PŘEČTĚTE SI DALŠÍ DÍLY PREMIOVÉHO SERIÁLU PENÍZE OD STÁTU |
Pocit, že nás registruje úřad práce, na náladě nepřidá. Od toho zde ale tato instituce je, aby nás v krizi aspoň trochu podpořila. Zaměstnancům „pracáku“ denně prochází rukama spousta důvěrných osobních informací. Kdyby nebyli vázáni mlčenlivostí, uklidnili by vás, že krize nezná vyvolených. Imunní vůči ní není v době koronaviru a s ním spojených restrikcí nikdo. V databázi úřadu figurují lidé všech sociálních vrstev i stupňů vzdělání. „Jsme zvyklí svůj život analyzovat, ptát se, proč se mi to či ono stalo,“ říká brněnská psycholožka Alena Plšková, spolupracovnice Patrona dětí. V čase reálného ohrožení a vnějších překážek, které nám brání vydělávat si, je ale lepší moc nerozebírat „co by bylo kdyby“ a pojmenovávat problémy bez posuzování. „Došly mi peníze? Nemám úspory? Nemám práci? Jdu tedy na pracovní úřad, abych dostal aspoň něco. Tečka.“ Slovy klasika: není čas na hrdinství.
