S vězni se setkávám pravidelně. Prací ředitele není jenom sedět v kanceláři, říká Alexandr Vidlák |
LN: Jak lze popsat vztah vychovatele a mladistvého odsouzeného?
Stále je to v pracovní rovině, ale tím, že mladiství odsouzení vyžadují větší individuální přístup, tak komunikace s nimi je častější a intenzivnější než s dospělými odsouzenými, kteří jsou více samostatní a nepotřebují tolik rad. Mladiství potřebují často poradit i s písemnostmi, nebo se na nás obrací i s více soukromými záležitostmi a mají potřebu se svěřit třeba s tím, jak je to doma nebo že je opustila dívka.
LN: Byl jste vychovatelem a nyní jste dozorcem. Každá role je jiná. Dá se říci, že jste byl v roli vychovatele něco jako jejich přítel?
Dalo by se říci, že vychovatel je blíž odsouzenému. Dozorce je represivní složkou, která je tam z jiného účelu než vychovatel, co s mladistvými pracuje i tím způsobem, že jim může nahrazovat někoho blízkého.
LN: Jak nějak stanovena hranice, aby si vychovatel nenašel k vězněnému takový vztah, že by již nedokáže být objektivní?
Ve své praxi si nepamatuji případ, kdy by vychovatel měl tak rád některého z odsouzených, že by to překračovalo pracovní vztahy. Není to o jednom vychovateli, ale o celém týmu zaměstnanců. Je také stanoveno, že kdo navrhuje či zjistí kázeňský přestupek, tak nemůže ukládat kázeňské tresty nebo odměnu. Systém je nastaven tak, aby byly v co největší míře vyloučeny možnosti nadržování nebo zneužití postavení.
Odsouzený mladistvý.
LN: Jak dlouho trvá aklimatizace mladistvých vězňů?
Je to velmi individuální už vzhledem k tomu, že odsouzení nastupují z různých poměrů. Když nastupují z vazby, tak aklimatizace vlastně už proběhla, takže je krátká a obsahuje jen seznámení se s řádem a kolektivem. Pak máme odsouzené, kteří prošli ústavní výchovou, kde jsou podmínky velmi podobné, a tudíž aklimatizace je také velice rychlá. Nejtěžší je to pro odsouzené, kteří nastupují z občanského života, kteří pocházejí z úplné rodiny. U nich je pravděpodobné, že aklimatizace bude o něco delší, ale je to hodně o osobě odsouzeného.
Jedno z nejtěžších období je určitě při nástupu, ale mám vypozorováno, že u plno odsouzených je to velice těžké i když se blíží konec trestu.
  |
LN: Z jakého důvodu?
Protože nevědí, na co se mají připravit, do čeho jdou. Třeba když jim rodiče moc často nepsali, tak nevědí, jakým způsobem bude s nimi rodina schopna dál fungovat. Takže i o tom s odsouzenými často hovoříme.
LN: Svěřují se vám s tím, co chtějí dělat až vyjdou ven?
Někteří ano. Hovoří třeba o práci, kterou třeba chtějí dělat. Většinou je to tak, že mají zajištěnou práci u příbuzného, třeba u strýce, který má dílnu. Určitě mi ale nevykládají žádné velké plány do budoucna.
LN: Jak často jsou mladistvým umožněny návštěvy?
Odsouzený mladiství má nárok v kalendářním měsíci na pět hodin návštěv. Ty lze i rozvrhnout, takže rodiče mohou přijet i několikrát do měsíce. Od standardních odsouzených se to liší - ti mají jen tři hodiny. Je důležité, aby si mladiství odsouzení nezpřetrhaly rodinné vazby, což je jeden z nejdůležitějších pilířů, o který se mohou opřít když opouští výkon trestu. Díky kázeňské odměně je možné tyto hodiny navýšit až na osm hodin.
,Bojím se toho, že zase něco udělám. Že se zase chytím tý špatný party,‘ říká mladistvý odsouzený |
LN: Jaká je mezi mladistvými vězni atmosféra?
V současné době je to spíš přátelská atmosféra. Ke konfliktům nebo roztržkám dochází výjimečně, většinou jsou ty problémy řešeny v zárodku. Mladiství odsouzení většinou přijdou, když si s někým nerozumí. Na to pak ihned reaguje vychovatel nebo odborný zaměstnanec, aby nedocházelo k ponorkové nemoci, kdy se odsouzení spolu nesnesou. Odsouzení, kteří by nějakým způsobem narušovali chod oddílu nebo v případě pokud se u nich projeví nějaké příznaky šikany či násilnějších forem, jsou umisťovány na specializované oddělení.
Ložnice.
LN: Je ve skupině mladistvých odsouzených nějaká autorita?
