Z jízdy tramvají mám větší stres než z jeviště, říká Sokol z Partičky

V rozhovorech říkáte, že jste byl ošklivé hubené samotářské dítě. Že jste nosil brýle a na jednom oku černou klapku. Dnes stojí slečny fronty na váš podpis a televizní Partička má na Facebooku 320 000 přátel. Je to zakřiknuté dítě pořád někde ve vás?
Určitě je. Není to bez problémů. A jen díky tomu, že atmosféra kolem Partičky a jejích fanoušků je tak milá, to zvládám.Takže mi najednou nevadilo sedm tisíc lidí na Konopišti, kde jsme měli zatím největší Partičku. Já jinak někdy nemůžu ani vyjít ven. Já se lidí straním. Mám stavy, že opravdu nemůžu s nikým ani promluvit.

Co v takových chvílích děláte?
Bývám zkrátka doma. Nikam nechodím.

To skoro vypadá, že přebíráte štafetu po maniodepresivním Miloši Kopeckém.
To ne, to je přehnané. Prostě pozornost cizích lidí mi nevyhovuje. Domluvme se, že mám zkrátka jen takový osobní handicap. Dobře víte, že tenhle rozhovor si budou ještě dnes pročítat bulvární novináři, kteří prachsprostě kradou. Náš Facebook pročítají denně. A z našich vtipů pak dělají články s vylhanými titulky.

A není šílené být s takovým handicapem hercem?
To mi vůbec nevadí, protože na jevišti jsem vždycky za nějakou figuru. Takže si tam naopak ventiluju problémy, léčím se tam a jsem tam šťastný. Pro mě je větší stres jet tramvají, než vlézt na jeviště.

Největší popularitu dnes máte díky Partičce - a to ji kdysi pro malou sledovanost chtěla televize zastavit. Dá se říct, že existujete jen díky sociálním sítím?
To pravda je. Myslím, že my s Michalem Suchánkem máme na některé věci docela čuch a o tom potenciálu jsme věděli od začátku. Nápadů máme dost, ale k jejich realizaci nás většinou donutí až okolnosti – což byla právě hrozba zastavení Partičky. My věděli, že ten formát je ideální pro internetové sdílení, protože jsou to vlastně krátké skeče. A přesně z takových krátkých věcí si lidi na internetu sami dělají program, už nechtějí, aby jim někdo něco diktoval.

Partička

Partička Čechy rozděluje skoro jako Václav Klaus: Buď ji zbožňují, nebo naopak nesnášejí.
No na Facebook čas od času vyráží i ta druhá strana, takže vím, že existuje velká skupina lidí, kteří to nemůžou vystát, především kvůli politické nekorektnosti. Tu tomu, myslím, vyčítají úplně nejvíc. Jenže právě nekorektnost je jeden z principů, na kterých to celé stojí. Takové to zkrátka musí být. K tomu patří i nějaké vulgarity. My musíme vyrážet někam, kde se sami děsíme toho, co děláme. Protože teprve pak začnou z člověka padat zajímavé věci.

Kde jsou hranice českého humoru? Funguje ještě humor Wericha a Horníčka? Přečtěte si v magazínu Pátek.