Čtvrtek 4. června 2020svátek má Dalibor 9 °C přeháňky až bouřky Předplatné LN
Lidovky.cz > Byznys > Moje peníze

Stát zkontroluje, zda obchody zdražují

PRAHA O době, kdy se v Česku začne platit eurem, hovořil s redaktorkou Lidových novin Tomáš Prouza, první náměstek ministra financí.

LN: Mám na začátek otázku,kterou mi možná nezodpovíte: jste volič ČSSD?
Uvidíme. Vždycky jsem si četl volební programy a snažil se zjistit, který je reálný a který dává smysl a to budu dělat i dál.

LN: A jste členem nějaké politické strany?
Ne. Nejsem.

LN: Smýšlením jste spíše levičák nebo pravičák?
Na nedávné konferenci o mne moderátor mluvil jako o jednom z těch, o kterých Miloš Zeman psal jako o pravicových ekonomech, kterými se obklopuje ministr financí.

LN: Víte snažím se přijít na to, proč jste vzal místo na ministerstvu financí, tedy na úřadu vedeném, socialisty. Chtěl jste přinést trochu pravicových nápadů?
Myslím, že tohle dělení už moc neplatí. Když se podíváte například na penzijní reformu, tak návrhy jednotlivých politických stran byly opačné, než by podle teoretických škatulek měly být. ODS má vyrovnané, téměř levicové návrhy, ČSSD přišla s návrhem, kterému by se mohlo říkat pravicový. Dnes se většina stran přesunula do středu a rozdíly jsou malé.

LN: Proč myslíte, že vás ministr Sobotka anebo jeho lidé oslovili, abyste na ministerstvo přišel?
Když jsem před necelými dvěma lety dostal tuto nabídku, bylo mi řečeno, že pan ministr měl zájem, aby přišel někdo z venku, aby našel člověka, který ještě nebyl příliš zvyklý na státní správu. Agenda, kterou jsem dostal na starosti - finanční trh a později i zahraniční vztahy - není o tradicích, ale spíše o schopnosti komunikovat, možnosti vnímat zahraniční příklady, dívat se, co se děje ve světě a umět zkušenosti rychle aplikovat. A myslím, že neškodilo přinést si zkušenosti ze soukromého sektoru.
LN: Byl to šok, změnit se z novináře a spolumajitele soukromé firmy na státního úředníka?
Ty první týdny určitě ano. Státní správa uvažuje jinak, ale ta ne vždy dobrá pověst není zasloužená. Velkým problémem státní správy ale je, že někdy neumí vysvětlit to, co dělá a je pravda, že stále existují lidé, kteří se snaží hlavně nemít moc práce a zároveň mít co nejvíce pravomocí. Ale pokud víte, co chcete, umíte to vysvětlit a jste ochotna investovat energii, dají se změny prosazovat překvapivě jednoduše.

LN: Nyní čistě hypoteticky: předpokládáte, že zůstanete po volbách? Když zvítězí opozice, odejdete, anebo spíše myslíte, že budete odejit?
Uvidíme. Mám list papíru, kde je napsáno: k dnešnímu dni vás jmenuji náměstkem. A stejně tak mohu dostat druhý list papíru: k dnešnímu dni vás odvolávám. To nejsou obvyklé sociální jistoty, které si lidé spojují se státní správou. Příchod nového ministra je stejný jako příchod nového šéfa do firmy. Podívá se, jaký je tým, který přebírá - a rozhodne se, koho si nechá a koho vymění.

Uvažoval jste, že post na ministerstvu by vám později mohl zjednodušit cestu do Bruselu?
Nerad plánuji. Ty nejlepší věci, které mne v životě potkaly, jsem nikdy neplánoval a naopak to, co jsem se snažil plánovat, obvykle nevyšlo. Tak se nechám překvapit. Je spousta zajímavých věcí, které se dají udělat v Čechách, že útěk do Bruselu není potřebný. Brusel je hodně o kompromisech, o neustálých sporech se všemi a výsledky práce jsou tam vidět až za mnoho let. Když něco v Bruselu vymyslíte, máte výsledek v ruce třeba až za pět let, kdežto tady to může být už za rok, rok a půl.

LN: Na ministerstvu jste asi rok a půl, je něco, co vás překvapilo?
Musím říct, že to, co mne na státní správě velmi mile překvapilo, je, že lidé poslouchají argumenty. Nikdy se mi tu nestalo, že by někdo souhlasil jen proto, že jsem nadřízený. Vždy to byla diskuse o věcných důvodech, o tom, co je lepší a co horší a proč. To jsem nečekal. Nikdy jsem nepracoval - a doufám, že nikdy nebudu muset pracovat - s lidmi, kterých bych si nevážil. To je moje zásadní podmínka.