I když je to věznice pro mladistvé, tak určitá hierarchie existuje, ale je to eliminováno právě odbornými zaměstnanci. Kdyby někdo nějakým způsobem vyčníval nad ostatními a chtěl třeba zneužívat svých fyzických dispozic, tak například pro tyto případy je možno využít specializované oddělení.
LN: Jak moc se liší prvotrestaní od mladistvých z výchovných zařízení nebo recidivistů. Jak lze zamezit tomu, aby se mezi nimi nešířila kriminální infekce?
Základem je, že se ubytovávají odděleně na ložnicích. Jsou ale společně v rámci oddílu. U nás není možné, aby byli prvotrestaní od recidivistů úplně odděleni. Při ubytovávání mladistvých odsouzených je to na vychovateli, jak citlivě dokáže vnímat jednotlivé typy odsouzených a kdo by mohl s kým vycházet. Dalším kritériem je, že jsou označení jako „možné oběti násilí“ a „možní pachatelé násilí“, takové spolu také nelze ubytovávat. To vychází z posouzení odborných zaměstnanců v době nástupu výkonu trestu či vazby. Při ubytování odsouzených však striktně dodržujeme ustanovení zákona.
Areál věznice Všehrdy.
LN: Jak je to s jejich sexuální aktivitou?
K tomu nemohu moc říci, protože existuje něco jako druhý život odsouzených a do něj je velmi těžké se dostat. Většinou se informace z tohoto světa dostávají navenek až v době, kdy s tím dotyčný odsouzený, který je třeba zneužíván nebo jinak fyzicky napadán, sám přijde. Do té doby není možné zjistit, že se něco takového děje. Kamery jsou ve společných prostorách, ale ne na ložnicích.
LN: Pohybuje se v rámci věznice pornografický materiál?
V rámci věznice pro dospělé mohou mít vězni takový materiál, ale mladiství nikoliv.
Jde spíš o ojedinělé obrázky, které mladistvému odsouzenému zabavíme. Tyto věci si většinou dospělí odsouzení dobře hlídají a nedělí se o ně. Odsouzeným je zakázáno jakkoliv směňovat a půjčovat něco dále bez souhlasu vězeňské služby, takže pokud mezi nimi nějaká směna probíhá, tak se tak děje právě v rámci druhého života, do kterého se jako zaměstnanci velmi špatně dostáváme. Nad odsouzenými totiž nikdo 24 hodin denně nestojí za patami a nekontroluje každý jejich pohyb. U mladistvých je ale nastavena zvýšená kontrola dozorci.
Mladiství za mřížemi si rádi vaří. Volný čas tráví sledováním televize nebo hraním stolního fotbálku |
LN: Co ještě spadá do toho druhého života odsouzeného?
Právě tyto směny. Násilí. Různé projevy šikany. Všechny věci, které se snaží odsouzení před zaměstnanci věznice utajovat. Pokud to oběť sama nenahlásí, tak to může trvat i velmi dlouho, než se to provalí, když ovšem nejsou nějaké zjevné náznaky seznatelné hned na první pohled.
Máme nastaven systém zrakových prohlídek, kdy jsou odsouzení mladiství prohlíženi zrakovým prohledem, a také systém zdravotních prohlídek, kdy jsou prohlíženi lékařem. Jakékoliv porušení pravidel má dopad na vězně, který se takového jednání dopouští a může to ovlivnit třeba rozhodnutí o podmínečném propuštění na svobodu.
LN: Stává se vám, že najdete oběť, ale ne pachatele?
Stávají se případy, že oběť pachatele nahlásit nechce. Většinou ale dříve nebo později je pachatel stejně odhalen, protože když jej nenahlásí samotná oběť, tak se najde někdo jiný, kdo činnost oznámí.
Východiskem je televize v kulturní místnosti, kanály ale přepíná personál věznice.
LN: Jak je to se systémem trestů a odměň?
Mladiství odsouzení mají snížené kázeňské tresty na polovinu oproti normálním odsouzeným. V odměnách mají naopak navíc odměnu mimořádného balíčku. Mladiství odsouzení mají nárok na čtyři balíčky v roce (běžný odsouzený má nárok na dva balíčky v roce) a kázeňskou odměnou může být povolení mimořádného balíčku, což dospělí odsouzení nemají.
LN: Co je jejich nejčastějším obsahem?
Pokud je jim více než 18 let, tak většinou kuřivo. Taky hodně sladkostí, pak ponožky, slipy, šampóny. Není tam nic specifického. Pokud mu někdo pošle peníze na účet zřízený věznicí (hotovost odsouzené osoby u sebe nesmí mít), tak si může dvakrát týdně nakoupit v kantýně, stejně jako dospělí odsouzení.
