Kreativní destrukce je ekonomický koncept, kdy se staré a neefektivní metody, produkty nebo firmy nahrazují novými a lepšími, což je zásadní pro ekonomický pokrok a konkurenceschopnost.
Oceněný Philippe Aghion a Peter Howitt studovali mechanismy stojící za udržitelným růstem. V článku z roku 1992 pak vytvořili matematický model právě pro takzvanou kreativní destrukci: když na trh vstoupí nový a lepší produkt, společnosti prodávající starší produkty tratí. Inovace tak sice představuje něco nového, a je tedy kreativní, zároveň je ale také destruktivní, protože společnost, jejíž technologie se stává zastaralou, je vytlačena z trhu.
Růst není samozřejmost
Třetí letošní laureát Joel Mokyr pak ve své práci použil historické zdroje jako jeden z prostředků k odhalení příčin toho, proč se udržitelný růst stal novou normou. Ukázal, že pokud mají inovace navazovat jedna na druhou, je třeba nejen vědět, že něco funguje, ale také mít vědecké vysvětlení, proč to tak je. To druhé ale často chybělo před průmyslovou revolucí, což tehdy ztěžovalo navazování na nové objevy a vynálezy.
Mokyr také zdůraznil, že je důležité, aby společnost zůstala otevřená novým myšlenkám a umožnila tak důležité změny.
Ocenění vědci tedy různými způsoby ukazují, jak kreativní destrukce vytváří konflikty, které je třeba řešit. Už zavedené společnosti či zájmové skupiny totiž mohou inovace blokovat, protože hrozí, že je připraví o jejich pozici na trhu.
„Práce laureátů ukazuje, že ekonomický růst nelze považovat za samozřejmost. Musíme podporovat mechanismy, které jsou základem kreativní destrukce, abychom se nevrátili ke stagnaci,“ shrnul John Hassler, předseda výboru pro cenu za ekonomické vědy.
„Nemám slov“
„Je to překvapení, jsem zcela beze slov. Nemohu najít slova proto, abych vyjádřil, co teď cítím,“ popsal během tiskové konference jeden z trojice letošních laureátů prestižního ocenění Philippe Aghion.
„Ocenění dostala velká jména, která se zabývají ekonomickým rozvojem. Mokyr je přední ekonomický historik, který napsal řadu studií o průmyslové revoluci. Aghion a Howitt rozpracovali modely růstu a obohatili je o podnikání a inovace,“ komentoval letošní udílení cen ekonom z Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze Marek Hudík.
„Jména letošních laureátů se často objevovala na seznamech horkých kandidátů a jsou skvělou volbou. Nicméně nečekal jsem, že Nobelova cena bude i letos udělena za téma blízké loňskému, tedy za dlouhodobý ekonomický růst,“ dodal ekonom.
Podle hlavního ekonoma XTB Pavla Peterky je zaměření výzkumu čerstvých nobelistů v dnešní době navýsost aktuální, protože jsme svědky zásadního posunu nových technologií v čele s umělou inteligencí. „
Z práce je také zřejmé, že růst nemůžeme brát jako samozřejmost. Většina historie naší civilizace se nesla v duchu ekonomické stagnace, která byla prolomena až s příchodem inovativního řešení postaveném na nové technologii. Vynález parního stroje vedl k zásadnímu urychlení přechodu ze zemědělské společnosti na průmyslovou, což vedlo k zásadnímu ekonomickému růstu zúčastněných zemí a růstu životní úrovně jejich obyvatel,“ dodal Peterka.
Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny určené vynálezcem dynamitu Alfredem Nobelem v jeho závěti z roku 1895. Uděluje se od roku 1968 a naprostou většinu nositelů ocenění tvoří Američané.
Loni prestižní ocenění získala trojice amerických ekonomů Daron Acemoglu, Simon Johnson a James Robinson za výzkum ekonomické nerovnosti mezi státy a příčin jejího dlouhodobého přetrvávání.
