Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Reklamní ceny může dávat i prezident

Média

  16:04
Kvalitní festivalový projekt je životaschopný i v zemi, která není v komerční komunikaci pupkem světa, říká Marek Hlavica.

Osobní zkušenost účastníků festivalu sem může přivést firmy, natáčející nejen reklamy, ale i filmy, říká Marek Hlavica. foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

Příští rok by se měli ve dnech 19. až 21. května sejít na pražském Žofíně profesionálové v oboru komerční komunikace a reklamy na prvním ročníku festivalu PIAF (Prague International Advertising Festival). Funkci prezidenta a výkonného ředitele festivalu přijal Marek Hlavica, někdejší novinář a později PR specialista. "Reklama je významný byznys a zaslouží si pozornost," říká v rozhovoru pro LN.

LN Před lety jste pro Reflex v souvislosti s jednou hudební soutěží řekl: "Nechápu, kde se bere ta chorobná potřeba dávat neustále do pohybu nějakou tradici, stát u jejího zrodu, získat status otce zakladatele něčeho prestižního a zadělat si tím na nesmrtelnost..."

To jsem řekl hezky. Nevím, kdy přesně jsem to pronesl, určitě to bylo v souvislosti s nějakou novou soutěží, očividně jde o reakci na něco velmi konkrétního...

LN Asi tušíte, proč to zmiňuji – teď je ten otec zakladatel právě z vás.

Aha. (smích) V první řadě musím říct, že za tím festivalem reklamy je trochu jiné ratio než u toho, z čeho jsem si dělal bžundu. Nestojí za ním ambice proslavit se. Člověk, který ho vymyslel a mě si na něj najal, tedy Martin Štěpánek (ředitel a jednatel reklamní agentury Publicis, pozn. red.) to určitě nemá zapotřebí, a jak jsem ho poznal, tak tímhle zbytnělým egem netrpí. Stojí za tím dvě racionální úvahy. Jednak přesvědčení ověřené realitou, že pro rozvoj reklamního byznysu, který ročně dělá kolem 20 miliard korun obratu (což není málo), je nezbytné mít alespoň evropskou úroveň. Stejně jako pro rozvoj jakéhokoli jiného průmyslu. Automobilová výroba by se taky nerozvíjela, kdyby se pořád opírala jen o stodvacítky škodovky. Pak se ale musíte s Evropou nějakým způsobem konfrontovat a je nezbytné, aby lidé měli i osobní kontakt. Že si mohu na internetu otevřít jakoukoli reklamu a podívat se na ni, je sice hezké, ale je to jen malá část rozvoje. Vrátím-li se k té analogii s auty, taky se je nenaučíte dělat tím, že si je budete prohlížet. Je nutné, aby se lidé mohli setkávat, aby si mohli vyměňovat zkušenosti, a festivaly jsou příležitostí, kde se tak děje. Druhá je otázka ekonomická. Je stále náročnější, zvlášť v téhle úsporné době, posílat lidi na festivaly do Cannes, do Portorože, do Méribel, protože je to pro mnoho firem finančně neúnosné. Kolik firem nebo agentur je ochotno poslat na festival Cannes Lions víc než jednoho zástupce – nebo vůbec někoho? Takže na předpokládanou otázku, proč právě v téhle době organizovat mezinárodní festival, odpovídám, že paradoxně v téhle době to má o to větší význam.

LN Jenže to výše řečené platí přece i pro lidi ze zahraničí – proč by oni měli utrácet za cestu do Prahy a za přihlašovací poplatky na nový festival?

Platí to i pro lidi ze zahraničí, ale záleží přece na nás, jestli dokážeme udělat festival tak atraktivní, aby sem přijeli lidé, kteří na podobné akce jezdí. Zkrátka musíme během tří let dostat PIAF na úroveň, která se minimálně vyrovná úrovni festivalů s delší tradicí.

LN Jak?

Alfa a omega všeho jsou osobnosti, které na takové projekty přijíždějí z celého světa a zasedají v porotách nebo vedou workshopy. Chceme je sem přilákat, a to i s pomocí poboček mezinárodních agentur v Česku, i s pomocí jejich asociace – AKA (Asociace komunikačních agentur). Agentury nám mohou nabídnout kontakt se svými světovými esy a máme to štěstí, že Praha je v těchto kruzích velmi oblíbená destinace. To je jeden z ne nepodstatných aspektů. Nabídky, které porotci dostávají, jsou z mnoha pohledů srovnatelné, ale liší se místem a komfortem. Praha je unikátní a kreativní lidi láká.

LN Neodpustím si poznámku, že zrovna začátkem října byla naše metropole vyhodnocena jako třetí na světě co do přítomnosti kapsářů.

