Rozvod se prodraží. Ministerstvo plánuje zvednout poplatky pro ty, co se spolu nedomluví |
Česko následuje evropský trend, kde počet rozvodů posledních několik let zeštíhluje. Integrace, otevření hranic, neomezené možnosti cestování či práce v cizích zemích nesou jako vedlejší produkt nárůst mezinárodních manželství. A kde jsou svatby, jsou i rozvody. Manželství mezi občany dvou rozdílných států ale může být velmi složité ukončit, o to víc, když jsou ve hře děti.
Odborníci se shodují, že častým důvodem rozpadu mezinárodního manželství jsou rozdílné tradice či představy o rodinném životě vycházející právě z rozdílných národností manželů. „Jihoevropské země jsou více matrimoniární, severské země zase umějí být striktnější v požadavcích na způsob výchovy a jejích prostředků. Liší se pak i výchovné stereotypy, které mohou být jedním z příčin rodičovského konfliktu,“ potvrzuje Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD). Úřad poskytuje pomoc nejen při vymáhání výživného ze zahraničí ale třeba i při zajištění práva styku rodiče s dítětem.
Za mámou s pasem
Jednou z nejsložitějších součástí rozvodu lidí žijících v rozdílné zemi, je otázka budoucí úpravy péče o dítě. Na ojedinělý případ z minulosti, kdy byla střídavá péče o dítě stanovena dokonce mezi státy na různých kontinentech vzpomíná Marta Zavadilová, expertka na mezinárodní rozvody z advokátní kanceláře Bříza & Trubač.
Skutečnost, že střídavou péči lze určit i rodičům žijícím v rozdílných zemích, potvrdila i Zuzana Steinerová, soudkyně a tisková mluvčí Okresního soudu Praha - Východ. „Takové řešení si lze představit za situace, kdy by byla v delších časových intervalech, rodiče se na ní dohodli a vyhovovala by dítěti, jeho povaze a potřebám,“ vysvětlila s tím, že by v úvahu přicházela spíše u staršího dítěte.
Vzdálenosti mezi rodiči ale nemusí být zdaleka tou největší překážkou „pendlujících“ potomků. „Pro dítě je například naprosto devastující situace, kdy jeden týden střídavé péče žije jako muslim a druhý týden tak naopak vůbec žít nesmí,“ zdůraznil Kapitán.
Měsíce „papírování“
Rozvody s mezinárodním prvkem jsou vůči těm vnitrostátním komplikovanější zejména z důvodů obtíží při doručování dokumentů od soudu, zjišťování místa pobytu účastníka v cizině či obstarávání důkazů ze zahraničí. To vše se odráží na délce řízení.
Soud totiž dle zákona musí zjistit stanovisko druhého z manželů na podaný návrh na rozvod. Musí tak vyvinout maximální úsilí ke kontaktování druhého manžela a získání jeho stanoviska, případně odůvodnit proč jej nebylo možné vyslechnout.
Martýrium doručování trvá v různých zemí různě dlouho. „U našeho soudu bylo opakovaně úspěšné doručování do Turecka - během devíti měsíců - které platí za jedno z nejkomplikovanějších. Náročné je doručování do Ruska či na Ukrajinu. V případě Kanady a USA je zpoplatněno a doručováno diplomatickou cestou, což trvá velmi dlouho, nezřídka i více než rok,“ vysvětlila Steinerová.
Podle soudkyně je nejjednodušší doručování do zemí „osmadvacítky“, protože se řídí přímo aplikovatelnými nařízeními.
Naopak nejobtížnější doručování do zemí mimo Evropskou unii, s nimiž nejsou uzavřeny dvoustranné smlouvy. „Například u Maroka trvalo dva a půl roku než soud odpověděl na žádost o sdělení stavu řízení u tamního soudu,“ dodala Steinerová.
Délku řízení ovlivňuje také povinnost zajištění potřebného překladu doručovaných listin a následně překladu toho, co soud z cizího státu obdrží. Další prodloužení řízení pak může generovat nekomunikace či obstrukce jednoho z účastníků. „Pokud soud zjistí, že účastník o řízení ví, ale záměrně jej maří, může vést jeho chování k tomu, že bude ve věci neúspěšný, avšak v opatrovnických věcech stále za současného sledování zájmu dítěte,“ uvedla Steinerová. V případě, že se nepodaří listiny jednomu z účastníků doručit na známou adresu v cizině, je mu ustanoven opatrovník, se kterým následně soud jedná.
Dítě jako součást řízení
Vymáhání výživného tvoří asi 60 procent veškeré agendy Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Složitost případů je podle Kapitána různá, ze své praxe se běžně setkává s případy, kdy dochází k manipulacím s majetkem ve snaze zastřít skutečné majetkové poměry.
„Pokud se jedná o povinné v tuzemsku, umíme je lépe „skřípnout“, kdežto v cizině musíme spoléhat na metody práce tamních orgánů. Dlužno dodat, že naprostá většina případů vymáhání výživného se pohybuje v pásmu sociálně slabších, takže nominálně výživné není většinou příliš vysoké a často není ani majetek, ze kterého by bylo možno dluhy na výživném uspokojit,“ vysvětlil Kapitán. I za těchto podmínek však Úřad ročně vymůže přes 40 milionů korun výživného.
Loni uběhlo už 30 let od vzniku Úmluvy o právech dítěte, která upravuje také právo dítěte na participaci - podílet se na záležitostech, které se ho týkají. Podle ředitele UMPOD to však stále není samozřejmostí. Participace má začínat už na úrovni informavání o tom, co se v životě dítěte děje a proč. Zkrátka, aby nebylo ve vztahu k dětem rozhodováno ve stylu „o nás bez nás“.
„Výzkumy i naše vlastní praxe ukazují, že děti jsou mnohem více vědoucí než často myslíme ba dokonce tušíme a že jsou schopny situaci kriticky posoudit a přispět k tomu, aby se našla řešení, která nakonec přinesou prospěch všem,“ apeloval Kapitán.