Podniky v amerických městech, která budou hostit zápasy fotbalového šampionátu, neřeší jen otázku svých vlastních vyšších tržeb. Podle listu The Washington Post se vedle přílivu fanoušků zabývají i jedním praktickým problémem: jak zajistit, aby z očekávaného ruchu profitovali také číšníci a servírky, jejichž příjem v USA často výrazně závisí na dýškách.
Například filadelfský podnik Mission Taqueria se připravuje na zvýšený zájem díky své poloze v centru města. Majitel Daniel McLaughlin počítá s tím, že restaurace může přilákat fanoušky mířící na dopravní uzly nebo do fanouškovských zón. Na dobu zápasů ve městě proto zavádí dvacetiprocentní servisní poplatek ke každému účtu.
Jak funguje spropitné v USAV řadě zemí, zejména v Evropě, bývá obsluha započítaná přímo v ceně a spropitné je spíše dobrovolným poděkováním za nadstandardní servis. Ve Spojených státech mohou mít číšníci a servírky velmi nízkou základní mzdu (přibližně 65 korun na hodinu), dýška tak tvoří zásadní část jejich příjmu. Pokud spropitné nestačí na dosažení zákonné minimální mzdy, rozdíl musí doplatit zaměstnavatel. |
„Byla by opravdu škoda, kdyby tu bylo plno a naši zaměstnanci, kteří pracují za spropitné, z toho neměli vůbec žádný prospěch,“ vysvětlil McLaughin svůj krok s tím, že chce, aby z mistrovství světa zaměstnanci profitovali stejně jako firma.
Téma je citlivé
Podobně uvažují i další restauratéři v jedenácti amerických lokalitách zapojených do turnaje. Některé oborové asociace, například v Pensylvánii a Missouri, svým členům doporučují, aby během šampionátu automatickou přirážku zvážili. Nejde podle nich jen o obavu, že zahraniční hosté nechají nízké nebo žádné dýško. Restaurace se chtějí vyhnout i zdlouhavému vysvětlování amerických pravidel přímo u stolů, což by při velkém náporu mohlo zpomalovat provoz.
Provozovatelé nechtějí působit dojmem, že všechny zahraniční návštěvníky považují za neochotné platit spropitné. Zavedení povinných poplatků však restauracím přináší i komplikace. Na rozdíl od spropitného se servisní poplatky obvykle považují za příjem podniku, mohou tak podléhat daním i odlišným pravidlům při výpočtu mezd a přesčasů.
V Kalifornii se přidává ještě otázka transparentnosti. Restaurace tam totiž musí povinné poplatky jasně uvádět v reklamě, na webu i v jídelních lístcích. „Podniky by tak musely kvůli několika týdnům přepracovat své materiály,“ poznamenala šéfka tamní restauratérské asociace s tím, že to podle ní mnohé odradí.
Motivace pro zaměstnance
Někteří majitelé ale i přes překážky postupují kupředu. V Kansas City plánuje jedna z tamních restaurací během mistrovství dvacetiprocentní automatické spropitné. Její spolumajitel Derich Carlson zdůraznil, že nejde o vyčleňování cizinců.
Zástupci restauračních asociací v Texasu či ve státě Massachusetts upozornili, že města jako Dallas, Houston či Boston jsou zvyklá na zahraniční klientelu i mimo velké sportovní akce. Podle nich si mnoho cestovatelů předem zjistí, jak místní zvyklosti fungují.
V Atlantě se majitelka tamního baru Teneshia Murray rozhodla neriskovat. Před očekávaným náporem hostů přijala desítky nových lidí a běžný servisní poplatek zvýšila z osmnácti na dvacet procent. „Chci tím motivovat zaměstnance, aby se nebáli náročných směn a nezůstávali doma kvůli obavám z davů,“ uvedla.
Právě její další krok ale může posílit kritiku odpůrců povinných přirážek. Murray říká, že dvacetiprocentní sazbu ponechá i po skončení turnaje. To je přesně scénář, kterého se někteří hosté obávají. Výhrady mají i lidé z oboru. „Automatické poplatky mi vadí, protože hostům berou možnost ocenit servis podle vlastního uvážení,“ uvedl filadelfský barman Jason Evans.
