17. září 2018 6:00 Lidovky.cz > Byznys > Média

Nepříjemných zákazníků je málo, akorát jsou více vidět, říká pokladní, která sdílí své příběhy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 34Diskuse
Slečna pokladní, tak si nechává říkat pokladní v supermarketu, která baví svými... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Slečna pokladní, tak si nechává říkat pokladní v supermarketu, která baví svými... | foto: Reuters, Slečna pokladní

PRAHA Je jí teprve dvacet, ale dostala se do role "mluvčí" téměř všech pokladních v Česku. Brigádnice v supermarketu začala zveřejňovat své vtipné příběhy, které zažívá za kasou, a po několika měsících nasbírala na Twitteru přes deset tisíc sledujících. "Nečekala jsem takový úspěch, byla jsem na začátku ráda za dvacet lidí," říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz mladá žena, která si říká Slečna pokladní.

Lidovky.cz: Jak vás napadlo sdílet své vtipné příhody z práce s ostatními?
Když se mi stalo něco vtipného, tak jsem si to na začátku vždy někde napsala. Za kasou si rozhovory zapisuju z druhé strany na účtenky. Mimochodem nedělám to pouze v práci, ale i ve svém volnu. Přišlo mi líto, že podobné momenty většinou zaniknou. Někdo řekne něco vtipného, lidé se zasmějí a je po všem. Přitom by se tím mohlo pobavit více lidí. Proto jsem se chtěla podělit o své příběhy s dalšími.

07.srpna 2018 v 09:52, příspěvek archivován: 14.září 2018 v 16:27

Chci se ještě jednou omluvit pánovi, kterému jsem dneska natipovala místo koláčku (1412) čoko auto (1415). Byla to chyba a zasloužila jsem si být označena za pubertálního hajzla, pokorně přiznávám. Jo a taky chci říct, že jste fakt kretén, pane

Lidovky.cz: A proč jste se nerozhodla například pro Facebook?
Měla jsem založený účet na Twitteru už předtím. Sledovala jsem zahraniční servery a tím si zlepšovala angličtinu. Facebook jsem neřešila, protože jsem si myslela, že to stejně nebude nikdo číst.

Lidovky.cz: Máte radost z rostoucího počtu followerů (lidí, kteří sledují její účet na sociální síti)?
Nečekala jsem takový úspěch. Samozřejmě mě to těší. Když jsem měla dvacet sledujících, tak jsem si říkala, že je to dobré a není to asi úplně trapné. I teď, když mám aspoň sto lajků, tak to považuju za úspěch. Většinou mám ještě pořád strach, že se můj vtip nechytne a někdo mě setře.

Lidovky.cz: Poznávají vás lidé na ulici a oslovují vás?
Nedávno se mi to stalo. Po zveřejnění rozhovoru pro server Aktuálně.cz, kde mám i fotku, se mě na to pár lidí už zeptalo. Vždy jsem ale řekla, že to nejsem já a nevím o čem mluví. Nechci totiž aby za mnou lidé chodili do obchodu a vyptávali se mě. Nebylo by mi to příjemné, zvlášť před kolegy bych se cítila trapně.

24.května 2018 v 09:40, příspěvek archivován: 14.září 2018 v 16:32

Mám hroznou anxienty, že jednou vezmu mikrofon, abych zahlásila otevření další pokladny... a místo toho celému obchodu řeknu : "Dobrý den, Billa kartičku máte?"

Lidovky.cz: Baví vás práce pokladní? Dennodenně se zřejmě potýkáte s nepříjemnými lidmi
Baví. Baví mě i ti nepříjemní a otrávení zákazníci. Našla jsem si vlastní metodu, jak na ně. Když si začne zákazník stěžovat, tak ho začnu doplňovat a stěžuju si taky, pokud to situace dovolí. V momentě, kdy někdo nadává na dlouho frontu, tak se k němu přidám a postěžuju si taky, že nemám ráda čekání ve frontách. Najednou už nenadává na mě, ale stěžujeme si společně. Nepříjemných zákazníku je ale v podstatě málo, akorát jsou víc vidět.

Lidovky.cz: Cítíte nějakou zodpovědnost za to, že jste momentálně v uvozovkách mluvčí všech pokladních?
Od začátku, co jsem začala zveřejňovat své tweety, jsem si uvědomovala, že bych měla být korektní. I když jsem byla v počátcích anonymní. Nechtěla jsem mluvit hanlivě, popisovat nějaké soukromé záležitosti kolegů nebo si stěžovat na zaměstnavatele. Mnohdy mám strach z toho, abych Billu nějak nepoškodila. I když si myslím, že jsem korektnější, než bych musela být.

Slečna pokladní

  • Brigádnice v supermarketu, která vystupuje na Twitteru pod přezdívkou „Slečna pokladní“, si nepřála, abychom prozradili její totožnost. Server Lidovky.cz její jméno však zná.

Někdy mě v příspěvcích na Twitteru lidé označují a ptají se mě na různé věci. Naposledy třeba na to, proč máme na prodejně avokádo zabalené v alobalu. Pán se mě ptal, proč zbytečně plýtváme plastem. Není moji povinností na podobné otázky odpovídat, ale zrovna jsem znala důvod. Proto jsem mu odpověděla, že se to u nás dělá v případech, když je na ovoce 50% sleva a dává se to do slevového koše. I to je jeden z pohledů na moji zodpovědnost. Někdy si připadám jak zákaznické centrum. (směje se)

Lidovky.cz: Co byste řekla na to, kdyby vás váš zaměstnavatel požádal o to, abyste byla jeho tváří a starala se o sociální sítě firmy?
Myslím si, že by to bylo pěkné oživení. Snažím se lidem ukázat, že práce v obchodě není nuda a prodavači jsou taky lidé, stejně jako zákazníci. Na Slečně pokladní se mi líbí, že je originální a vzniklo to nenásilnou formou. Není to o tom, že by si někdo sedl v kanceláři a všechno vymyslel předem.

09.září 2018 v 10:23, příspěvek archivován: 14.září 2018 v 16:25

*uklízím kolem pokladen Pán: Promiňte, slečno uklizečko... Já: Já jsem pokladní, co potřebujete? Pán: Kruci...moc se omlouvám.. to jsem vás urazil.. Já: Žádným zaměstnáním přece nemůžete urazit Pán: ... Tak teď jste mě zahanbila podruhé

Lidovky.cz: Jaká byla reakce vašich kolegů, když zjistili, co vlastně děláte?
Provalilo se to hlavně po mém prvním rozhovoru v médiích. Kolegové mi psali, že si článek přečetli, aniž bych jim o svém tweetování řekla. Většině se ten nápad líbil a oceňovali, že i jako brigádnice prodavače prezentuji jinak, než jako roboty bez vlastních životů. Našlo se i pár takových, které urazilo, že jsem jejich slova, byť anonymně, zmínila na internetu. Jejich chování vůči mě se dramaticky změnilo.

  • 34Diskuse
Patrik Kozlík

Autor

Patrik Kozlíkpatrik.kozlik@lidovky.czČlánky