Budoucnost kvalitní advokacie je v lidech, ne firmách, říká Karel Muzikář

Barometr mocenských poměrů. Ve sporu o 15 miliard bude ČEZ zastupovat Muzikář místo Pokorného

LN: Vaše kancelář nedávno získala již pošesté hlavní cenu pro mezinárodní kancelář působící na českém trhu právních služeb. Jak vlastně vývoj tuzemského trhu vnímáte ve vztahu k vývoji toho celosvětového?
Svět advokacie se zásadně mění. Za těch 25 let, po které je naše kancelář na zdejším trhu, došlo ve světě k velké proměně právních služeb. Začátky advokacie v České republice byly samozřejmě poplatné době, v podstatě zde fungovala jen tzv. malá advokacie, žádné soukromé kanceláře a žádné soukromé firmy, které by dělaly velké obchodní transakce. Velkým přelomem byla ekonomická transformace, kdy sem obrovský boom privatizačních transakcí přivedl velké mezinárodní kanceláře. Jenže po 25 letech prochází advokátní byznys nejen u nás, ale i ve střední a východní Evropě, zásadní změnou. Advokátů začíná být skutečně hodně a transakcí zdaleka není tolik. Finanční podmínky v advokacii už zdaleka nejsou tak zajímavé a tím pádem začíná být poměrně komplikované sehnat špičkové mladé právníky. Prostě těch, co se advokacii za stávajících podmínek skutečně chtějí věnovat, není už tolik jako dřív.

LN: Jde o problém jen českého trhu?
Je to celosvětový trend, a to rozhodně nejen v advokacii. Skoro nikdo už dnes nechce pracovat 10 až 12 hodin denně, což bylo běžné v západní Evropě celé generace a v 90. letech se tak pracovalo i u nás. Kult práce je nahrazován tím, čemu se říká „work-life balance“. Generace, která dnes dospívá v mladé právníky, klade daleko větší důraz nejen na finanční ohodnocení, ale na volný čas a svoji představu o tom, jak jej využít. Jsou samozřejmě advokáti, kteří jsou pořád ochotni tvrdě pracovat, a já mám to štěstí, že jsme v naší kanceláři tyto dříče, navíc se skvělým právnickým mozkem, soustředili. Dnes ale často během pohovorů s novými kandidáty zjišťuji, že ani zcela nadstandardní ohodnocení není prioritním motivem přijmout náročnou práci v advokacii.

LN: Z čeho si myslíte, že tento trend vychází?
Společnost obecně velmi bohatne. U nás jde o posun mnohonásobný a za poměrně krátkou dobu, ale bohatne i západní Evropa a USA. Dostáváme do stádia, kdy přestává platit, že člověk musí tvrdě pracovat, aby si vydělal peníze na slušnou obživu pro sebe a rodinu a měl se dobře. Mladí adepti, kteří absolvují právnickou fakultu a hlásí se o místa koncipientů, jsou často děti úspěšných rodičů, kteří po revoluci vydělali velké peníze. Vyrůstají tak v mnohem lepších podmínkách než jejich rodiče a prarodiče. Spoustu z nich navíc rodiče finančně zajistí natolik, že nemají pocit, že se každá koruna musí tvrdě vydělat. Neřeší, za co si koupí svoje první auto a byt, neboť to často dostanou od rodičů. Já to nepovažuji za správné, je to totiž totálně demotivující. A vždycky si vzpomenu na J. F. Kennedyho, syna z milionářské rodiny, který chodil během studií dělat výběrčího na parkovišti aut, aby si vydělal. Nedávno jsem mluvil s jednou právničkou, která asi rok pracovala v zahraničí, tuším v Belgii nebo Holandsku, a která mi řekla, že kolem sebe nepoznala žádné právníky, kteří by pracovali na plný úvazek. Část z nich prý pracovala jen tři dny v týdnu, někteří měli volné pátky, ostatní měli rozšířenou možnost využívat tzv. „home office“ skoro každý den. Ne princip samotný, ale ta míra mne hodně překvapila. Samozřejmě i u nás se snažíme vyjít kolegyním a kolegům vstříc v různých životních situacích a umožnit jim alternativní časový plán. Jde ale vždy o výjimečné situace, které si takové řešení zaslouží. Pokud je jediný důvod, že prostě někdo nechce pracovat, tak tenhle přístup při týmové práci naprosto nefunguje. Ale to jsme právě u toho, že advokacie je služba, servis pro klienta…

