideálním případě. Ve skutečnosti to, jak se Rada České televize sžila s Jiřím Janečkem a jak Rada Českého rozhlasu nenašla společnou řeč s Václavem Kasíkem, představuje dva protilehlé konce velmi vzdálené od kýženého středu.
Janeček si už déle užívá nadstandardní přízně některých "svých" radních a pohled veřejných kontrolorů jeho práce se vesměs zredukoval na chválu výsledků hospodaření. Opravdu kritické hlasy je v televizní radě slyšet málokdy a někteří její členové vystupují přímo jako obhájci Janečkova pojetí televize.
V rozhlasové radě je tomu naopak. Většina členů neopomněla poslední dobou ani jednu příležitost projevit s Kasíkovým řízením nevoli. "Víc než dva roky mezi nimi nefungovala komunikace," řekl iDnes.cz čerstvý prozatímní šéf rozhlasu Richard Medek, proč také radní Kasíka nakonec odvolali.
Kasík jistě není ten typ manažera, který se podřízeným zapíše do paměti ráznými kroky. Sám si je ostatně vědom, že jeho "zdrženlivost při sdělování věcí je proslulá". Atajnosnubnost některých jeho stanovisek logicky dráždila i radní.
Odpovědnost za to, jak jejich "nevztah" s Kasíkem vyvrcholil, ale nesou i oni. Jednu po druhé totiž rušili už odsouhlasené vize.
Za deset let Kasíkovy vlády klesl tržní podíl rozhlasu z třetiny na zhruba čtvrtinu a on ani jeho programoví ředitelé neprovedli, jak původně plánovali, přeformátování stanic tak, aby se mezi nimi posluchači přelévali podle věku - od Wave pro mladé přes Radiožurnál k usedlejšímu rodinnému okruhu Praha.
Na druhou stranu Václav Kasík rozjel čtyři stanice určené pro budoucí digitální sítě včetně kvalitního zpravodajského Rádia Česko, jediného svého druhu v zemi.
Další digitální stanici Leonardo, zaměřenou na vědu a techniku, dovedl tým jejího ředitele Miroslava Bobka zpropagovat originálním způsobem - gorilí reality show Odhalení. Ta Českému rozhlasu zajistila velkou pozornost v zahraničí a získala významné oborové ceny.
Po letech slibů se podařilo rozjet i Rádio Wave pro mladé.
Právě táhlý spor o Wave ilustruje rozdílnost pohledů Kasíka a rady. Jádrem problému byla nejednoznačnost zákona o rozhlasu a jeho výklad. Soud, který kvůli Wave proběhl, dal v podstatě za pravdu oběma stranám. Celá pře tak spočívala v tom, zda se cesta pro Wave chce najít, anebo zavřít.
Rada si to vyložila negativně. Trvala na tom, že analogové vysílání stanice pro mladé je nezákonné a musí ustat, tu pravou hudbu pro mladé prý dostatečně zastanou privátní stanice.
Zavřela cestu i dalším multimediálním projektům Českého rozhlasu. V čase, kdy komerční rádia chystají na internetu řadu tematických hudebních kanálů právě pro dobu, až se s digitalizací rozšíří éter, tlačila rada rozhlas, aby s přípravou digitálních stanic přestal.
A chystaný nový zpravodajský web rozhlasu podle názoru rady výslovně nesmí konkurovat portálům soukromých vydavatelů.
Kasík byl opatrný manažer. Ale na rozdíl od radních se snažil, aby Český rozhlas dál držel krok s dobou i s komerčním sektorem, jehož je jedinou a nezbytnou protiváhou.
S ukřičeností komerce ostatně kontrastoval už onen jeho zdrženlivý způsob komunikace. Veřejnou službou Českého rozhlasu a České televize je totiž také to, jak instituce "mluví" s koncesionáři. V tom sám Kasík jako ředitel držel úroveň.
Mluvit s radou nezvládl. Zato ale nikdy neřekl, že se na Wave propaguje fašismus, jako to prohlásil předseda rady Jiří Florian na základě mylného překladu jedné písně, ani že posluchači veřejnoprávního Wave "nejsou budoucnost národa", jak si to myslel Richard Medek, který teď Kasíka nahradil.