LN: A kdo je vám vlastně z vlády, kromě Sobotky, nejblíže? Dřív bych to možná tipla na Martina Jahna, ale kdo teď?
Jednou z často opakovaných zásad knihy Jistě, pane ministře, je to, že se státní úředníci nevyjadřují ke svým ministrům. Ale snad mi bude odpuštěno... Martin Jahn měl byznysové uvažování, snažil se rychle dojít ke konkrétnímu řešení. Jiří Havel uvažuje trochu jinak, ale tím, že má velké zkušenosti i akademické zázemí, řadu věcí pomáhá ukotvovat, uklidňovat.

LN: Jak vycházíte s centrální bankou?
Komunikace je velmi dobrá, podle řady lidí z MF i z ČNB nejlepší za mnoho posledních let. Vždy jsme se dokázali dohodnout na důležitých věcech. Ne vždy to samozřejmě bylo jednoduché a ne vždy se to obešlo bez emocí. Jsou věci kde si ne příliš rozumíme, třeba v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu, ale diskutujeme o nich. Ovšem pokud jde o opravdu klíčové věci - integraci dozorů, základní legislativní úpravy či proces kolem přijímání eura - tak se dohodnout dokážeme. Ne sice nutně s každým členem bankovní rady, ale s institucí jako celkem ano.

LN: Stal jste se „panem Euro“, tím, kdo je odpovědný za koordinaci přípravy přijetí. Kdy společnou evropskou měnu přijmeme?
Bude záležet na tom, jak se k euru postaví nová vláda. Rozhodnout, že euro má být přijato k určitému datu, je opravdu zásadní, protože pak se tomu musí podřídit veškerá politika vlády. Pokud řekneme, že bude platit plán přijmout euro v roce 2010, tak to znamená poměrně zásadní úpravy výdajů. Cílem není jednou formálně splnit Maastrichtská kritéria a moci si tento úkol odškrtnout, ale to, že jsme schopni je udržovat dlouhodobě, I proto se současná vláda rozhodla přenechat konečné potvrzení nové. Není totiž problém cílové datum upravit dnes, ale důvěryhodnosti země by rozhodně ublížilo odkládání na poslední chvíli. Vláda vzniklá po volbách bude muset rozhodnout velmi rychle. Pokud budeme chtít platit eurem od roku 2010, musí to vláda říct nejpozději letos na podzim. Bude tedy muset zvažovat zájem o zavedení eura i dopady prováděných reforem. Každá reforma totiž nese dopad na veřejné rozpočty a vláda bude muset rozhodnout, jak sladit dopady s plněním Maastrichtských kritérií.

LN: Myslíte, stejně jako nedávno uvedl premiér, že až vstoupíme do měnové unie, bude se euro prodávat za pětadvacet korun?
Mou rolí je připravovat hladké zavedení eura, ne spekulovat o kurzu. Kurz, za který budeme měnit koruny na eura, bude silně záviset na tom, co se stane s českou ekonomikou, jak budou nebo nebudou pokračovat reformy, jaká bude hospodářská situace v Evropě. To jsou věci, které budou mít na kurz koruny v roce 2010 dopad. Výrazně větší, než když teď nějaký pan Euro řekne, jestli to bude 25 či 26 korun.

LN: Už existuje na MF nějaký praktický plán, podle kterho bude euro zaváděno? Jak dlouho se třeba může platit současně korunou a eurem?
Plány se v tuto chvíli připravují a vláda je bude projednávat na konci roku. Jednou z velkých obav spojených s eurem je strach ze zdražování. Je ale dobré podívat se do zemí, které euro přijaly v minulosti a uvidíte, že reálná změna cen byla vždy výrazně nižší než si lidé mysleli. V řadě zemí si lidé mysleli, že zdražení bylo až trojnásobné oproti tomu, jak se ceny měnily. U levných položek může být zvýšení ceny vidět, protože místo cen v desetnících, které se ještě dnes často používají, bude nejmenší jednotkou cent, tedy něco pod 30 haléřů. Ale pokud si budete srovnávat svůj běžný nákup, nemělo by ke zvyšování cen dojít. Je ale důležité dívat se na to, jak budou obchodníci s upravováním a zaokrouhlováním pracovat.