LN: Říkáte tedy, že se proměňuje i vnímání celé profese advokáta?
Historicky mnoho advokátů považovalo tuto profesi za jakési „noblesní a statusové“ povolání a sami sebe za něco lepšího. Bohužel, někdy jen tím diplomem a ne svými výkony. Pravda je ale taková, že je to služba, tvrdá a zcela závislá na časových potřebách klientů. A v té službě nemůžete práci odmítnout s tím, že za chvíli odcházíte na koncert nebo do divadla. To platívalo dřív. Dnes, kdy je společnost bohatá, si tu práci mnozí odpustí, právě proto, že již nejsou motivováni. Ale je tu ještě další zásadní moment, a to je nadšení. V 90. letech jsme měli obrovské nadšení, že po pádu komunismu budujeme novou republiku, a bylo to úžasné a naplňující. Každá privatizace, každý vstup zahraničního investora byl potvrzením, že starý režim se už nevrátí. Z dnešního pohledu je to trochu úsměvné, ale kdo to zažil, jistě ví, o čem mluvím. Nepočítali jsme dny a noci strávené v práci, prostě byli jsme „u toho“, když se pokládaly základy nového státu. Dnes u drtivé většiny advokátů nic z toho neplatí - žádné budování státu, jen čistě tržní pohled na své řemeslo. Co nabízím za službu mozku, a co mi za to je trh ochoten zaplatit. A je to přirozené. Ale i tak vnímám, že právníci, kteří jsou pro svoji práci nadšení a baví je, jsou vždy o trochu napřed.

LN: Tím se dostáváme honorářům. Jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím?
Advokátů je hodně, to vede k tomu, že se hodinové sazby snižují. Před patnácti lety byly průměrné sazby advokátů z velkých firem kolem pěti až šesti tisíci korun za hodinu a často i více. To je dnes velmi výjimečné, sazby hodně klesají. To samo o sobě ukazuje, kam se tuzemský trh vyvíjí. V Londýně či New Yorku jde vývoj úplně opačným směrem, hodinové sazby tam jdou o 5 až 10 procent ročně nahoru.

LN: Proč dochází k takovému rozkolu ve vývoji?
Jak jsem řekl, je tady příliš mnoho právníků na relativně malý trh. Velké transakce, které se dělaly v době privatizace, držely sazby nahoře, poptávka po vysoce kvalifikovaných právnících převyšovala nabídku. Velkých transakcí tohoto typu je teď mnohem méně. Je to ale i o kvalitě služeb. Mnoho kanceláří se totiž snaží udržet se na trhu za každou cenu a za práci na komplikovaných případech nabízejí velmi nízké sazby. Jenže výsledky tohoto přístupu se bohužel někdy ukáží až za mnoho let. Američaní na to říkají – „you pay peanuts, you get monkeys“ A Češi mají zase přiléhavé přísloví – „za málo peněz málo muziky“. Takže klient by si měl vždy uvědomit, že kvalita právní služby bude přímo úměrná vynaloženým prostředkům. Ono totiž sice neplatí, že co je drahé, je dobré, zato většinou platí, že co je laciné, bývá šunt.

