Sobota 28. března 2020svátek má Soňa 15 °C skoro jasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Byznys > Média

Radiožurnál byl těhotný změnou

Šéfredaktor ČRo1-Radiožurnálu Alexandr Pícha | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šéfredaktor ČRo1-Radiožurnálu Alexandr Pícha | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

„Pokud v dnešní klipové době chceme, aby od nás posluchači informace brali, musíme se vyjadřovat stručněji,“ míní Alexandr Pícha, někdejší šéf ČRo1 – Radiožurnálu. Po dvou letech na pozici zpravodaje ve Spojených státech amerických bude od 1. února znovu šéfredaktorem Radiožurnálu. Nabídla mu to čerstvá ředitelka stanice Barbora Tachecí, kterou Pícha kdysi v rozhlase zaučoval jako elévku zahraniční redakce.

Polovina posluchačů si novinek nevšimla

Lednová změna vysílání Radiožurnálu vyvolala spíše pozitivní ohlasy. Ukazuje to čerstvý výzkum, který pro Český rozhlas provádí agentura STEM/MARK. První vlna čítá dvě stě respondentů, dohromady má výzkum přes 1400 rozhovorů.

„Zajímavé je, že přes padesát procent posluchačů změnu nezaregistrovalo,“ poukazuje Alexandr Pícha. Doplňuje, že v prosté odpovědi „ne“ může být obsaženo i to, že lidé neslyší změnu, která by jim vadila.

V dalších otázkách 88 % posluchačů uvedlo, že se jim teď vysílání líbí nebo spíše líbí. Čtyřem procentům se nelíbí a osmi procentům se spíše nelíbí.

Místo amerického zpravodaje Českého rozhlasu jste opustil, zrovna když se schylovalo k nejzajímavější práci, americkým prezidentským volbám. Proč?

Opustit Spojené státy pro mě bylo bolestné. Práce zpravodaje tam nebyla jen o politice, ale je to hlavně země s úžasnými lidmi a fantastickou přírodou. Ale Bára mě zmákla ještě rychleji než Radiožurnál. Když se stala ředitelkou, bral jsem to, jako by se to „moje dítě“ dobře vdalo, že už můžu obrazně řečeno na manažerskou penzi. Ale najednou se paradoxně vracím tam, kde mi to dost pobořili. Ale bylo jasné, že minimálně za tu dobu, kdy jsem byl v Americe, byl Radiožurnál těhotný změnou.

Jaký bude váš úkol?

Nebudu měnit formát, klobouk dolů před tím, jak ho Bára nastavila. Hodně důležitý je teď obsah a aby vše dobře organizačně šlapalo, což je moje role šéfredaktora. To budu dělat rád, zvlášť s novými zkušenostmi práce zpravodaje v Americe. Ale lákají mě v práci přesahy a nové příležitosti. Rád bych navázal na své dřívější projekty pro digitální vysílání. Pokud o to bude zájem, mám plnou hlavu multimediálních projektů, hlavně na propojení rozhlasového zpravodajství s internetovým, výzvou by byly i spolupráce s televizí.

Čím vás Barbora Tachecí přesvědčila, abyste práci vzal?

Hlavně sama sebou. Jakkoliv může být Barbora kontroverzní ve svých vystupováních, je férová, má morální hodnoty a je to hlavně velká profesionálka. Takovou změnu mohl provést na stanici Českého rozhlasu jen někdo zvenčí. Barboru znám už z doby, kdy se mnou začínala pracovat v rozhlasu jako elévka zahraničních zpráv. V době, kdy jsme oba pracovali v České televizi, dostala cenu Křepelek. Jako konkurenti,  když byla ředitelkou programu na Frekvenci 1, jsme spolu vedli velmi zajímavé debaty o naší profesi. Už tehdy si posteskla, že by se ráda do médií veřejné služby vrátila a dělala do větší hloubky zpravodajství a publicistiku. Nejde jí o kariéru, ale o rádio.

Do jaké míry jste se z Ameriky podílel na utváření nové podoby Radiožurnálu?

Barbora se mnou konzultovala v mailech svůj projekt. Měl jsem k tomu jen nějaké připomínky. Ale je to zcela její dílo.

Budete tedy spoluzodpovídat za obsah, který jste nevytvářel?