LN: Budou existovat kontroly ze strany státu?
Určitě. Ve chvíli, kdy bude znám přepočítací kurs, tedy zhruba půl roku před vstupem do měnové unie, by velmi rychle měly všechny obchody začít uvádět ceny v korunách i v eurech. Tak si každý bude moci postupně zvyknout na cenu v eurech - a ještě rok až dva po přijetí eura bude na cenovkách uváděna i korunová cena. Dobře v jiných zemích fungovaly také spotřebitelské organizace, které si půl roku dopředu začaly dělat v obchodních řetězcích kontrolní nákupy a sledovaly, kde ceny výrazně skočily. Sledování cen se intenzivně věnovala i média a upozorňovala na případy zneužívání zavádění eura k navyšování cen. Pak už jen stačí nechat působit konkurenci. Jestliže se bude mluvit o tom, že nějaký obchod využil zavedení eura k tomu, aby si navýšil ceny, tak je nejjednodušší zbraní začít o tom mluvit a psát.

LN: Přesto asi mluvit nestačí. Budete tedy při kontrolách spolupracovat se spotřebitelskými organizacemi?
Budeme společně připravovat pravidla ochrany spotřebitele, určitě chceme, aby programy sledování cen dávaly smysl a myslím, že je dobré, aby je stát pomohl financovat. Důležitou součástí komunikační kampaně bude říkat: ano, snažíme se na to dávat pozor, nepřipustíme násilné zdražování. Příklady ze zemí, které již euro přijaly, ukazují, že aktivní přístup státu a spolupráce se spotřebitelskými organizacemi snahy o zvyšování cen zamezují. Tam, kde stát spoléhal pouze na to, že obchodníci budou zodpovědní, zjistil, že zodpovědní nejsou.

LN: Když jste nastupoval na ministerstvo, tak k vašim hlavním úkolům měla patřit příprava penzijní reformy. Jak jste daleko? V jednom z prvních rozhovorů jste řekl, že penzijní reforma se uskuteční až na základě politického rozhodnutí. A MF pak prý vyndá z šuplíku technické varianty řešení. Takže když teď sáhneme k vám do šuplíku, najdu tam složku s nápisem varianty řešení penzijní reformy, anebo jsou stále jen v úvahách?
Možná kdybyste chtěla tatranky, ty tam jsou.. Ale vážně. Poslední rok jsme se hodně věnovali úpravám třetího pilíře důchodového systému, tedy dobrovolnému spoření. Máme velmi dobře připravenou změnu daňové podpory třetího pilíře a připraveny jsou i návrhy, jak zlepšit transparentnost spoření na důchod. Další věcí, kterou připravujeme, je oddělení majetku penzijních fondů, které fungují na principu, který není dlouhodobě udržitelný. Tedy neměl by být dlouhodobě udržitelný, i když některým z nich současný netransparentní systém vyhovuje a udělají vše pro jeho zachování.

LN: Kdy podle vás dojde k tomu politickému rozhodnutí? Do voleb se to zjevně nestihne, další vláda nebude chtít zřejmě hned zpočátku vládnutí přijít s reformou.
Otázkou je, zda to ještě jde odkládat. Čtyři roky vládnutí jsou dlouhá doba, během kterých se dá prosadit spousta změn, ale žádná vláda neudělá zásadní reformní kroky rok před volbami. Dnes jsme v situaci, kdy každá strana ví, jak by chtěla penzijní systém reformovat. Ze začátku tohoto volebního období ještě nebyly představy stran úplně jasné a proto bylo dobře, že jsme věnovali čas propočtu jednotlivých variant (Bezděkova expertní skupina). Před čtyřmi lety nikdo neměl své plány detailně propočteny - a už vůbec ne na stejném základu. Dnes alespoň všichni mluví stejným slovníkem a používají stejná čísla. Což sice vypadá jako strašně málo, ale je to důležité, protože teprve tak se jednotlivé návrhy dají reálně posoudit.

LN: Ale celkově práce a výsledky Bezděkovy skupiny nějak utichly a vyšuměly, ne?
Ale to bylo zadání vlády - spočítat varianty. A vědět, jaké budou mít dopady. Při reformě důchodového systému je potřeba vyřešit mnoho detailů a právě na základě propočtů si každá strana upravila své návrhy tak, aby byly co nejefektivnější. Po volbách tak bude možno velmi rychle říct, jak má změna důchodového systému vypadat. Je důležité o tom zase mluvit.

