Ekonomičtí novináři si mohou manželství tak maximálně vyzkoušet na vlastní kůži. A při příležitosti tohoto kroku, jako třeba teď já, mají tu možnost popsat to, co si o tom všem myslí někteří ekonomové a další vědci.
Kupodivu jsou přitom ekonomové, jinak většinou považovaní za chladné a většinou peněžně kalkulující bytosti, dost optimističtí. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker tvrdí, že lidé vstupují do manželství na základě poměřování užitků a nákladů. Přitom užitek zdaleka nemusí být peněžní, může to být i vzájemná láska. Samozřejmě, je tu i čistě materialistická část celého vysvětlení.
Jsou prostě žádání... pracovně i osobně
Ekonomové si třeba už dávno všimli toho, že oženit se je výhodné i finančně a ženatí muži mívají vyšší příjmy než svobodní. Může jít o to, že lidé s vlastnostmi žádanými na pracovním trhu jsou stejně žádoucí pro vdavekchtivé ženy. Pokud to tak ale není, co je pak příčinou platových rozdílů?
Muži možná cítí, že by měli zabezpečit rodinu, tak se v práci více snaží. Jsou proto lépe ohodnoceni. Tomu by napovídalo i to, že v průměru tráví ženáči více času v práci než svobodní. Nebo zkrátka mají už vystaráno, nemusí trávit dlouhé hodiny snahou získat partnerku a mohou ušetřený čas věnovat práci. Případně jim čas prostě "šetří" manželka.
Staří mládenci si musí vést domácnost sami, zatímco ve většině tradičních rodin dělá větší část domácích prací žena. Ostatně, právě dělba práce bývá často uváděna jako jeden z důvodů pro vznik instituce manželství. Každý z manželů se specializuje na jinou činnost. Většinou ten, kdo má nižší výdělek a nižší pravděpodobnost, že se mu výplata zvýší, se zaměří na práce v domácnosti. Umožní tak tomu druhému, aby měl více času na práci mimo domov a ještě více vydělával. Protože manželství je jedna ekonomická jednotka a bohatství spolu manželé sdílejí, vydělají na tom oba.
Manželství přináší lepší imunitní reakci
Mimochodem, manželství dokonce podle některých výzkumů přináší i zdraví. Jako jeden z prvních to zjistil v 19. století britský epidemiolog William Farr. Podle jeho studií byli ženatí muži a vdané ženy zdravější než svobodný či ovdovělý zbytek populace. Otázkou ovšem zůstalo, zda závislost není právě opačná - totiž že se zdraví lidé častěji žení a vdávají.
Farrovy poznatky inspirovaly nedávno americké výzkumníky manžele Glaserovy (imunolog a psychiatrička). Ti zjistili, že sice zřejmě platí původní Farrovo vysvětlení o tom, že manželství zdraví přináší, ale lepší imunitní reakci (tedy lepší zdraví) mají jen lidé ve šťastném manželství.
V souvislosti s Farrovými výsledky se tak možná nabízí zajímavá interpretace, že většina manželství je šťastných. To je povzbudivý výsledek.
Svatba je takovým signálem
Proč se ale ženit a vdávat, když výhody společného harmonického života lze mít i bez svatby. Někteří ekonomové odpovídají, že oficiální veřejná svatba je určitým druhem signálu, který dává tomu druhému najevo, že je soužití s ním myšleno vážně. Že se na partnera může spolehnout i když s přibývajícím věkem mu postupně unikají jiné příležitosti. Soužití mezi dvěma lidmi, byť si je navzájem přislíbili, totiž nelze nijak prakticky vynutit. Jen se o společném životě zmínit nestačí. Když má být signál věrohodný, musí být vážný a podvod se musí prodražit. Je na sebe třeba vzít závazky, jejichž porušení by automaticky bylo složité a bolestné. Ať již právně či kvůli reakcím okolí. Svatba je takovým signálem.
Navíc čím je zrušení manželství složitější, tím je signál silnější. Jako třeba u katolíků, kde je rozvod právně nemožný. Jak tvrdí ekonom Becker, oč je rozvod obtížnější, o to pravděpodobněji budou manželé pečovat o svou lásku. "Lásku je možné pěstovat, protože její růst a zánik není daný vnějšími vlivy, ale závisí na úsilí vynaloženém na její zachování. Snaha udržovat lásku je přirozeně menší tam, kde je rozvod snadný, člověk může doufat ve vydařenější druhé manželství," napsal v jednom ze svých pojednání.