Obsah se nově nevytvářel, ten je na zpravodajském rádiu každý den jiný. Nebudu mít na starosti hudbu, ta už je dobře nastavena, Barboře se podařilo přivést hudebního dramaturga Radka Sedláčka, jehož jsem předtím marně přemlouval k práci na Radiožurnálu. Na něco jsou zkrátka ženy lepší. Já budu mít na starosti hlavně organizaci a zpravodajství a publicistiku. Nové programové schéma Radiožurnálu navíc poskytuje příležitostí k dalšímu rozvoji. To, že už nejsou bloky pořadů, umožňuje třeba zařazovat aktuality i krátké specializované rubriky.

Myslím, že je tady také spousta příležitostí propojení práce Radiožurnálu a Rádia Česko a dalších stanic Českého rozhlasu. Nejen že naše týmy musejí spolupracovat, ale musíme se propojovat i ve vysílání. Teď to třeba plánujeme v průběhu prezidentské volby. Na Radiožurnálu odvysíláme projevy hlavních kandidátů a předsedů poslaneckých klubů a stran, ale nebudeme asi vysílat celou debatu, která se nejspíše protáhne do mnohahodinového maratónu tradiční exhibice poslanců. Radiožurnál bude v tu dobu muset už vysílat další aktuální zpravodajství a štafetu vysílání z Parlamentu od nás převezme Česko.

Půjde také o to, aby se vůči Radiožurnálu vyprofilovaly i další stanice Českého rozhlasu. Pokud jde o Radiožurnál, tak nejmarkantnější se ohromný nárůst zpravodajských vstupů. Zažil ještě jako zpravodaj v Americe na Nový rok a při prvních primárkách, respektive caucusech v Iowě. V ranním vysílání, kam jsem se dříve stěží dostal, jsem měl hned tři zpravodajské vstupy. Je fantastická příležitost pro zpravodaje, protože mohou události daleko lépe mapovat ve vývoji. Vysílání je daleko aktuálnější.

Narážíme ale na ekonomické možnosti. Podle peněz, které platíme do regionům, vidím, že jsem jen od nich už odebrali až o šedesát procent příspěvků víc než dřív. Vysílání je skutečně zpravodajštější. Analytickou publicistiku teď pokrývá více Rádio Česko a Šestka ve prospěch aktuálního zpravodajství na Radiožurnálu. Princip „tady a teď “ opravdu funguje.

Nesnížila se kvalita obsahu?

Nic se nemění na tom, že musíme být seriózní a nestranní. Zdokonaluje se ale forma. Tam, kde jsem jako zpravodaj vysílal jeden čtyřminutový vstup, jsou teď dva dvouminutové. Naučí vás to proškrtávat na tresť to méně podstatné. Je to rozhlasovější. Pokud v dnešní klipové době chceme, aby od nás posluchači informace brali, musíme se vyjadřovat pregnantněji, stručněji.

Nenutí to až příliš zjednodušovat?

Dvě minuty na příspěvek problém nejsou, spíš jde o anonce na zprávy, a další nové útvary, kdy se vyjadřujeme jednou větou. Nemůžeme třeba  říct „stát zaplatí církvím dvě stě sedmdesát miliard“, když jde zatím jen o vládní návrh. S tím jsme bojovali, občas chyba nastala, ale brousíme to, editoři to hlídají. Ale hlavní přínos nové formy je v tom, že z naších redaktorů vyzařuje, jaký mají o svou práci a posluchače velký zájem. Informace i analýzy prezentují s chutí a přátelskou otevřeností k posluchačům. Není to nic jiného, než co známe ze třeba ze CNN, NBC nebo BBC. Konečně je Radiožurnál modernější a otvírá tak prostor pro další posluchače, které zajímá zpravodajství a publicistika, ale předchozí forma se jim zdála strnulá.

Vy jste dlouhá léta Radiožurnál vedl. Proč jste jej už dřív neměnil, plynule, ne tak razantně jako dnes?

S formátem, který jsem zavedl v devadesátých letech, jsme porazili Frekvenci 1 a Rádio Alfa a byli jsme nejposlouchanější stanicí. Tehdy jsme rozvolnili bloky pořadů, ubrali hudby a přidali zpravodajských vstupů. Doba se ale posunula dál. Frekvence 1 i Rádio Impuls se postupně změnily několikrát. Měly lepší příležitosti, aby rychleji reagovaly na změny ve společnosti. Radiožurnál býval jedinou stanicí Českého rozhlasu založenou na  zpravodajství. V roce 2005 jsme ale spustili Rádio Česko, které jde dál k plně zpravodajsko-publicistickému formátu. To by mělo Radiožurnálu částečně otevřít další příležitosti. Bude přístupnější širšímu spektru posluchačů. Doba a vnímání rozhlasu se ale stále mění.

