Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bylo by mnohem horší, kdyby Šimíček a Baxa neřekli pravdu, říká Zemanová

Právo

  7:00
PRAHA - „Chybí tu silný nezávislý a jednotný hlas justice,” říká ke kauze ovlivňování soudců v rozhovoru pro LN prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová.

Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie. foto: Anna Vavríková, MAFRA

Výběr soudců se dostal do slepé uličky, říká šéfka Soudcovské unie

LN: Představitelé justice se dosud ke kauze ovlivňování soudců ze strany Hradu příliš nevyjadřovali. Z jakého důvodu?
Vyjadřovali se jen někteří zástupci justice. Opět se ale ukázalo, že neexistuje autorita, která by mohla mluvit za celé soudnictví. Musíme si uvědomit, že se jednalo skutečně o odkrytí nátlaku ze strany výkonné moci. Všichni představitelé justice, tedy předsedové soudů, jsou spojeni s exekutivou, a teoreticky se při konfliktu s mocí výkonnou mohou dostat do obtížné pozice. Neznamená to, že by byli apriori závislí a ovlivnitelní, ale jejich vztah s výkonnou mocí je prostě velmi úzký. Mají pádný důvod přemýšlet o tom, jaký může mít jejich vyjádření vliv na jejich soud. Proto chápu, že předsedové soudů byli vůči vyjádřením k této kauze spíše opatrní. Přestože ze strany justice zaznělo několik vyjádření, silný nezávislý a jednotný hlas tady jednoznačně chybí.

LN: Jak celou situaci jako prezidentka Soudcovské unie, které sdružuje třetinu soudců vnímáte?
Redaktor časopisu Respekt oslovil soudce Vojtěcha Šimíčka a Josefa Baxu, oni odpověděli na jeho otázky pravdivě, a to je správně. Následně prezident a jeho kancléř potvrdili, že nevidí pochybení v tom, že sdělí v neskončené věci vlastní argumentaci soudci mimo zákonem stanovený postup. Své stanovisko nezměnili ani poté, kdy byli konfrontováni s tím, že jde o nezákonné jednání. Tvrzení o nezákonném postupu z jejich strany pro ně prostě nebylo závažné natolik, aby se ho snažili vyvrátit. Jde o velké znejistění společnosti, neboť vzhledem k jejich reakcím nelze vyloučit, že to nebudou opakovat. V tomto případě nevznikly pochybnosti o tom, že soudce a předseda soudu se nenechali ovlivnit. V uplynulých týdnech jsme mnohokrát zdůraznili, že nezávislost soudu je hodnotou pro účastníky řízení a pro společnost, zajišťuje jim rozhodnutí, které není ovlivněno výhodou jedné ze stran. Vnímám to tak, že došlo k narušení nebo zpochybnění velmi důležité hodnoty v právním státě, a to ze strany jednoho z nejvyšších představitelů státu. Měli bychom se tedy ptát, co v takových situacích má justice dělat, a jaké máme nástroje proti pokusům o podobné ovlivňování.

LN: Sněmovní podvýbor konstatoval, že nedošlo k porušení nezávislosti justice. Jak tento výrok vnímáte?
Výsledek vyjádření je pro mě sporný. Není zřejmé, zda poslanci nevyhodnotili jednání kancléře a prezidenta jako porušování nezávislosti, nebo zda tím konstatovali že se soudci nenechali ovlivnit.

LN: Kam by se tedy měla upřít pozornost?
Tlaky na justici jsou a budou. Společnost se ale právě v těchto případech musí ujistit, zda má nástroje, které účastníkům zajistí nezávislé rozhodnutí. Tím prvním musí být výběr soudců – aby se zejména při něm ověřovala odolnost v tomto smyslu. Důležité je, aby náš systém dával vysokou pravděpodobnost, že se většina soudců a předsedů soudů nenechá ovlivnit, jako to bylo u pánů Šimíčka a Baxy. Tuto debatu nesmíme opouštět.

LN: Otázku výběru soudců ministerstvo řeší v rámci příprav novely zákona o soudech a soudcích. Jak se měl by se tedy zákon věnovat i předejitím takových situací, jako je možné ovlivnění soudců, aby měla veřejnost jistotu, že soudce u nás nejde ovlivnit?
Musíme si přiznat, že se společnost nijak silně nezajímá o to, jak se vybírají soudci a ani justice nebyla schopná prosadit mnoho let zákonnou úpravu výběru soudců. Potřebujeme jednotná pravidla výběru, která, mimo jiné, zaručí nejvyšší míru pravděpodobnosti, že soudci odolají tlaku, i ze strany silných autorit a nadřízených osob. Ministerstvo spravedlnosti nyní pracuje na přípravě zákona o soudech a soudcích, snad se ho konečně dočkáme.

