Psychologové tvrdí, že pohádky pomáhají dětem, aby se zdravě vyvíjely. Nemají ale za cíl dávat konkrétní návody pro každodenní život.
„Spíš nás učí už od malička, že vždycky je naděje, a když se nezalekneme překážek a nevzdáme se, můžeme svého cíle dosáhnout,“ vysvětluje psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl. Podle ekonomů zase pohádky nabízejí pomýlený pohled na podnikání a ekonomiku.
„Například to, že je někdo chudý a někdo bohatý, nemusí být nutně špatně. Díky tomu jsme motivováni, díky tomu existují tržní ceny a díky tomu všemu se mohou schopní stát právě těmi bohatými. To ale už v těch pohádkách zpravidla nebývá,“ připomíná Miroslav Svoboda, který vyučuje na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické (VŠE).
Pohádky pro dospěléPůvodně pohádky vůbec určené dětem nebyly. Vznikaly jako zábavné příběhy, někdy i s erotickým podtextem, které si mezi sebou vyprávěli dospělí. Dětem se vyprávěly spíš jen krátké veršovánky, jako třeba O kohoutkovi a slepičce. „Změna přišla ze zahraničí. De facto ji v sedmnáctém století odstartoval Charles Perrault, který francouzské pohádky zásadně převyprávěl a označil je jako pohádky, které vyprávějí chůvy dětem,“ vysvětluje Jaroslav Otčenášek z Etnologického ústavu Akademie věd |
Jednou z mnoha pohádek, nad jejichž smyslem se ekonomové pozastavují, je Sůl nad zlato. „Příběh dává za pravdu Marušce. Ale to, že dám přednost kilogramu diamantů před kilogramem soli, neznamená, že neznám správné hodnoty. Za normálních okolností sůl, které je dostatek, nemá přece takovou hodnotu jako drahé kovy. Takže Maruška byla úplně mimo,“ tvrdí Svoboda s tím, že nedostatek soli byl vyvolán uměle.
Ale i mezi pohádkami se najdou příběhy, ze kterých by si děti i dospělí měli vzít ponaučení nejen v morálním, ale i ekonomickém ohledu.
Postavit pevný domeček, nabrousit kosu
Takovým příkladem je pohádka o třech prasátkách, kterak stavěla své domečky. Ta se využívá jako ilustrace i při výuce na VŠE. „Pomocí této pohádky studentům vysvětluji princip úspor a investic. Zjednodušeně řečeno: aby se člověk mohl mít dobře, musí také něco investovat a musí být trpělivý,“ říká Svoboda. Člověk by se tedy měl chovat podobně jako třetí prasátko, které si dalo víc práce a postavilo pevný dům, který vlk nedokázal zbořit.
V českém prostředí existuje ekvivalent tří prasátek v pohádce, kdy Bůh a Ďábel soutěží, kdo dřív poseče lán obilí. I když Ďábel začne okamžitě sekat, takže to vypadá, že má náskok, Bůh si kosu nejdříve nabrousí. Nakonec ale Bůh ostřejší kosou zvítězí, protože začal investicí.
Zatímco příběh tří prasátek může být učebnicovým příkladem vhodné rozvahy pro investice, v příběhu o kouzelných fazolích by ekonomové následování pohádkového hrdiny nedoporučovali.
Hlavní hrdina vymění krávu za pár fazolí, ze kterých se nakonec naštěstí vyklubou fazole kouzelné. „Domnívám se, že tahle pohádka se dá nejlépe interpretovat tak, že riskantní podnikání se může někdy vyplatit,“ píše na blogu The New York Times profesor ekonomie na Harvardu Edward Glaeser.
ČTĚTE TAKÉ: |
Dodává ale, že pokusit se o tak nejistý výsledek zároveň vytváří velkou šanci, že člověk nedopadne dobře.
Nutné je také dělat rozdíly mezi tradičními vyprávěnými a filmovými pohádkami. U těch je velmi patrný vliv společenské objednávky a doby, kdy vznikaly. Ukázkové jsou pohádky natočené hlavně v 50. letech, které jsou komunistickou propagandou doslova prošpikované.
„Pyšná princezna je zářným příkladem. Lidé tam zpívají a jsou rádi, že mohou pracovat... To je v rozporu se všemi pohádkovými principy. V té pohádce je úplně všechno jinak, jsou potrestáni ti bohatí, kteří nepracují. Pracovití jsou odměněni. To je v naprostém rozporu s předlohou Boženy Němcové,“ upozorňuje etnograf Jaroslav Otčenášek s tím, že podobně na tom jsou i další pohádky z pozdějších let.
„Nicméně tam už je určitá pohádková logika zachována,“ dodává.
INFOGRAFIKA – klikněte pro zvětšení
Určitý zlom přinesl rok 1989 a příliv pohádek ze zahraničí. Stereotypní pohled na boháče jako na zlé a líné postavy poněkud naboural kreslený seriál My z Kačerova se strýčkem Skrblíkem. Nejenže je ve většině příběhů na straně dobra, zároveň svůj majetek dává bezostyšně najevo koupelemi v trezoru plném zlaťáků.
Ale i mezi českými pohádkami se v poslední době začaly objevovat výjimky, které ukazují, jak svět ekonomiky skutečně funguje. Jednou z nich je Čert ví proč z roku 2003. „Tam se dají najít příklady centrálního bankovnictví a měnové politiky,“ říká Svoboda.
Lucifer jako guvernér národní banky
Pohádka vypráví o zemi krále Dobromila, kde se už necení poctivá práce, slušnost a úcta. Místo toho sílí moc pekla a slušní lidé raději prchají pryč. Král se v nejhorší době peklu upíše.
„Král vyhlašuje zákonné platidlo a zavádí jeho nucený oběh výměnou za to, že Lucifer bude po dobu jednoho roku financovat chod hospodářství, respektive státní pokladny. Cenou je králova duše. Chudák král ve své neznalosti netuší, že ražba státních nekrytých peněz lidem vůbec nepomůže,“ uvádí Svoboda ve svém dřívějším komentáři k filmu.
Souboj s peklem – centrální bankou – nakonec vybojuje hlavní postava příběhu jménem Filip. Podle Svobody jde evidentně o člověka s ekonomickým vzděláním, který Lucifera (guvernéra centrální banky) nakonec přelstí.
A to je přesně to, proč se na pohádky díváme znovu a znovu. I když je v nich spousta momentů, nad kterými zůstává rozum stát a ze kterých není radno brát si ponaučení, všichni jim to rádi odpustíme. Protože dobro, na rozdíl od reálného světa, v pohádkách téměř vždy zvítězí.
