28. března 2015 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Média

LN: Pan Moira: Chtěl funkční oblečení, tak ho vymyslel

Od funkčnosti nikdy neustoupíme, ujišťuje Mario Vlček, zakladatel strakonické... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Od funkčnosti nikdy neustoupíme, ujišťuje Mario Vlček, zakladatel strakonické... | foto: MAFRA – MAREK PODHORA

PRAHA/STRAKONICE Pokud může, sedne doma v Horažďovicích na kolo a zanedlouho parkuje ve dvoře strakonické firmy Moira. Láska ke sportu zakladatele tradiční textilky Maria Vlčka neopustila, funkční oblečení navíc stále testuje i sám na sobě.

Jeho zaměstnanci na něj prozrazují, že klidně přijde s každou ponožkou jinou, aby během dne sledoval, jak se chovají. „Mám specifické boty, které odhalí nevýhodu každé ponožky,“ říká 67letý Mario Vlček. Neobléká se ale jen do Moiry, pořizuje si i oblečení konkurence, aby mohl porovnávat.

„Od začátku, už přes 50 let, oblečení testuji hlavně na sobě. Sice stárnu, ale tělo reaguje pořád stejně,“ vysvětluje Vlček. Mimochodem, doma schraňuje 22 jízdních kol, protože nerad odkládá věci, které jsou funkční, a když potřebuje vypnout, zachrání ho 200 kilometrů v sedle.

Ke sportu a extrémům to Maria Vlčka táhlo vždy. Cestoval, lezl po skalách, jezdil na motorce, létal na rogalu. V mládí dokonce chvíli baletil i boxoval. Právě čas strávený v netradičních podmínkách ho dovedl k myšlenkám, jak být oblečený co nejkomfortněji, ale zároveň lehce.

Když se v roce 1971 vydával s kamarády na Kavkaz, měl na sobě vojenské kopřiváky a vlněnou košili z první republiky.

„Fungovaly dobře, ale na těle byly nepříjemné, kousaly,“ vzpomíná Mario Vlček. Na další výpravu si zase z horolezeckého oddílu vypůjčil péřové bundy, vrchol toho, co tehdy bylo k sehnání. „Nebyla v nich zima, ale byly tlusté a těžké a neumožňovaly pohyb,“ vzpomíná Vlček.

Spočítal si, že člověk by měl mít na zádech nanejvýš 12,5 kilogramu, které by zahrnovaly oblečení, spacák i jídlo. A tak se několik let ve volných chvílích věnoval výrobě péřových spacích pytlů a bund. Dělal je na zakázku pro známé i načerno. Mezitím pracoval v Leteckých opravnách Malešice, zkoušel letecké přístroje, až nakonec 19 let fungoval jako řidič sanitky na dětské pohotovosti.

„Pak se začala měnit doba, už jsem byl starší řidič a přestalo mi to vyhovovat, tak jsem se nechal propustit,“ říká Vlček. Přitom ještě příliš netušil, co vlastně bude dál. „Spací pytle jsem dělal dlouho a už mě nebavily. Můžu spolehlivě říct, že jsem byl nejlepší na světě, co se týče hmotnosti spacáků, přesto to nebylo perspektivní. Byly firmy, které to dělaly chytřeji,“ vysvětluje brněnský rodák.

Eva Fryšarová, Lidové noviny