LN: Kam bude do budoucna trend směřovat?
Podle mne k jedinému, a to že na trhu uspějí jen ty kanceláře, které budou mít absolutní špičky v oborech, za které budou klienti ochotni zaplatit odpovídající částky. Velké fúze a akvizice, komplikované soudní spory, náročné soutěžní věci, finanční a bankovní regulace, to jsou podle mne oblasti, kde se budou koncentrovat vysoké nároky na kvalitu a kde bude trh ochoten platit prémiové ceny. Úspěch bude daleko více závislý na osobnostech jednotlivých právníku. Trh bude ochoten vysoce honorovat jen naprostou špičku, bez ohledu na to, zda pracuje v české nebo zahraniční kanceláři. Klienti chtějí uspět, a proto je samozřejmě zajímá, co má jejich právník v hlavě a ne na vizitce. Ostatně trendy v advokátním byznysu vždy udával anglosaský svět, a podíváte-li se na New York, sídlí tam jedna špičková mezinárodní kancelář vedle druhé. Ale ta úplně nejlepší z hlediska všech měřitelných kriterií, je jediná - Wachtell, Lipton, Rosen & Katz. No a tahle kancelář je zcela domácí, působí jen v New Yorku.

LN: Jaký by na to mohla mít vliv avizovaná finanční krize?
Všechno to ještě uspíší. Bude mít na advokacii očistný efekt. Přežijí jen kvalitní advokáti, co nesou přidanou hodnotu pro klienta. Ještě před krizí v roce 2008 bylo relativně hodně práce pro všechny a klienti byli ochotní platit velké peníze i za průměrnou advokacii. To krize úplně změnila. Když pak odezněla, tak klienti začali daleko více dbát na to, aby své peníze platili jen za to, co považují za přidanou hodnotu.

LN: Nebylo právě všechny tyto proměny trhu právních služeb důvodem změny ve vaší kanceláři, kterou jste oznámil při převzetí ceny na galavečeru Právník roku? Tedy, že se česká pobočka WGM osamostatní?
Ta změna se týká pouze vlastnické struktury, a pro klienty se tím nemění vůbec nic. Všichni partneři, všichni klíčoví právníci, celý tým budou nadále dělat to, co dělali předchozích 25 let – poskytovat špičkové právní služby v České republice. Kde bude potřeba zahraničního práva, pak jako doposud ve spolupráci s příslušnou pobočkou Weil v Londýně, Paříži, Frankfurtu či jinde po světě. Na dlouhodobé vizi kanceláře se nic nemění. Zároveň nám to dá šanci obsluhovat i ty klienty, které jsme dříve museli odmítnout kvůli střetu zájmů jen kvůli tomu, že některá z poboček Weil po světě zastupovala protistranu i v naprosto nesouvisející transakci.

LN: V rámci proslovu jste také uvedl, že informaci zveřejňujete i proto, že jste zaznamenali, že vám část vašich konkurentů chtěla přebrat právníky. Jak to bylo?
To je pravda, ty snahy byly a jsou dosti intenzivní. Jsem proto rád, že nikdo z našeho týmu partnerů, advokátů či koncipientů to vábení sirén nevyslyšel. A všem za to samozřejmě děkuji a jsem rád, že spolu se mnou věří dlouhodobé vizi naší kanceláře. Nicméně chápu tu touhu uchvátit do svých řad naše právníky či právničky. Já byl jsem tím náporem nabídek paradoxně potěšen, neboť to svědčilo o jediném - konkurence prostě šla po kvalitních právnících. Ale i já se dívám po okolí a na trhu u konkurence vidím několik fenomenálních právníků, které bych rád měl v našich řadách. Není ale vůbec podstatné jméno těch kanceláří, mě zajímají konkrétní lidé. V lidech, ne firmách leží budoucnost kvalitní advokacie u nás.

LN: Jak si myslíte, že do budoucnosti prémiových právních služeb zasáhne vstup umělé inteligence do právního odvětví?
Jsem konzervativní právník, proto tvrdím, že kvalita lidského mozku je nenahraditelná. Nevěřím tomu, že umělá inteligence bude schopná nahradit úplnou syntézu schopností špičkového právníka. Možná je to budoucnost u komoditizovaných věcí, jako je příprava smluvní dokumentace třeba u dluhopisové transakce. Nedovedu si představit, že u komplikované sporné kauzy bude stroj schopen udělat analýzu i syntézu argumentů. Právo není šachová partie, kde jsou omezené postupy. Ve špičkové advokacii proto robotizace právních služeb určitě místo mít nebude.