LN: Ale zase, mluvit nestačí.
To je pravda, ale předtím byla penzijní reforma o heslech. Nyní jsme v situaci, že pokud bude nová vláda chtít, ať bude jakkoliv koaliční, bude schopna se na penzijní reformě dohodnout velmi rychle. Tu složitou technickou debatu už totiž mají strany za sebou. Navíc, mít nějakou obecnou myšlenku je strašně jednoduché, záleží ale na mnoha detailech - a právě na nich řada reforem končí. Při čtyřletém volebním období není možno strávit dva roky přípravou detailů a rok přípravou legislativy a pak se snažit zahájit zásadní změny půl roku před volbami. Spousta zemí tak „prošustrovala“ několik volebních období, než dokázaly zásadní změny udělat.

LN: Stát podporuje, aby si lidé sami na penzi spořili a dokonce na penzijní připojištění přispívá, je podpora státu dostatečná? Kolik by to mělo být, aby lidé pochopili výhodnost penzijního připojištění?
Možností, jak podporovat spoření na důchod, je spousta. Myslím, že je dobré, aby stát odměňoval lidi, kteří jsou aktivní a zabezpečují svůj život. Stát by měl motivovat občany, aby řešili vlastní bydlení, svůj důchod, aby třeba bylo školné (v případě, že se jednou zavede), odpočitatelné od daní.

LN: Teď si ale odporujete s ministry, kteří podporují třeba půjčkami lidi, kteří nejsou schopni si bydlení sami zajistit a naopak postihujete lidi, kteří se starají a mají vlastní byt, hypotéku či družstevní podíl. To přece nedává smysl. Ten aktivní, kterého vy chcete podporovat, ten od státu nic nedostane...
Stát přispívá na stavební spoření, úroky z hypotečních úvěrů a půjček ze stavebního spoření jsou daňově odpočitatelné. Je také důležité naučit se efektivně kombinovat jednotlivé podpory.

LN: To ale pořád není půjčka téměř bezúročná, kterou dostanou ti, co nic nevlastní.
To je pravda. Ale jde o to, aby stát odměnil ty, kteří jsou sami aktivní a nějakou část nákladů jim vrátil - například prostřednictvím daňových odpočtů. Odpočty jsou navíc nastaveny velmi liberálně. Druhou věcí je, jestli pomáhat lidem, kteří nevydělávají tolik, aby byli schopni si pořídit vlastní bydlení, jestli rozšířit tu skupinu, která je schopna se o sebe postarat a nějak si bydlení zajistit. Co vám na to mám říct?

Podle mne dává smysl rozšiřovat skupinu, která je schopna se o sebe postarat sama. Státní půjčky nejsou tak vysoké, aby si jen za ni člověk pořídil bydlení. Pořád musí sehnat i vlastní peníze či si vzít úvěr jinde. Pokud stát chce, aby měli lidé šanci na slušné bydlení a zároveň chce podporovat mladé rodiny s dětmi, je dobré tyto zájmy propojit a pomoci mladé rodině hledající bydlení překlenout propad příjmu ženy nebo otce na mateřské dovolené. Je ale třeba sledovat efektivitu jednotlivých podpor a neustále hlídat, zdali je poskytujeme tou nejjednodušší a nejlevnější cestou. A také se dívat, jestli je třeba poměr podpory bydlení a podpory spoření na důchod vyvážený či zda by se peníze neměly soustředit jinam.

LN: Není tam možnost na navýšení financí z rozpočtu na podporu penzijního spoření?
Je otázkou, zda má jít o přímý státní příspěvek nebo o daňovou úlevu. Podle mne je vhodnější daňová úleva. Základní příspěvek pomáhá dostat klienty do systému, protože pro řadu lidí je státní příspěvek jediným argumentem pro to, aby byli klienty penzijního fondu. Ale státní příspěvek nemůže donekonečna růst. Využití daňových úlev je jednodušší a administrativně výrazně levnější než přímé státní příspěvky. Proto bych kladl větší důraz na daňové úlevy možnost jejich využívání rozšiřoval pro občany i jejich zaměstnavatele. Příspěvky zaměstnavatele totiž mohou být ještě lepší motivací ke spoření na důchod než je omezený státní příspěvek.

