Než zmizí nelegální billboard, majitel má vyděláno

Snaha Ředitelství silnic a dálnic očistit české dálnice od lesu billboardů připomíná boj s větrnými mlýny. I když silniční správci jeden nepovolený poutač odstraní, na stejném místě vyroste zanedlouho jiný.

"Je to takový nekonečný boj. Zatím se nám podařilo odstranit dvacet až třicet nepovolených poutačů. Šlo hlavně o účelové reklamní plochy, které propagovaly nějaký blízký obchod. Jakmile zmizely, bohužel se na těch místech objevila reklama nová," popisuje smutnou praxi šéf Ředitelství silnic a dálnic Jiří Švorc.

Reklamní les u českých dálnic Audit Ředitelství silnic a dálnic zjistil, že podél českých dálnic je 2226 míst, kde stojí reklama. Ředitelství silnic a dálnic by chtělo odstranit především ty poutače, které jsou pro řidiče nebezpečné. Jsou tedy buď příliš blízko silnice, nebo nejsou kryty svodidly a jejich reklamní plocha je tak nízko, že by v případě střetu podjíždějící auto skalpovaly. V první fázi mělo být zrušeno 446 reklam u D1. Kvůli neprolomitelným nájemným smlouvám ale zmizelo jen 30 nepovolených poutačů. Na jejich místech už ovšem rostou nové černostavby. Většina billboardů by mohla zmizet až po vypršení smluv. Nejdelší z nich končí v roce 2018.

Jeho slova potvrzuje i vedoucí střediska správy a údržby dálnic v Mirošovicích u Prahy Stanislav Šimon. "Je to běžný postup. Jedna reklama zmizí a o pár metrů vedle vyroste další. Než úřady rozhodnou o jejím odstranění, majitel té plochy má už vyděláno. Prostě se mu to vyplatí," tvrdí.

Proces odstranění nepovolené reklamy je totiž poměrně dlouhý – ministerstvu dopravy zabere zhruba dva měsíce, což na slušný přivýdělek bohatě stačí. Za tu dobu může nelegální reklama vydělat svému majiteli přibližně 15 tisíc korun. "Je to snadný výdělek. Tomu člověku nehrozí od ministerstva dopravy ani žádná sankce. Pouze se mu oznámí, že je jeho reklamní plocha nepovolená," říká Švorc.

Ještě beznadějnější boj vede ředitelství silnic s velkými billboardovými společnostmi, které vlastní u dálnic většinu reklamních prostor. Jejich poutače totiž u dálnic povolují dlouhodobé smlouvy, které jsou v tuto chvíli prakticky nevypověditelné. Jinak by se stát vystavil hrozbě mezinárodní arbitráže. "S takovými poutači nemůžeme nic dělat do té doby, dokud smlouvy neskončí. První z nich vyprší příští rok, poslední pak až v roce 2018," řekl LN Švorc.

Právě neprůstřelné smlouvy uštědřily silničářskému boji proti billboardům největší ránu. Z původního plánu, že od dálnic se během letoška odstraní 446 reklam, proto zbyly trosky. Paradoxní je, že na nevypověditelnost smluv přišlo ministerstvo až letos v dubnu. Před rokem, kdy silničáři billboardové mýcení pompézně ohlásili, povahu smluv nikdo nezkoumal.

Silničáři jsou také bezmocní proti reklamám přímo ve městech nebo mostech. Ve městech, kde je hustá zástavba, totiž reklamy neschvaluje majitel silnice, ale příslušné obecní stavební úřady. Ty jsou v zásadě ke schvalování reklam velmi benevolentní. Reklamy na mostech přes dálnice zase povoluje jejich majitel, tedy obce, kraje, lesy či soukromníci. Silničáři do jejich povolování nemohou mluvit.

Česká rarita s kořeny v roce 1992
Záplava billboardů podél českých dálnic je ve srovnání s jinými vyspělými evropskými státy raritou. V západní Evropě jsou velké reklamní poutače u hlavních silnic většinou zakázány, aby neodváděly řidiče od řízení. Například v Německu jsou povolovány jen ty billboardy, které propagují bezpečnost silničního provozu.

České dálnice byly bez reklam zhruba do roku 1992. Tehdy přišla reklamní společnost Quo s neodolatelnou nabídkou. Firma se dohodla se státem, že pokud ji bude dovoleno rozmístit podél dálnice D1 reklamní plochy, kompletně tu obnoví dopravní značení.

To bylo tehdy ve značně zchátralém stavu, a ministerstvo dopravy proto na nabídku kývlo. Krátce po tomto výměnném obchodu ale začaly u nejstarší české dálnice rašit i další reklamy, které už žádnou protislužbu neslibovaly.