Žádné rozhodnutí nebylo nikdy tak těžké, říkají manažeři. Ani verdikt, na koho dopadne propouštění nebo komu naopak přidat, nenadělal prý tolik zlé krve jako určení toho, komu připadne firemní privilegium z nejvyšších. Parkovací místo.
Jsme stádní tvorové, kopírujeme ostatní, říká odborník na psychologii prodeje |
Podobné historky jenom ilustrují, jak jsme citliví na to, kam umístíme své plechové miláčky. Samozřejmě jde o veskrze neracionální záležitost, a to i z ekonomického hlediska. Jezdit do práce autem, nedej bože sám v pětimístném voze, je po všech stránkách nevýhodné. Navíc formální či neformální pozici ve firemní hierarchii určuje nejen to, zda vůbec, ale i jaké máte parkovací místo.
iParkoviště
Podobné problémy se neřeší jen v českých firmách, ale všude na světě, jak ukazuje i to, že Apple v novém a právě stavěném sídle počítá s 11 tisíci míst pro auta svých 14 tisíc zaměstnanců.
To není zrovna velká důvěra v ekologické a ekonomické cítění obyvatel kalifornského IT pupku světa, navíc rodiště sdílení aut.
Auto na střeše zaparkované na ulici v Bruselu
Parkování je trnem v patě měst po celém světě. Přímo v Křemíkovém údolí jsou běžná parkovací místa vyhrazená nejen pro invalidy a rodiče s dětmi, ale právě i pro společné vozy více zaměstnanců. Něco podobného je k vidění i u skladu Amazonu u Prahy.
Většina měst na světě i u nás stanovila povinnost ke každému novému bytu či kanceláři postavit nové parkovací místo. Třeba moderní univerzitní městečko Louvain La-Neuve v Belgii je dokonce celé na pylonech, přičemž ulice je v prvním patře a celé „přízemí“ pod městem je pro auta.
V Las Vegas se pak určuje parkovací místo podle plochy podniku. Třeba sex shopy, jak píše prestižní magazín The Economist, mají jen desetinovou kvótu oproti „zábavním podnikům pro dospělé“. A podobných na lidské psychologii postavených regulací je mnohem víc.
Možná stačí trocha psychologie
Nejjednodušší způsob, jak donutit lidi přesedlat na městskou dopravu, je samozřejmě zvýšit cenu za parkování, Jenomže třeba v Číně se to hemží neukázněnými řidiči nejen na parkovištích, ale i třeba na chodnících, nebo v pruzích pro cyklisty.
Mezi nápady se tak objevují třeba i loterie či povolení jen pro sudé nebo liché značky (což se uplatňuje dnes při zhoršeném smogu).
Až přijde zase krize, svěřte mi Evropu, vyzývá ekonom Richard Thaler |
Jedno z nejslavnějších použití psychologie v ekonomii, neboli takzvané behaviorální ekonomie, je právě zvyšování účinnosti pokut za parkování. Nizozemští ekonomové teď přišli s trochu jiným řešením. V rámci metody pošťuchování (v anglickém originále nudge), navrhují lidem na cedulích u cesty ukazovat namísto povolené rychlosti, kolik by ušetřili koupí lístku na autobus.
To by snad mohlo zabrat i proti lásce k autu.