Co k tomu říct? Nepočítáme, že se právě naši hosté budou tísnit v metru, kde je budou obírat... Podobných poznámek bychom asi vymysleli spoustu pro kterékoliv místo na světě.

LN Zásadní složkou festivalu je ale jeho program. Čím by měl přitáhnout pozornost právě ten pražský?

Program je v tuto chvíli ve vývoji. Jisté je, že festival bude trvat tři dny, že musí obsahovat standardní, čitelné soutěžní kategorie, kde každý ví, o co jde. A k tomu můžeme vymyslet něco zvláštního nebo mimořádného. Vymysleli jsme zatím jednu takovou věc, a sice speciální kategorii pivní reklamy. Kdybychom dokázali během nějaké doby vytvořit z Prahy místo, kam se budou sjíždět marketingoví odborníci právě přes tuto komoditu, podpořili bychom Českou republiku jako kolébku piva, přesněji kategorie pils, světlého ležáku, který je nejrozšířenější pivní kategorií na světě a vznikl právě tady.

LN Což mi připomíná, že český reklamní průmysl už před časem měl svou pivní reklamní soutěž Pivní tuplák, a ta po nepříliš dlouhé době zanikla.

Pivní tuplák už zanikl? Asi ano. Ale to byla lokální soutěž organizovaná pivními entuziasty. My plánujeme soutěž iniciovanou profesionály. Měla by se stát základem pro diskusi, jak pivo, které je svým způsobem hodně tradiční a konzervativní, dnes prezentovat lidem, jejichž životní styl se od časů, v nichž tato komodita vznikla, významně změnil.

LN Neodrazuje vás ani osud někdejšího mezinárodního filmového festivalu Zlatá Praha, který měl taky velké oči, ale skončil po prvních ročnících a přenechal prostor tradičnějším Karlovým Varům?

To je úplně jiná situace. Kdyby se světový festival reklamy Cannes Lions pořádal tradičně, řekněme, u Příbrami, určitě bychom se do ničeho podobného nepouštěli. Tady ale nikde poblíž nic podobného není, respektive nejbližší nám je slovinská Portorož. A ta dokumentuje, že kvalitní festivalový projekt je životaschopný i v zemi, která není reklamním pupkem světa. Slovinský festival Golden Drum vznikl před patnácti lety mimochodem s naší významnou podporou, nemalý podíl na tom měl tehdejší ředitel české Asociace reklamních agentur Jiří Mikeš, který jej dával spolu s týmem kolem Jureho Apiha (prezident slovinského festivalu, pozn. red.) dohromady. Golden Drum se vymezuje jako festival východoevropské reklamy, tím pádem má jasný profil a je nezaměnitelný. My bychom se chtěli zapojit spíš mezi festivaly, jako je Eurobest nebo Cristal Awards – tedy reklamní kreativní festivaly s celoevropskou působností, ale ne tak okázalé jako Cannes.

LN Co konkrétně je váš úkol prezidenta a ředitele festivalu?

Dát dohromady tým, který bude festival realizovat a manažersky ho řídit. Hodně se budu opírat o podporu programového ředitele Vaška Sochora (šéfredaktora odborného marketingového časopisu Strategie, pozn. red.), který má hodně zkušeností s festivaly a soutěžemi tohoto druhu.

LN Jaký má festival rozpočet?

Zatím předběžný, u prvního ročníku je plánování rozpočtu vždy trochu pohledem do křišťálové koule. Můžeme se jen dohadovat, kolik lidí přijede, kolik soutěžních prací se objeví, kolik peněz ze kterého měšce bude. Řádově jde o miliony, festival bude organizovat akciová společnost, jde o soukromou iniciativu a je v ní soukromý kapitál.

LN Uvažujete o získání podpory také u veřejných institucí, jako je třeba magistrát hlavního města?

Je to jeden z mých úkolů. Mluvíme spolu právě v době, kdy přesně tato činnost plní můj pracovní program – kočuji po institucích a snažím se vysvětlit, že festival může být přínosem pro Prahu, pro incomingovou turistiku, pro propagaci republiky v zahraničí. Že osobní zkušenost účastníků PIAF sem může přivést firmy, které natáčejí nejen reklamy, ale také filmy. I tuhle roli může festival sehrát. Zatím máme oficiální podporu dvou institucí, Asociace komunikačních agentur na jedné straně a Českého sdružení pro značkové výrobky na straně druhé. O dalších partnerech jednám a uvidíme. Když už jsem zmínil portorožský festival – asi není náhoda, že na něm předává ceny prezident Slovinska. Je to doklad toho, že si ve světě uvědomují, že reklama je významný byznys, podílející se nemalým procentem na hrubém domácím produktu země, a jako taková si zaslouží pozornost.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...