29. října 2016 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Moje peníze

Hitem v Česku je pohřeb bez obřadu. Pozůstalí chtějí co nejvíce ušetřit

Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ilustrační foto. | foto: Jiří Peňás, Lidové noviny

PRAHA Honosným pohřbům, zdá se, zřejmě odzvonilo. Naleštěné dřevěné rakve, smuteční průvody – to jsou služby, o které už většina Čechů nestojí. Pokud si vůbec zemřelý či jeho příbuzní přejí obřad, potom malý a pouze v kruhu rodinném. Často pouze kremace bez obřadu.

Jsme šetrní a nechceme za poslední rozloučení utrácet, nebo už nemáme k pohřební tradici vztah?

Trend pohřbívání bez obřadu od devadesátých let narůstá. Vsoučasnosti se podíl pohřbů bez obřadu pohybuje kolem padesáti procent. Pokud se k němu rodina přesto odhodlá, pak nejčastěji volí jen krátký obřad bez řečníka či bez smutečního proslovu, jen skrátkým poděkováním za účast.

Většina pozůstalých, ale i řada lidí, kteří svůj vlastní pohřeb s rodinou plánují, požadují zkrátka co nejekonomičtější variantu. „Stále častěji se setkávám stím, že lidé sami říkají, že by chtěli co nejjednodušší pohřeb, aby svým příbuzným zbytečně nekomplikovali život,“ popisuje Martin Červený, ředitel Správy pražských hřbitovů.

Nejdražší je pohřeb v kostele

Pokud se podíváme na ceny pohřbů ve velkých městech, jako jsou Praha, Brno či Ostrava, rozhodně nejde o zanedbatelné částky, ale také nejde o částky vyloženě závratné.

Pokud rodina zvolí pohřeb bez obřadu, který většinou zahrnuje levnou papírovou rakev, nejlevnější urnu a mezi deseti až pětadvaceti kusy smutečního oznámení, zaplatí za službu kolem deseti tisíc korun.

Kolik stojí hroby v Česku.

Pohřeb s obřadem, například v Malé smuteční síni strašnického krematoria v Praze, který většinou zahrnuje rakev z kvalitního dřeva, vlastní velkou květinovou výzdobu nebo řečníka, už stojí přes dvacet tisíc korun.

Nejdražší je potom varianta, pokud si pozůstalí přejí klasický církevní pohřeb. Ten vyjde na 25 000 korun a více.

Na druhé straně ale můžete za pohřeb zaplatit i o sto tisíc víc. Cenu může výrazně navýšit už jen samotný výběr rakve. Zatímco nejlevnější sololitovo-papundeklovou rakev s přiléhavým názvem S4 Sociál je možné pořídit už za dva tisíce, kvalitní dřevěná schránka vyjde podle zdobení od pěti do dvanáct tisíc korun.

Pokud se pozůstalí nechtějí spokojit s tímto průměrem, není problém utratit výrazně více. Stačí se v katalogu posunout do kategorie kovových rakví, které ovšem logicky nelze použít pro kremaci, a rázem se nejnižší ceny pohybují kolem šedesáti tisíc.

V zahraničí se občas můžeme setkat se speciálními požadavky, například rakev ve tvaru formule 1. Cena za takovou službu ale není veřejně známá.

Kromě pohřbu s extremistickými prvky je možné objednat prakticky cokoliv. „Dokud mi tu nebudete hajlovat nebo hrát fašistické písně, můžete si tu vlastně dělat, co chcete,“ odpovídá vedoucí strašnického krematoria Marek Vrzal na otázku, jaké služby je možné si v krematoriu při posledním rozloučení objednat.

Pokud přání klienta nehraničí s trestným činem, neexistuje žádný problém. Strašnické krematorium tak už podle Vrzala zažilo třeba pohřeb pejskařů, kterého se účastnili i jejich zvířecí mazlíčci. Pohřby motorkářů, kteří i se svými stroji zaplní prostor před krematoriem, už prý také nejsou ničím výjimečným.

Krematorium jako továrna na smrt

Většina obřadů, které se v krematoriu odehrají, není nijak extravagantní. Na první pohled připomíná krematorium jakousi továrnu na smrt. V malé obřadní síni je obřad u konce za dvacet pět minut a ve velké za půl hodiny.

Jsou ale i výjimky, které ukazují, že možné je opravdu cokoli. „Stane se, že se pozůstalí chtějí zúčastnit nejen obřadu, ale že chtějí být i u zpopelnění,“ popisuje Vrzal. „To se nám stává asi tak desetkrát do roka. I takové služby poskytujeme,“ říká.

Pokud by pozůstalí trvali například na tom, že si zesnulého obléknou sami, také to nebude problém a pro pracovníky krematoria ani žádná velká novinka. Je totiž skupina pozůstalých, která má ke svým zesnulým stále ještě velmi osobní přístup.

„Třeba když je pohřeb nějakého světského, tak ti jsou tady v podstatě každý den,“ popisuje Martin Vrzal. „Sami si ho obléknou i nalíčí, většinou mají i klíč od rakve, kterou si zamknou na noc, a druhý den zase přijedou.“

Problém ale může nastat, pokud se pozůstalí zhlédnou v některých zahraničních filmech a přáli by si obřad s otevřenou rakví. „Vystavit otevřenou rakev a nechat ji v přímém styku s pozůstalými v podstatě nemůžete. To totiž české hygienické předpisy neumožňují,“ vysvětluje Vrzal.

Osobní přístup je výjimečný

Vyloženě osobní přístup pozůstalých k zemřelému je ale světlou výjimkou. Podobně jako častější návštěva hřbitova, jež se stává pomalu, ale jistě vzácností, a do budoucna Marek Vrzal spíš předpokládá, že lidé budou na hřbitov chodit ještě méně často.

„Už dnes je ve společnosti výrazně patrný trend rozptylů a myslím si, že dnešní generace osmnáctiletých už na místa posledního odpočinku našich předků příliš chodit nebude – a také se budou čím dál tím méně o hroby starat,“ říká.

Je to sice jen spekulace, byť zkušeného zaměstnance krematoria, ale čísla mu tak trochu nahrávají. Třeba procento nevyzvednutých uren. V krematoriu nakonec zůstává každá patnáctá.

Ikdyž samozřejmě hraje obrovskou roli výchova v rodině. Tam, kde ctí památku a odkaz předků, si nová generace čas na cestu na hřbitov určitě najde.

Jakub Bouček

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!