LN: Jak hodnotíte doporučení sněmovního podvýboru pro justici, podle kterého by se měl předseda, který má pocit, že se jej pokusil někdo ovlivnit, toto sdělit soudcovské radě?
Takový systém nemůže fungovat. Soudcovská rada je poradním orgánem předsedy soudu! To přece není žádný nástroj, kterým by bylo možné dosáhnout nápravy, ani to předsedovi soudu nedá žádný štít, který ho před dalšími pokusy ochrání. Celý systém musí být dotvořen tak, aby se předsedové soudu mohli obrátit na nějaký nezávislý subjekt, na kterém nebude záviset jejich postavení ani chod jejich soudu. Na těchto případech se ukazují rizika toho, nemít tuto instituci. A ve chvíli, kdy evidentně nenacházíme alternativní řešení, tak je nezodpovědné říkat, že takový orgán u nás existovat nemá.

LN: Uvedla jste, že si Soudcovská unie chce udělat analýzu, zda k pokusům o ovlivňování dochází i na jiných soudech. Co má být jejím výstupem?
Chtěla jsem pro vnitřní potřeby Soudcovské unie zjistit, jestli se jedná o jev běžný nebo výjimečný. Soudcům, kteří se v podobné situaci ocitnou, by mohl pomoci rozbor, jaké nástroje mohou využít. Není to ale rozhodně tak, že do této doby soudci nevěděli, jak v takových případech postupovat. Ukazuje se, že postoj soudců je při pokusech o ovlivňování pevný a správný, lze ale zpřehlednit následné kroky, aby nebyly pouze intuitivní.

LN: Zevnitř justice zaznívají názory, že soudce má mít natolik vysokou integritu, že si má podobné pokusy o ovlivnění nechat pro sebe, aby nerozviklal důvěru veřejnosti v justici. Myslíte si, že je dobře, že o tom soudci Baxa a Šimíček promluvili?
Zaznamenala jsem názory kolegů, kteří si myslí, že zveřejnění těchto svědectví důvěru v justici spíše poškodilo. Důvěra je velmi křehká věc a rozumím kolegům, že takto uvažují. Ale z mého pohledu by bylo z dlouhodobého hlediska mnohem horší, kdyby Vojtěch Šimíček a Josef Baxa poté, kdy je reportér Respektu oslovil, neřekli pravdu. Určitá část společnosti už v té chvíli o těchto pokusech o ovlivnění zjevně věděla. A ta už by soudnictví nikdy nevěřila, kdyby to soudci popřeli. Těžko bychom uspěli s argumentem – my jsme vás chtěli chránit, nenarušovat vaši jistotu, tak jsme vám raději některé věci neříkali. Na druhou stranu, vím, že v současné době jakákoliv zveřejněná informace žije svým životem, soudci musí být ve svých vyjádřeních uvážliví. Ale správnou cestou je, naučit se vyjadřovat srozumitelně pro co nejširší okruh lidí, ne věci zakrývat.

LN: Vy jste měla jste možnost se s prezidentem nebo panem Mynářem setkat na soukromé schůzce?
V průběhu výkonu funkce prezidentky Soudcovské unie jsem požádala dvakrát prezidenta, aby mne přijal. Chtěla jsem znát jeho názor na některé organizační otázky soudnictví. Vyhověl mi, jednala jsem pouze s ním, bez přítomnosti kancléře. Naposledy jsem se s ním setkala loni v červenci, kdy jsme diskutovali o výběru a jmenování soudců. V tuto dobu to bylo velmi aktuální, pan prezident na půl roku kvůli konfliktu s ministrem spravedlnosti zastavil jmenování soudců.

LN: Zastáváte s panem prezidentem stejný názor na výběr soudců?
Pan prezident nevyjádřil ani nespokojenost se současným způsobem výběru soudců, ale ani nezpochybňoval to, že je správné, abychom se snažili přijmout jednotná pravidla. Spíše prezentoval nespokojenost s věkem soudců nebo s tzv. justičním ping-pongem, tedy opakovaným vracením věcí odvolacím soudem.

LN: V návaznosti na tuto kauzu pan Mynář stáhl svojí osobní žalobu u Městského soudu v Praze, protože prý nevěří v nezávislost justice. Senátoři už sepisují ústavní žalobu na prezidenta republiky. Pokud by prošla Sněmovnou, rozhodoval by o ní Ústavní soud. Do jaké by se pak mohl tento soud dostat situace, když je nyní justice s Hradem ve při?
Důvody ke stažení žaloby jsou osobní věcí pana Mynáře. Nevím, jestli je jeho odůvodnění pravdivé, ale rozhodně je nedůvěryhodné, protože pro potvrzení nebo vyvrácení pochybností, které uvádí, měl zákonem stanovený postup v podobě námitky podjatosti a ten nevyužil. Je nutné oddělovat ryze osobní spor pana kancléře od státních záležitostí. Žaloba na prezidenta je velmi závažná věc. Pokud by Ústavní soud skutečně rozhodoval o žalobě proti prezidentovi, předpokládám, že právě vzhledem k publicitě této věci by se plénum případnou podjatostí zabývalo, prezident by měl možnost námitku vznést a sdělit k ní své důvody. To je nyní velmi teoretická debata plná spekulací. Nedá se však v žádném případě říci, že by události posledních dnů založily systémovou podjatost Ústavního soudu. Rozhodně sledujme ostražitě jakékoliv snahy o zpochybnění kompetencí a kompetentnosti Ústavního soudu! Výstižnost jednoho z přikázání Timothy Snydera o nutnosti ochrany soudů a seriózních médií se v poslední době víc než prokázala.