Advokacie, to nejsou kalifornské doly, říká Stanislav Balík

Skutečná advokacie začíná mizet. Praktický advokát se stává raritou

LN: Pane doktore, vy jste advokát a současně právní historik. Řekněte, jak se advokáti v minulosti vyrovnávali s hospodářskými krizemi?
Z historie advokacie je možné uvést celou řadu případů, kdy poptávka po právních službách byla vysoká, zato platících klientů bylo málo. A nejinak tomu bylo za velké hospodářské krize po roce 1929.

Advokátů tehdy ale paradoxně přibývalo. Mohla za to, jak se i jmenuje brožurka Jana Kaprase mladšího z roku 1930, Nadvýroba právníků. Na přelomu 20. a 30. let minulého století totiž byli do seznamů advokátů zapsáni vedle pražských absolventů české a německé právnické fakulty i první absolventi po vzniku republiky založených právnických fakult v Brně a v Bratislavě.

LN: Začali advokáti během krize poskytovat právní služby v nějaké nové nebo do té doby opomíjené právní agendě?
Výrazně posílila agenda práva chudých, jak byla tehdy nazývána bezplatná právní pomoc. Advokáti ji museli poskytovat na základě rozhodnutí advokátních komor. Nejhorší to bylo pro advokáty z míst s vysokou nezaměstnaností a chudobou. Ti měli často velké množství práce, přitom zdarma, takže si stěžovali, že nemají dost času na zastupování platících klientů.

Úpadků tehdy samozřejmě přibylo. V tisku byla denně uváděna řada konkurzů včetně jmen správců konkurzní podstaty. Jména některých advokátů se zde opakovala, takže lze mluvit o specializaci.

LN: Jak si advokáti za první republiky vedli v dobách hospodářské konjunktury a recese?
Bez ohledu na to, zda byla konjunktura, nebo recese, byla advokacie pokládána za prestižní povolání. Přetrvávala představa, že advokacie jsou, jak napsal tehdejší advokát a sociolog Emanuel Chalupný, kalifornské doly. Mladý kandidát advokacie byl považován za dobrou partii. Očekávalo se, že jeho výdělky budou vysoké. A to se některým advokátům, ale nejen jim, třeba též i notářům, stalo v době recese osudným.

Aby udrželi zdání svého bohatství a vysoké životní úrovně, sáhli na peníze z klientských úschovných účtů, za což pak byli pochopitelně odsouzeni. Přivedlo je to i k sebevraždám.

LN: Jak se v takových dobách čerstvým advokátům začínalo?
Začátky to nebývaly jednoduché. V tisku i v právnických časopisech je z těch dob sice dochována řada inzerátů o přenechání zavedené advokátní kanceláře, nicméně mezi řádky se v nich dočtete, že se očekává následný sňatek s advokátovou dcerou. Jindy bylo podmínkou pro takový převod kanceláře předložení příslušné stranické legitimace.

LN: Na čem byl výkon advokacie a nábor klientů v nepříznivých časech závislý?
Táborský advokát a spisovatel, píšící pod pseudonymem Jaroslav Maria, napsal velice zajímavý, řekl bych až naturalistický román Advokáti. A v něm popsal nejrůznější typy tehdejších advokátů a způsoby výkonu advokacie. Důležitou roli hrála především advokátova pověst, protože tehdy nebyla v advokacii povolena ani sebemenší reklama.

Obdobně jako dnes vyhledávali klienti advokáty na doporučení. Podle toho, jak o nich referovaly rubriky novin ze soudních síní či podle toho, jak se projevovali v občanské společnosti, spolcích a samozřejmě i v politice.

LN: Jak se advokacie proměnila po měnové reformě v roce 1953? Mohli si lidé advokáty po reformě vůbec dovolit?
To byla zcela jiná situace než v období první republiky. Advokátní profese ztratila svůj podnikatelský ráz, a to již záhy po únoru 1948. Počty advokátů byly výrazně sníženy a advokáti zorganizováni do advokátních poraden. Řada agend jim odpadla. Neexistovalo například obchodní právo ani správní soudnictví.

Ve věcech občanskoprávních se tehdy lidé raději nesoudili a třeba dědictví či rozvody si většinou vyřizovali sami bez advokátů.

Budoucnost kvalitní advokacie je v lidech, ne firmách, říká Karel Muzikář

LN: Které další dějinné události advokáty zčistajasna postavily před nutnost vykonávat advokacii za jiných podmínek nebo pro jinou klientelu?
Nejhorší byly okamžiky nástupu totalitních systémů, ať už po německé okupaci v březnu 1939, nebo po komunistickém puči v únoru 1948. V obou případech byly v advokacii provedeny čistky. Za okupace zaměřené především proti židovským advokátům a po únoru 1948 proti těm, kdo byli pokládáni za třídní nepřátele.

Vztah advokáta a klienta se v obou případech výrazně změnil. Advokát přestal být nezávislý. Stát narušil vztah důvěry mezi ním a klientem. Například podle zákona o advokacii z roku 1951 mohl ministr spravedlnosti zprostit advokáta povinnosti mlčenlivosti z důvodu státního zájmu.

LN: A pomáhala advokátní komora advokátům taková složitá období nějak překlenout?
V období hospodářské krize tomu tak nebylo, z dob okupace jsem takové případy nezaznamenal a po únoru 1948 byly advokátní komory zrušeny.

LN: Co si z toho, jak se s následky takových událostí vyrovnávali advokáti tehdy, podle vás mohou odnést ti dnešní?
Mám za to, že se vždy vyplatilo zůstat advokátem slušným a potud skromným, aby dokázal přečkat horší dobu. Zavedený advokát s dobrou pověstí a morálním kreditem se krize bát nemusí.

Horší je to ale s nastupující generací. Začínat v období krize je vždy složité. Počty advokátů dnes rostou rychleji než za první republiky. A tragické konce těch, kteří se tehdy ocitli na scestí, by dnes měly být varováním. Ani dnes nelze sáhnout klientovi na peníze svěřené do advokátní úschovy, natož zneužít postavení advokáta k páchání jiné trestné činnosti.

LN: Jak se advokáti snažili své klienty v takových nepříznivých dobách udržet?
Dvěma způsoby. Ten ušlechtilý spočíval ve snaze nadále poskytovat kvalitní právní pomoc. A neušlechtilý v tom, že klienty podporovali v sudičství a kvůli své vlastní odměně je nejednou vehnali do předem ztracených sporů.

LN: Jaké právní obory si v advokátních kancelářích našly své uplatnění vždy, ať už byly časy příznivé, či nikoli?
Určitě trestní obhajoba a běžná občanskoprávní agenda – včetně té rodinné.

LN: Byl někdy praktikujících advokátů naprostý nedostatek?
Svým způsobem po roce 1848. Provizorní advokátní řád tehdy stanovil jen omezený počet advokátů. Přitom se rozvíjelo hospodářství, byl vydán obchodní zákoník a vznikaly průmyslové podniky a peněžní ústavy. V českých zemích bylo koncem roku 1868, než v účinnost vstoupil advokátní řád, který omezený počet advokátů zrušil, jen asi tři sta advokátů.

LN: Jaké doporučení z historie byste měl pro dnešní advokáty, přijde-li hospodářská krize?
Z historie plyne, že vše zlé jednou skončí. Lze si z ní vzít naději, klid, trpělivost a zkušenost, že s poctivostí nejdál dojdeš.