10. února 2015 6:15 Lidovky.cz > Byznys > Moje peníze

Vrakoviště se přetahují o auta. Málokdo je likviduje poctivě, říká svaz

Škoda Favorit | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Škoda Favorit | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

PRAHA Nechat ekologicky zlikvidovat auto jeho majitele nic nestojí. Někteří zpracovatelé vraků dokonce nabízí stovky korun, aby vůz získali do své „péče“. To je však podle některých vrakovišť i Sdružení zpracovatelů autovraků jedna z indicíí, jak poznat nepoctivou firmu.

Přetlak na trhu je logický. Sběrných míst je v Česku zhruba 570, což je na tak malou zemi hodně. Nesrovnatelně větší Německo má zhruba 1 200 míst, kde je možné ekologicky zlikvidovat auto.

Vrakoviště vydělávají na prodeji dále využitelných dílů, jako jsou autobaterie či katalyzátory. Auto rozeberou, zbytek zdrtí a ten putuje k dalšímu druhotnému využití. Jenže ne každá sběrna jde touto složitější a nákladnější cestou. I proto jich přežívá tolik.

„Některé provozny auta jen pomačkají, naloží do vagónů a odvezou do hutí. Nebo dále za hranice, například do Polska jako železo. Jenže v tom jsou zbytky skla a pneumatik,“ poukazuje na některé nešvary vrakovišť Milan Petr, který vede Sdružení zpracovatelů autovraků.

PSALI JSME:

Podle Petra nemá takový postup s ekologickou likvidací nic společného, jeho asociace proto horuje za větší regulaci vrakovišť.

„Ekologická likvidace má daná pravidla a je třeba je plnit, ale při současném počtu sběrných míst není v silách ministerské inspekce či krajů tyto postupy kontrolovat,“ míní Petr

Pokud provozovatel při zpracování vraku postupuje správně, má na jednom autě marži v řádu několika stovek korun. Zároveň si zpravidla nemůže dovolit původnímu majiteli auta nabídnout výše zmíněný motivační poplatek.

Odtahové parkoviště.

„Řídíme se platnou legislativou, vozidla přebíráme zdarma a dále s nimi nekupčíme. Rovnou po rozebrání a rozemletí putují jako druhotná surovina k dalšímu zpracování. Pak není možné nabízet majitelům za převzetí vozidla jakoukoliv finanční kompenzaci,“ vysvětluje Marek Doubrava ze společnosti Ekologické likvidace vozidel, která má provozovny v Praze 9 a v Kralupech.

Doubrava se domnívá, že pokud by se s díly z likvidovaných vozidel dále nekupčilo a kontrolní orgány na tyto činnosti důsledně dohlížely, pak by vrakovišť v Česku ubylo.

Jejich počet je vysoký i podle ministerstva životního prostředí, pod jehož gesci ekologická likvidace spadá. I proto jeho lidé připravují změny, které mají nepoctivcům ztížit pozici.

„V novém odpadovém zákoně plánujeme recertifikaci všech vrakovišť. Dále pak zavedení povinnosti krajů fyzicky kontrolovat vrakoviště a uvažujeme také o zavedení značení jednotlivých dílů z autovraků s cílem větší kontroly nad prodejem náhradních dílů,“ popisuje mluvčí ministerstva Petra Roubíčková.

Motivaci dostanou i majitelé

Klíč ke správnému fungování systému leží na zmíněných krajských úřadech, které provozovatelům sběrných míst vydávají licence k ekologické likvidaci. Činnost už posvětily 570 vrakovištím. Podle Sdružení zpracovatelů autovraků se ale jen zhruba o 180 z nich dá mluvit jako o provozovnách, které dělají poctivě svoji práci.

Toto číslo odpovídá i počtu vrakovišť, které jsou schopné doložit veškeré podklady nutné pro státní příspěvek od ministerstva životního prostředí. Ostatní sběrny o něj ani nežádají, není pro důležitý.

Jeho výše byla v minulosti 500 korun za celý autovrak, nově to bude 412 korun. Změna je v tom, že částka je rozpočítána za jednotlivé komodity z auta, jako jsou skla či pneumatiky. Dosáhnout na něj tedy bude složitější. Celkem počítá úřad s vyplacením zhruba 40 milionů korun v rámci těchto příspěvků pro vrakoviště.

Motivaci k větší ochotě nechat auto ekologicky zlikvidovat mají dostat i samotní majitelé vraků či starých ojetin. Ministerstvo průmyslu a obchodu pro ně připravuje příspěvek ve výši tří až pěti tisíc korun.

„Motivace občanů k vyřazování starých, ekologicky a bezpečnostně nevyhovujících aut je určitě namístě. Průměrné stáří vozového parku osobních aut se blíží hranici 14,5 roku. Ale současně musí fungovat i program na podporu zpracovatelů autovraků. Ale jen pro ta zařízení, která vykonávají svou činnost zodpovědně a v souladu se zákony,“ říká předseda Sdružení automobilového průmyslu Antonín Šípek.

Michal Pavec

Autor

Michal Pavecmichal.pavec@lidovky.czČlánky

České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?