Včetně specializovaných knižních aukcí se ročně v oboru otočí asi sto milionů korun, uvedl Jan Schick, zakladatel antikvariátu v pražské Valentinské ulici, který se v oboru pohybuje přes 25 let.
V letech 1988 až 1991 pracoval letos pětačtyřicetiletý vystudovaný knihkupec v legendárním antikvariátu Dlážděná, který v této pražské ulici působí od roku 1949. Schick odchoval množství antikvářů, za socialismu v něm nalezli azyl coby zaměstnanci režimu nepohodlní umělci, básník Zbyněk Hejda, spisovatel Vladislav Zadrobílek, alias D. Ž. Bor nebo písničkář Vlastimil Třešňák. Dnes kopíruje trend většiny antikvářů - regály a stoly jsou plné knih, zajímavější tituly jsou ale v internetové nabídce.
První větší online projekt vznikl už v roce 2000
Svoji největší slávu zažily antikvariáty v 90. letech. Lidé měli hlad po dříve zakázané literatuře, rozprodávaly se sklady krachujících velkoobchodů a velkou část zákazníků tvořili turisté, kteří nakupovali staré tisky díky výhodnému kurzu své měny.
V Praze tehdy bylo přibližně dvakrát tolik antikvariátů proti současným pěti desítkám; před rokem 1989 jich bylo sedm provozovaných podnikem Kniha a jeden pod hlavičkou Knižního velkoobchodu. V 90. letech začali nové zakládat bývalí zaměstnanci krachujících státních podniků.
Po knižním boomu 90. let se až třetina transakcí odehrávala mezi jednotlivými antikvariáty, říká Schick. Finančně silnější obchody nakupovaly ve velkém u kolegů s menší možností odbytu, někteří jezdili po celé zemi a skupovali zajímavé tituly. To skončilo s příchodem internetu i do tohoto relativně konzervativního prostředí, což bylo podle Schicka kolem roku 2005.
PSALI JSME: |
Prvním větším internetovým projektem, který vznikl už v roce 2000, byla stránka tří pražských antikvariátů provozovaných jedním majitelem Tomášem Maděrou www.antikvariaty.cz. Objemem on-line nabízených knih je to dodnes největší antikvariát; jako kamenný obchod ale ze tří prodejen už funguje jen Arco v Dlážděné ulici.
Jak se internet postupně prosazoval, ceny zajímavých knih se srovnaly. Není již důvod pro knihy zajíždět do regionů, stačí si je objednat na internetu, kde lze také porovnat ceny. Dnes má webové stránky asi 70 procent antikvářů, říká Schick. Přes internet se podle něj prodávají spíše dražší věci, v kamenných obchodech se prodají hlavně statisíce dvacetikorunových knih.
Kamenné obchody mají stále kouzlo, lidé se vracejí
Za rohem pražské Dlážděné sídlí 1. podzemní antikvariát, který před sedmi lety založil také dlouholetý zaměstnanec prvního obchodu v Dlážděné Michal Hulla. I ten prodá přes internet polovinu knih, svůj rozlehlý obchod s klenutými stropy a ohněm v kamnech má ale prý rád hlavně pro „práci s lidmi“.
Stejně důležité místo jako knihy u něj má grafika, do dobrého antikvariátu podle něj nutně patří. V Hullově případě jde hlavně o Josefa Váchala - malby inspirované jeho stylem a vyvedené Pavlem Růtem provázejí návštěvníka antikvariátu už v průjezdu domu.
Do kamenného obchodu se prý lidé vracejí a jeho zákazníci pocházejí ze všech generací i sociálních skupin. Má i okruh sběratelů, o nichž ví, co chtějí, a případnou zajímavost pro ně rád schová. Naopak s některou knihou, v níž sám spatří kvalitu, prý na kupce počká. Důležitým aspektem oboru je pro něj i hra - fakt, že poklad mezi dříve vydanými knihami lze najít kdykoli a kdekoli.
Tak se třeba ve zmiňované Dlážděné našla kniha s podpisem Jana Amose Komenského nebo později soubor dopisů Franze Kafky rodičům, který je nyní ve sbírce Památníku národního písemnictví.
O budoucnost antikvariátů se jejich provozovatelé nebojí. Vědí, že svého zákazníka mají ty kamenné i virtuální, někteří antikváři jsou více staromilci, jiní pragmatičtí obchodníci. Antikvariáty stále vykupují jednotlivé knihy i celé knihovny - protože jak podotýká Schick, dnešní interiéroví designéři v podstatě nepočítají s knihovnou a lidem to pravděpodobně moc nechybí. Jsou ale i klienti, kteří po antikvářovi chtějí sestavit bytovou dekoraci v podobě „tří metrů knih s pěknými starými hřbety“ - bez ohledu na obsah.