LN: V poslední době jste byl vidět především v rámci „boje" stát versus banky... Chtěli jste dokonce některé věci v rámci bankovního sektoru upravit zákonem, stále tato vize trvá?
Připravili jsme první část právní úpravy, která navazuje na kroky, které už většina bank na základě veřejného tlaku učinila. Jde například o zrušení podivných poplatků, jakými byly poplatky za zrušení účtu nebo za reklamaci. Právní úprava tyto kroky zafixuje a zároveň nám dává prostor připravovat větší změny. Dnes například s ČNB a bankami dokončujeme analýzu zákonů upravujících ochranu spotřebitele na finančním trhu, hledáme šedé zóny a připravujeme návrhy na to, jak zlepšit dnešní pravidla.

LN: Nebyla náhodou centrální banka ze začátku proti tomu, aby ministerstvo, potažmo stát, zasahoval do bankovního sektoru?
Myslím, že ta první reakce byla dána nedostatečnou komunikací. Naše návrhy na počátku ne všichni pochopili správně a hlasitě protestovali. Ale když jsme začali společně rozebírat to, co vlastně máme na mysli, že máme opravdový zájem o to, aby klient mohl být partnerem finančních institucí a aby mohl efektivně využívat svá práva, tak všichni pochopili, že se té debatě nemohou vyhnout. Pochopili, že skončila doba zanedbávání této oblasti a že je doopravdy na pořadu dne.

LN: Takže v tenhle moment má stát právo regulovat bankovní sektor? Zasahovat do volného trhu?
Slovo regulace má často pejorativní nádech. Ale trh bez dozoru ne vždycky funguje. Někdy nejsou zásahy státu potřeba, ale někdy volná ruka trhu bez dozoru znamená, že se bude prodávat zkažené maso v supermarketu. Stát nemá regulovat nad rozumnou míru, ale jsou situace, ve kterých zasáhnout musí. Diskuse o postavení klientů finančních institucí je podobná. Nikdo nechce předepisovat výši cen nebo definovat podobu finančních produktů. Ale je nutné se bavit o tom, jestli má klient opravdu dostatek informací, zdali jsou nabídky transparentní a jestli si je může jednoduše porovnat. Zkušenosti bohužel ukazují, že klient neví.

LN: Ale to je problém klienta. Kdyby ti lidé nebyli líní a nezůstávali u jedné banky x let když jsou s ní nespokojení, banka by odliv klientů pocítila a třeba by ji to donutilo změnit svou politiku? To záleží na tom člověku a stát by ho přece neměl popostrkovat.
Stát by neměl říkat: milý kliente, ty máš ty podmínky nevýhodné a u jiné banky je budeš mít lepší, běž k ní. To vážně ne. Ale myslím, že stát má bdít nad tím, jak lidi vzdělat, naučit je přemýšlet nad svými penězi, aby věděli, jak si věci propočítat. Například u úvěrů existuje povinnost uvádět RPSN (roční procentní sazbu zohledňující vedle úroků i všechny poplatky). Ale kolik klientů vůbec ví, co ten údaj znamená a jak s ním pracovat? Naprosté minimum, protože jim to nikdo nevysvětlil. Je proto nutné lidem znovu a znovu říkat: přemýšlejte nad svými penězi. A dát jim do ruky nástroje, které jim opravdu pomohou.

LN: Kdo je na řadě po bankách? Chystáte se na pojišťovny, řetězce obstaráte dohromady s MPO?
Formulace, že je někdo další na řadě, se mi nelíbí. Snažím se o to, aby u podobných produktů platila stejná pravidla, aby finanční instituce o klienty bojovaly kvalitou své nabídky a ne aby vydělávaly na tom, že jsou rozdílně nastaveny legislativní podmínky. Stát by měl pouze stanovit pravidla hry a zajistit, že nikoho nediskriminují. Poté ať funguje trh.

,
Premium

Bubeník z Mandrage: Víťa sebral odvahu, kterou nikdo z nás nenašel a rozsekl to

Matyáš Vorda | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Na bicí hraje od svých devíti let. V deseti s kamarádem Víťou Starým založil kapelu Mandrage, která se za devatenáct...

Premium

Android Auto a CarPlay v každém autě. Poradíme vám, jak na to

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Chcete používat oblíbenou navigační aplikaci na displeji v autě místo telefonu? Přečtěte si, jak to udělat a neutratit...

Premium

Leoš Mareš: Není to jen o talentu, ale o schopnosti si peníze udržet

Leoš Mareš by mohl získat titul syn roku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Krach, zhroucení, deprese, obavy o budoucnost a pátrání po smyslu vlastní existence. To jsou emoce, které v těchto...