Myslíme na udržitelný rozvoj města. Řešíme i odpadní a dešťovou vodu, věnujeme se zeleni, říká architekt

Lidovky.cz: Je pro vás zajímavé navrhovat takto velké území?
Baví nás navrhovat velké území stejně jako dům. Větší území znamená širší souvislosti, pracujeme s řadou podkladů a analýz. Nutný je také dialog se všemi zainteresovanými stranami. Musíme se shodnout, jak se má lokalita rozvíjet, co chceme, na co navážeme, co naopak potlačíme. Pokud se bavíme o ucelené městské části, tak by v daném místě měly být bydlení, služby, obchod, škola, školka i práce. I na to všechno musíme myslet, pokud chceme vytvořit takzvané město krátkých vzdáleností. Historicky se takto pracovalo a my na to musíme navázat a opět se k tomu vrátit.

Lidovky.cz: Co byla hlavní výzva v okolí O2 areny?
Nebylo to jednoduché, ale byl tam a stále je prostor pro vizi. Vymyslet, jak se tam bude bydlet, žít, pracovat nebo odpočívat. Tato lokalita má obrovský potenciál. Podívejme se na příklad brownfieldu v Karlíně, u jehož proměny jsme měli tu možnost před 25 lety stát. Tehdy po boku legendy světové architektury Ricarda Bofilla.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Lidovky.cz: S ním jste dělali co?
Stáli jsme s ním u projektu Corso Karlín, to byl tehdy jeden z projektů, které odstartovaly celou transformaci čtvrti. Je vidět, kde byl Karlín tehdy a kde je dnes. Šlo o trpělivý proces, od začátku byl výborně nastaven tak, aby zohledňoval všechny důležité parametry, o kterých se dnes bavíme. Dívali jsme se na kontext k dalším městským částem, hledali jsme potenciál místa a způsob, jak to všechno nastavit. Byla to pro nás velká škola a teprve dnes to člověk oceňuje a dochází mu, že byl u tak zásadní věci jako transformace Karlína.

Lidovky.cz: U O2 areny to bude podobné?
Je tam paralela. Ale přesto je to jiné. Jedním z hlavních momentů bylo to, že Praha 9 nemá hlavní náměstí. Charakteristický prvek města nebo městské části. A tak jsme zde navrhli náměstí Emila Kolbena. Navrhovat náměstí je zcela výjimečný úkol a zvláště v Praze. Všechny ostatní části pak vycházejí právě z toho náměstí. Pěší zóna pak jednotlivé bloky zástavby propojuje. Snažili jsme se navrhnout pohodlný prostor s veškerou vybaveností. Území ale není nijak přetíženo, chtěli jsme také, aby působilo uvolněně. Blokové části jsme doplnili o výškové solitéry, ty jsou důležité pro orientaci a jsou v území významným prvkem.

Lidovky.cz: Proč je lepší celé území takto připravit a nenechat rozvoj jen na developerech?
Takto může městská část ovlivnit, co tam bude moci stát, jaká se budou muset dodržovat pravidla. Developer se tomu bude muset přizpůsobovat. Je to dobrá výchozí pozice pro vytvoření fungující městské části. Musím ale říci, že to není jen o tom, co developer musí a může, ale také o tom, co developerům městská část nabídne. To vše musí být jasné a přehledné. Máme inspiraci v zahraničí, například Hamburk. Ten pracoval s tímto modelem v lokalitě Hafencity, kde z přístaviště udělali moderní čtvrť. Příprava ale samozřejmě trvá a není snadná.

Lidovky.cz: Širší okolí je bariéra ve městě. Ještě nedávno to byla špatně prostupná a nevlídná průmyslová zóna. Jak moc řešíte, aby se začlenila do zbytku města?
Vycházíme z toho, že se celé území změní. Prostupnost územím bereme jako jeden z hlavních prvků, a to jak pro pěší, tak pro auta nebo veřejnou dopravu. Zcelení města a místa je náročný proces, ale právě to, že to řešíme už nyní, nám pomůže toho dosáhnout. Zhušťování zástavby je naprosto logickým krokem, ke kterému bychom měli směřovat.

Lidovky.cz: Zvažovalo se, že by v místě zůstaly průmyslové haly a sklady? Přesunou se jinam?
Už v době vzniku této části Prahy průmyslník Emil Kolben počítal s tím, že jednou bude průmysl vytlačen, až jej doroste město, a chystal pro něj náhradní lokality. Naše představa ale je, že území nejen scelíme, ale také, že vytvoříme plnohodnotnou městskou čtvrť. Místo, kde bude vše v dosahu. To znamená, že tam bude také práce. Nemůžeme plánovat, že práci vymístíme až za město. To by bylo proti principu živých měst krátkých vzdáleností. Výrobní nebo skladovací haly tam místo za určitých okolností mít mohou a není cesta stále jen zabírat pole za Prahou. Musíme ale řešit, jak mají takové haly vypadat a jak je pojmeme a také kde vůbec mohou stát. Příkladem může být právě Karlín, kde měli průmyslové budovy historicky svá pravidla a také svou architekturu.

Lidovky.cz: Jak moc se při takovém návrhu řeší vzdálenější budoucnost? Za dekády, možná staletí, se lidé budou chovat jinak.
Chování lidí, způsob přemýšlení a bydlení, se určitě mění. Podívejte se, jak jsme bydleli před sto lety. Nelze také opomenout posílení významu metropolí a počet lidí, kteří se do metropolí stěhují. Na to všechno musíme myslet. Musíme zvažovat i optimalizaci dopravních řešení, třeba i tím, že pracujeme s principem krátkých vzdáleností. Myslíme na udržitelný rozvoj města. To může splnit jen místo, kde je cesta do práce, do školy a za zábavou snadná a rychlá. Cestovat do práce hodiny přes celé město není budoucnost.

Dnes se také řeší práce s odpadními a dešťovými vodami, větší péče se věnuje zeleni. Pracujeme na tom, jak koncipovat město – ulice, domy, prostory a život v nich s ohledem na udržitelnost. To vše musí být už součástí návrhu nové čtvrti.