Jak?

Od revoluce a pak rozdělení republiky patrný odklon od zájmu o zpravodajství. Před rokem 1989 lidé na politiku rezignovali, protože pořád viděli Husáka a sjezdy. Ale po revoluci najednou mělo zpravodajství hody. Politika a tehdejší převratné společenské události lidem měnily život a kariéry. To postupně ustalo. Teď když naší zemi nehrozí, že se vrátí komunistický režim nebo nastoupí vojenská junta, zajímají zase posluchače víc oddychové a zábavnější formáty. Změny přístupu vidíme i na komerčních rádiích. V devadesátých letech začínalo Rádio Alfa se sloganem „Vaše zpravodajské rádio“. To už dnes nějaké soukromé rádio stěží udělá.

Tehdejší Radiožurnál jsem založil na aktuálním zpravodajství, ale také na spoustě specializovaných pořadů a rubrik. Třeba motorismus měl Motožurnál, ekonomika svůj Magazín, byly Seriály týdne atd. a každá rubrika měla pevný čas. Radiožurnál jich postupně vysílal tolik, každý měl svou znělku, že to stanici znečitelnilo. Barbora teď tuto džungli zbořila a Radiožurnál se prezentuje posluchači hlavně svým základním zaměřením na aktuální zpravodajství. To je hlavně změna formální a jen částečně obsahová. Podle pořadů Radiožurnálu si už natolik nemůžete řídit hodinky, nemáme tolik pevných rubrik. Ale Radiožurnál se vyplatí poslouchat o to víc. Máte v každou chvíli jistotu, že se dozvíte, co se právě děje. Zůstává ale i publicistika hlavně v Ozvěnách dne a Radiofóru.

Souhlasil byste s Tachecí předchůdcem Miroslavem Konvalinou, že Radiožurnálu ubral lidi zpravodajský kanál České televize ČT 24, často spíš poslouchaný než sledovaný?

Dává to smysl. Podrobný výzkum na to myslím nemáme, ale třeba v zahraničí je to znát stále více. Hlavně v Americe nejsou ranní televizní programy založené na vizualizaci, takže se dá i jen poslouchat. Řada lidí si tak zapne televizi jako rádio a vůbec se nemusejí dívat na obraz. U nás to jako v Americe či Británii tolik nefunguje, rádia mají ráno pořád slušnou sledovanost. Televizi Nova se Snídaní ani ČT s Dobrým ránem se zatím natolik nepodařilo sebrat dominanci ranního poslechu rádií.

Jsou veřejnou službou dopolední promluvy s hosty?

Asi narážíte na moderátorku Lucii Výbornou, které dávají naši odpůrci nálepku komerčního rádia. Je to komické, protože k nám přišla po déle než dvouletém vysílání na  Českém rozhlasu 2 - Praha. Radiožurnál ještě před mým příletem z Ameriky vysílal rozhovor Barbarou Nesvadbovou. První s čím jsem se tu setkal, byla kritika toho, že tak prý Radiožurnál bulvarizuje. Ale solidní zpravodajsko-publicistické médium přece nemůže ignorovat žádný společenský fenomén.

Spočívá to ale v přístupu. Larry King měl třeba koncem roku na CNN jako hosty porotce a vítěze Hvězdné pěchoty z americké SuperStar. A rozebíral psychologické a sociologické dopady této soutěže na její účastníky i publikum. BBC World Service má v přehledu tisku i Daily Mirror. Ale není to vysílání bulváru, ale o bulváru, jaký je to fenomén. Na kritizovanou Barbaru Nesvadbovou se můžeme dívat nejenom jako na celebritu, ale také jako na úspěšnou samostatnou ženu a spisovatelku. V naší dopolední publicistice jsou jako hosté režiséři, politici, prostě lidé ze všech oblastí. I naše dopolední rozhovory mají přimět lidi, aby přemýšleli o hodnotách, se kterými se mohou ale také nemusejí ztotožnit. A to přece poslání publicistiky.

Není ony rozhovory možné chápat jako obdobu třeba dopoledního Křížového výslechu na Frekvenci 1, tedy snahou používat stejné prostředky jako komerční rádia?

I vysílání Radiožurnálu musí respektovat životní zvyklosti posluchačů. Sociologicky je prokázáno, že ráno lidé potřebují informační nálož, ale po deváté většina zvolní, potřebuje trochu zrelaxovat. Zvolňujeme proto také. Navíc i v reálném životě navíc nastává plonkový čas - události se ještě nestaly, ale vytvářejí se. Teprve teď zasedá vláda, jednají strany, redaktor odchytává představitele, který mu něco řekne, natáčí se reportáž. První nové výstupy zpravidla zastávají v době poledních Ozvěn dne a pak už se zpravodajský kolotoč zas zvolna roztáčí a kulminuje Radiofórem.

