Je to vůbec možné? Kritici uvádějí, že znovuzavedení národní měny není možné především proto, že aktuální dluhy jsou vypsané v eurech. Takže Řecko nebude moci využít oslabení své měny, protože dluhy budou splácet v eurech.
To by byla pravda, kdyby kontrakty nemohly být přepsány na novou měnu. Existuje ale princip „lex monatae“, který říká, že stát určuje svou měnu. Pokud byl dluh vydán pod národním právem, tak o změně měny budou rozhodovat národní soudy. A ty se mohou opřít o tento princip a změnit dluh v eurech na dluh v drachmách (pesetech, lirách, francích…). Problém nastává, když byl dluh vydán pod mezinárodním právem.
Méně než 20 % dluhopisů vydaných pod mezinárodním právem má Belgie, Francie, Německo, ale i Řecko, Portugalsko, Španělsko. Tyto země by tedy mohly velkou část svých dluhů změnit na dluhy ve svých národních měnách. Možné to tedy je.
A pomůže to? Kritici říkají, že zavedení drachmy a její oslabení řecké ekonomice nepomůže. Nemá totiž silný exportní sektor, kterému by slabá měna pomohla. Ano, nemá silný exportní sektor, protože v minulosti v Řecku rostly mzdy rychleji než produktivita práce, což rychle snižovalo konkurenceschopnost a exportní sektor ubíjelo. Neříká to ale, že znovuobnovení konkurenceschopnosti prostřednictvím oslabení měny by nenastartovalo tento sektor.
V minulosti se rozpadlo mnoho měnových unií. A zkušenost ukazuje, že po rozpadu nenastává nutně tragédie. Proč tedy teď?