Na téma regulace mě zaujal text z pera Dylana Griceho ze Société Générale, s jehož názory souhlasím: vezměte si takové semafory. Myslíte si, že jejich zrušení by zvýšilo počet nehod a zranění na ulicích? Intuitivně ano. Všichni známe bezohledné řidiče a chodce. Ale praktické zkušenosti z měst, kde semafory byly zrušeny, nic takového neukazují. Naopak, došlo k jejich poklesu. Kritici říkají, že lidé se cítí méně bezpečně.
Ale to je pravě ono: pokud se cítím méně bezpečně, tak se chovám i více obezřetně. A počet nehod klesá. Semafory neodstraní ty, kteří se chovají a budou chovat neodpovědně a hloupě. Ale absence semaforů zvýší obezřetnost těch ostatních. Co mají semafory společného s ekonomikou a finančními trhy? Namísto semaforů si dosaďte regulace a regulátory. „Nevytvářejí tito regulátoři stejnou iluzi bezpečnosti pro finanční trhy jako semafory pro řidiče?“
Splňte kapitálovou přiměřenost a budete v bezpečí. Nákupte dluhopisy s ratingem AAA, budete mít bezriziková aktiva... Tato iluze bezpečí nás přivedla do finanční krize. Nebo snad krize regulace? Věděli jste, že kapitálová přiměřenost Lehman Brothers pět dní před bankrotem byla 11 %. 11 %? Tak čeho se obávat?
Nejde jen o regulaci bank, ale o regulaci obecně. Regulace trhů práce v Evropě vedla k vysokým strukturálním mírám nezaměstnanosti a diskriminaci mladých. Dobrý úmysl je dlážděn armádou nezaměstnaných.