Jak se víc zpravodajských vstupů odrazilo na chodu a stavu týmu?

Radiožurnál je teď kouzelný guláš, lidé jsou zpřeházení na svých postech, ještě často ani nevědí, za kolik to dělají, ale málokomu to vadí. Prostě je to baví. Reportér domácí redakce dělá editora, jiný je v náboženském vysílání, zprávařka připravuje počasí, do domácího zase přešli lidé odjinud. Při prvních sumarizacích protokolů vysílání vychází mnohem víc zpravodajských příspěvků, ale asi to bude stát víc. Problém je třeba v tom, že když se vysílá tolik aktuálních vstupů naživo, není moc co reprízovat. Není pak „krmivo“ na noc, kdy by se měly dávat reprízy a to vyžaduje další vstupy

Bude tedy přijímat víc lidí?

Nejde to. Pokud jde početní stav, musíme se vejít do schváleného počtu, který v rámci hospodaření ČRo máme. Naši lidé pracují ještě víc a chceme se ale opřít o další externisty a víc příspěvků z regionů.

Nebude to méně kvalitnější, když víc zapřáhnete stejný počet lidí?

Na Radiožurnálu je také zvýšená kontrola. Zatímco dřív jsme měli editory jen na hlavní vysílací čas, na ráno, dopoledne a odpoledne, teď je tu editorská služba čtyřiadvacet hodin denně. Zprávaři si připravují relace sami, ale dostávají k tomu už profesionálně připravené prefabrikáty od odborných redaktorů domácí i zahraniční redakce. Podobné je to s moderovaným zpravodajským vysíláním. Koncepci a priority denního vysílání určují editoři.

Když sledujete veřejnou debatu o změně na Radiožurnálu, zvládá ji Barbora Tachecí, daří se jí lidem vysvětlit?

Dost mě překvapilo, jak se taková mediální lavina o Radiožurnálu strhla. Sešlo se toho víc dohromady. Změny ve formátu Radiožurnálu nastaly na nový rok, což je novinářsky okurkové období. Novináři se toho proto v dobrém i ve špatném chytli. Navíc přestup tak úspěšné aktivní manažerky ze soukromého média do veřejnoprávního sektoru je asi bezprecedentní, to je šťavnaté sousto. No a samotná Barbora Tachecí, která je známá z televize, je mediálně atraktivní, ať by šla kamkoliv. Mně se Bářin styl líbí. Kdyby nebyla taková, těžko by se jí podařilo tak rychle a přesvědčivě změny na Radiožurnálu provést. Mimochodem sám jsem při budování Radiožurnálu kdysi nevyhnul zaměstnaneckým peticím, které šly až na Radu ČRo.

Nejsou ale některé její výstupy za hranou? Když vyčítá někomu, že podepsal petici, a osobně ho napadá…

Na to může být spousta názorů, neznám všechny jednotlivé případy, ale po návratu do Česka jsem se bezprostředně setkal s tím, že do petic s mediální kritikou Radiožurnálu vstoupil představitel z vládního úřadů. To mi aspoň po příjezdu z Ameriky připadlo hodně nestandardní. Ano, Barbora je ostrá, ale těžko lze očekávat, že by takové změny provedl nějaký jelimánek. Myslím, že se debata měla vést hlavně o tom, jaký je Radiožurnál.

Premium

Nemilosrdná věznice Mírov. Hodina světla denně zlomí i ty největší bosse

Věznice Mírov | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Poslední kamenný schod je sešlapaný, obroušený do lesku a jako by se prohýbal pod tíhou všudypřítomného zla. Denně na...

Premium

Koronavirus ještě může překvapit, říká přední světový biolog Karel Raška

Lékař Karel F. Raška převzal 26. května 2009 v Praze Cenu Společnosti pro vědu... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Koronavirus SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc označovanou Covid-19, nelze nijak podceňovat, říká český vědec Karel...

Premium

Ojetý vůz s DSG. Zjišťovali jsme jaké závady hrozí a kolik stojí oprava

Grzegorz Polkowski - SAMKO – servis samočinných převodovek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Rok od roku se zvyšuje poptávka po ojetých autech se samočinnými převodovkami. Je to jednoznačně důsledek jejich...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz