Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Jakékoliv omezení práva podnikat by mělo být výjimečné, říká ústavní soudce Šimíček

Právo

  7:00
PRAHA - „Náš nález otevírá diskusi, v žádném případě ji nekončí,” říká v rozhovoru pro LN ústavní soudce Vojtěch Šimíček, který sepsal nález ke kauze ubytování v hotelu podmíněném odmítnutím anexe Krymu.

Ústavní soudce Vojtěch Šimíček. foto: Anna Vavríková, MAFRA

Neubytovali Rusy, kteří neodsoudili anexi Krymu. Na stranu hotelu se postavil Ústavní soud

LN: Překvapily vás reakce na nález ÚS ve věci ostravského hotelu Brioni, který podmiňoval ubytování občanu Ruské federace podpisem prohlášení, že nesouhlasí s anexí Krymu? Oproti ostatním instancím, které měli jednání za diskriminační jste nálezem zrušili rozhodnutí NSS, a rozhodli, že předchozími rozhodnutími byla porušena svoboda projevu hoteliéra ve spojení s právem podnikat podle Listiny základních práv a svobod.
Když jsem nález psal, věděl jsem, že jde o velmi kontroverzní téma. Je to rozhodnutí, které je jednoznačně hodnotové. Když jako soudce připravujete rozhodnutí, tak můžete odlišit mechanickou aplikaci práva, kde soud spočte, zda došlo k promlčení nebo ne či zda byla zachována žalobní lhůta, takže je to jen o přesné znalosti pozitivního práva a podřazení skutkového příběhu pod právní normu. Já osobně vítám kauzy hodnotové, které nejsou o malé právní násobilce, ale o tom, že každý soudce je člověk, který zastává určité hodnoty. Vůbec nemám problém s právníky, kteří zastávají úplně opačné názory. Jediný problém mám s těmi, kteří nezastávají názory žádné, respektive se je obávají vyjádřit.

LN: Poměrně ostrá kritika zazněla i od některých kolegů z justice.
Tvrdím, že čím výše postavený soud, tím větší kritiku potřebuje. Je to logické, protože kdybychom byli okresní soud, tak nám kritiku poskytne odvolací soud. Nad ÚS z hlediska prostředků práva nikdo není, takže jsem srozuměn, že když vydáme natolik kontroverzní rozhodnutí, bude kritika třeba i velmi tvrdá. S tím nemám problém. I tito kritici by si ale měli nález přečíst. Pokud se totiž dozvídám, že jím zavádíme rasovou segregaci nebo umožňujeme, aby mi někdo neprodal rohlík, tak v nálezu jsme řekli přesný opak. Uvedli jsme, že pokud jde o služby existenční nebo monopolní (pokud by šlo třeba o mobilního operátora nebo poskytování plynu či energie), kdy by spotřebitel neměl možnost výběru, bylo by to něco úplně jiného. V případu hotelu šlo o plně zastupitelnou službu.

LN: Co pro vás bylo nakonec rozhodující, že jste se rozhodli zrušit rozhodnutí NSS?
Argumentace NSS byla mimořádně kvalitní. Kdybych měl zadání napsat opačný výrok, nedokázal bych to napsat lépe než NSS. Rozhodly jiné hodnotové akcenty. Vycházeli jsme z toho, že úkolem ÚS je chránit ústavní práva, a to včetně práva podnikat a svobody projevu a v tomto případě jsme je viděli jako velice propojená. Právo svobodně podnikat vnímáme jako derivát vlastnického práva, které je součástí základních práv. Jakékoliv omezení práva podnikat by tak mělo být výjimečné a provedené z velmi dobrých důvodů. 

LN: V odůvodnění jste uvedli zajímavou definici podnikání: Podnikatel se chce alespoň malým dílem podílet na vytváření dobra, má tak ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a vyjadřovat. Říkáte, že výrazné procento podnikatelů se pro tuto činnost rozhodlo, protože chce něco vyjadřovat. Můžete vysvětlit, jak tím dochází k faktickému propojení svobody podnikání a svobody projevu?
Vycházím z toho, že aby byl každý v životě šťastný, měl by dělat práci, která ho baví. Podnikatelská činnost je typická právě tím, jak podnikatelé hledají mezery na trhu. Věřím, že řada podnikatelů chce i něco pozitivního přinášet, a to je věc, ze které jsme vycházeli. Vnímám podnikání jako svobodnou činnost, jež vzniká zezdola. Neplatí, že by stát povoloval podnikání, nebo určoval, kdo co má dělat. Optika má být opačná. Podnikatel by se měl rozhodnout realizovat se tam, kde vidí smysl. Stát by měl jen zdrženlivě kontrolovat například dodržování hygienických či technických norem, aby podnikatel svojí činností nikoho neohrožoval. Role státu má být malá a zasahovat by měl jen je-li to nezbytné - to je základní myšlenka nálezu. Proto je citován Karl Popper, a ne třeba Karl Marx.

LN: Rozhodovali jste o sankčním režimu, kde stála ČOI proti soukromému subjektu. Bylo by rozhodnutí jiné, kdyby se skutečně nějaký Rus chtěl v hotelu ubytovat a bylo mu to odepřeno?
Je vskutku důležité, že zde nešlo o vztah vůči spotřebiteli, nýbrž o vztah ČOI a podnikatele. Vzali jsme tento případ k meritornímu rozhodování, protože jsme věděli, že podobných případů může být potencionálně více. Chtěli jsme problém pojmenovat a naznačit určité aspekty, které by v takových případech měly být brány v potaz. Přitom jsme samozřejmě nemohli domýšlet, jak by ten příběh vypadal, kdyby šlo o konkrétního turistu. Byl to to úplně jiný případ a významné by byly jeho konkrétní okolnosti.

LN: V odůvodnění nálezu jste použili přirovnání k Čapkově Bílé nemoci, kde doktor Galén léčil jen chudé nemocné, protože se tím snažil něco změnit. Podle vás chtěl hoteliér působit na alespoň malou skupinu obyvatel, kteří se mohou podílet na politickém životě státu, jehož hoteliér považoval za agresora. Má to nějaké limity pokud jde o profese?
Doktora Galéna jsme v odůvodnění nálezu použili, protože rozhodnutí NSS citovala Haškova Palivce („Host jako host“, řekl Palivec, „Třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika“.), tak jsme na to chtěli reagovat. Jsem si vědom toho, že příklad pokulhává v tom, že se jednalo o lékaře, a proto jsme na jiném místě odůvodnění zdůraznili, že pokud jde o poskytování lékařské péče, tak jde o životně důležité služby, na které to nedopadá. Galén nám posloužil jako ideální příklad toho, že člověk nejen něco dělá pro obživu, ale chce tím i něco pozitivně ovlivňovat. Galén se snažil v rámci svých drobných možností ovlivnit, aby byla zastavena agresivní válka ze strany Maršála. Viděli jsme určitou podobnost s hoteliérem, který chtěl alespoň drobně ovlivnit to, co považoval za špatné.

LN: Shrňme si základní argumenty, pro které jste nakonec takto rozhodli. Uvedli jste, že nebyl použit žádný ze zakázaných diskriminačních důvodů, že mohl host jednoduše najít za hotel alternativu, že nešlo o existenciální zájmy, a že s přihlédnutím k okolnostem byly důvody pro omezení poskytování služby racionální – bylo to totiž v době, kdy byl Krym anektován. Bylo důležité, že negativní pozici k anexi měla i oficiální politika ČR nebo mezinárodních organizací?
Nehrálo to rozhodující roli. Svoboda projevu se pochopitelně nemusí ztotožňovat s oficiální politikou ČR nebo EU. Když ale v konkrétním sankčním vztahu soudy nebo ČOI hodnotí, o jaký projev se jedná, a co vlastně poskytovatel služby učinil, tak by měl být pokutován za diskriminaci, které je svévolná a třeba až zlá. To by byly případy třeba etnické či rasové. Hoteliér se ale takto nechoval. Důležitý byl též časový kontext – stalo se to na jaře 2014 jako bezprostřední a zřejmě i emotivní reakce na něco, co je podle civilizovaného mezinárodního společenství v rozporu s mezinárodním právem. Proto jsme poukaz na porušení norem mezinárodního práva použili jen v kontextu toho, že si stěžovatel nepočínal nenávistně či svévolně.

Ústavní soudce Vojtěch Šimíček.

LN: Jako Češi máme vůči Rusku trochu jiný vztah než státy, které touto zemí nebyly okupovány. Hrálo to v roli ve vaší úvaze?
I z v nálezu citované nóty Ministerstva zahraničí vyplývá, že v případě ČR má anexe ještě jiné vyznění než u jiných států. O to jsou pochopitelnější emoce, které byly v tomto případě zjevné.

LN: Šlo by tu časovou hranici nějak ohraničit? Třeba pokud by šlo o výrok, který by reagoval na události druhé světové války.
Soudy by v takovém konkrétním případě musely bedlivě zkoumat, zda se nejedná o pouhou záminku k tomu, aby byla takto skrytě vyslovena nějaká nenávist a byl tím někdo vyloučen. Pokud by to bylo tak, že hotel nebude ubytovávat Poláky, protože nám ukradli Těšínsko, nebo Maďary, protože jsme si ještě nevyřídili meziválečné účty, šlo by o úplně jinou kauzu, než jsme rozhodovali.

LN: Takže jste se nezabývali tím, zda měl majitel skutečně k činu bezprostřední důvod, třeba blízký vztah ke Krymu?
Ne. Byli jsme až pátým orgánem v pořadí, který o tom rozhodoval a nikdo předtím to nezkoumal. ÚS zásadně nerozšiřuje dokazování, které už bylo učiněno. V tomto případě to ostatně nebylo ani významné. Upřímně řečeno, prokazovat osobní motivaci není rozhodující za situace, kdy šlo o reakci na akt celého státu.

LN: Byla důležitá forma, kterou hoteliér k demonstraci svého politického názoru zvolil?
Neztotožňujeme se s formou, kterou hoteliér zvolil, byla dost nešťastná, což jsme v nálezu naznačili. Jistě existují elegantnější formy, třeba pouhé zveřejnění stanoviska na webových stránkách by bylo daleko vhodnější. Položili jsme si ale otázku: čím se liší ta nepříliš vhodná forma, když je obsah úplně stejný? Byť forma není ideální, rozhodující je obsah jednání. Ptali jsme se sami sebe, jestli by se výsledek změnil jen v závislosti na tom, pokud by to udělal jinou formou. Došli jsme k závěru, že nikoliv.

LN: Co bylo tedy klíčové proto, abyste vyloučili diskriminační důvody? Podle nálezu podnikatel cílí na určitý segment trhu a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že se návštěvou zařízení dostanou do určitého specifického prostředí. V jakém smyslu?
U takových případů je důležité položit si otázku, zda důvod pozitivní preference či negativního odrazování hostů je racionální a není motivován nenávistí. Byl by to tedy velký rozdíl, kdyby bylo zakázáno ubytovávat hosty s určitým náboženským vyznáním nebo zdravotním handicapem.

LN: Co kdyby se ale čtvrtina ostravských hotelů rozhodla postupovat stejně? Změnil by se pak parametr alternativy?
Nechci se dostat do žádných čísel. V nálezu jsme uvedli, že je důležité, pokud existuje důstojná alternativa. V posuzovaném případu to tak bylo. Princip volby a svobody rozhodnutí musí existovat na obou stranách. Měli jsme za to, že rozhodování ČOI bere v potaz pouze možnost volby na straně spotřebitele a opomíjí podnikatele. Jiné by to bylo, pokud by šlo o horskou chatu, kde nejsou alternativy. To by už nebyla volba, ale něco vynucovaného na spotřebiteli. U daného hotelu šlo však o předvídatelnou podmínku danou dopředu. Jiný případ by samozřejmě byl, pokud by pokoj turista telefonicky objednal, nic by netušil, po příjezdu by byl odmítnut a musel někde po nocích hledat ubytování. 

LN: Takže podle vás by orgán, který rozhoduje o diskriminaci, měl zvažovat další konkrétní aspekty, nejen naplnění výčtu v zákoně?Přesně tak. Náš nález otevírá diskusi, v žádném případě ji nekončí. Jsem ale překvapen tím, jak veliká potřeba té diskuse existuje. Je zjevné, že toto téma čekalo na „objevení“. Respektujeme, že je diskriminace nepřípustná, ale to, co v reálu diskriminace je, vůbec není černé nebo bílé. Orgán, který uděluje pokuty, by neměl mít variantu posuzování diskriminace: „ANO/NE“, ale měl by jít o stupeň níže a velmi zvažovat konkrétní okolnosti. Nabídli jsme pro ten výklad nějaká kritéria, která budou v budoucnu zpřesňována u jiných případů.

LN: Říkáte, že to co je diskriminace, není černé ani bílé. Váš kolega ze senátu Ludvík Davis vám ale v disentu vyčítal právě to, že jste se až příliš formálně drželi zákonného vymezení diskriminace...
Zákonné vymezení, které v této věci bylo aplikováno, je jediná věta. Disent kolegy Davida je napsaný perfektně, jsou to zcela legitimní názory, které však hodnotově kladou trochu jiný důraz. Kolega David zdůrazňuje, že jsme zapomněli na spotřebitele, a že jsme naopak hodně akcentovali podnikatele. Řekl bych to jednou větou – naše názory se rozcházejí jako přátelé.

LN: Může to v praxi znamenat to, že bych si při výběru dovolené měla zjišťovat to, jestli moje politické názory souzní s názory hoteliéra?
Když si dnes někdo hledá hotel, vybírá si jej zpravidla po internetu na základě nejrůznějších kritérií - jestli mohu mít s sebou pejska, podle cenová relace, polohy hotelu a podobně. Jsou to věci, které se dějí. Nevěřím, že by někdo přijel do nějakého města a byl velmi překvapen tím, že ho nebudou chtít ubytovat se psem. Realita je prostě jiná. Pokud by k tomu ale vážně došlo, tak je to na civilně právní spor spotřebitele a ubytovatele. Já jsem z Ostravy, tak použiji příměr – judikatura je trošku jako rubání štoly. Nejdříve se vyrube hrubá štola a tím se vytvoří prostor pro následné dočišťování. Tenhle nález je hrubá štola a nepochybně budou soudy různých stupňů rozhodovat řadu podobných případů. Věřím, že náš nález jim může poskytnout základní vodítko. Jeho hlavní poselství je totiž toto: při zkoumání, co je a není diskriminace, nelze vystačit s prvoplánovým a často až ideologickým náhledem, nýbrž je třeba poctivě zkoumat každý jednotlivý případ a hledat rozumná a spravedlivá řešení.

LN: Jinými slovy říkáte, že se tomu už všichni vlastně přizpůsobujeme..
Říkám, že je tady nějaká realita. Ve svém běžném životě vždy něco preferujete. Celý náš život je krásný v tom, že je pestrý. Leitmotiv celého nálezu je, že když stát do něčeho vstupuje vrchnostensky, tak by měl být velmi zdrženlivý. Pokud dá někomu trest nebo sankci, tak by měl velmi bedlivě zvážit motivaci a okolnosti případu, než udeří z pozice moci. To je to klíčové, co jsme tím chtěli říct.

LN: Jak dlouho může ÚS fungovat bez plného počtu ústavních soudců?
Z hlediska běžné agendy to neznamená, že by soud byl nějak příliš přetížen. Ročně máme 4-5 tisíc případů, a jestli je to děleno 14 nebo 15 soudci, tak už to matematicky tak výrazný rozdíl není. Jiné to je u rozhodování pléna, kde je matematika jasná - pro vyhovění návrhu pro zrušení zákona nebo pro přijetí odlišného stanoviska je potřeba 9 hlasů. Čím menší je počet rozhodujících soudců v plénu, tím menší je blokační menšina pro vyhovění návrhu, a to už je zásadní problém. Za prezidenta Klause ÚS dokonce působil v počtu 11 soudců a tehdy mu nezbylo nic jiného než plenární věci „zmrazit“, protože hrozilo, že tři soudci mohou zabránit přijetí jakéhokoliv vyhovujícího nálezu. Spoléhám na to, že jak ze strany prezidenta ani Senátu neexistuje žádný důvod pro blokaci činnosti pléna ÚS.

LN: Byl jste jednou z tváří takzvané kauzy Baxagate. Jak na to vzpomínáte?
Vzpomínat je silné slovo, protože je to kauza živá. Od počátku jsem neměl žádný plán nebo taktiku, a proto jsem neměl ani žádná očekávání. Velice dobře jsem však věděl, že informace o mých dvou schůzkách může být dezinterpretována. Na druhé straně jsem si však nechtěl připustit, že je to něco, co bych měl tajit. Pokud bych si to totiž připustil, tak by to znamenalo, že nemám čisté svědomí. Proto jsem uvedl i všechny podrobnosti. Udělal bych to znovu, protože si myslím, že po této kauze bude jednou dopředu přinejmenším jasné, že se Šimíčkem nikdo o žádných případech již nebude chtít mluvit dopředu.

LN: Myslíte si, že měla kauza nějaký reálný dopad na justici?
Je důležité, že se některé věci vyjasnily. Soudci se sice mohou bavit mezi sebou, ale nemají žádného „rozhodčího“. Je přitom řada věcí z oblasti soudcovské etiky, které nejsou jednoznačné. Trvám na tom, že když soudci ÚS zavolá kancléř prezidenta republiky, tak není důvod, proč by mu měl soudce položit telefon. Tématem schůzky by totiž mohla být například otázka vhodnosti opakovaného jmenování, doporučení na další soudce ÚS, budoucí změny ústavy a podobně. Důležité je také, že existují různá setkání, která se týkají profesní etiky. Myslím si, že řada soudců si pak zpětně sama položí otázku, zda dělají všechno dobře, nebo zda by neměli být v něčem opatrnější, to je to klíčové. Ti soudci, kteří si tyto otázky vůbec kladou, ti jsou v pohodě. Nejhorší jsou totiž ti soudci, kteří jsou natolik zastíněni vlastním egem, že je ani nenapadne, že co dělají, může být daleko za hranou únosnosti. Takoví soudci bohužel na tato setkání věnovaná etice chodit nebudou, protože o sobě nemají pochybnosti, ale právě ti mohou být reálným ohrožením pro justici.

LN: Kdyby Vám teď zazvonil telefon a volal Mynář, jak se zachováte?
Ono se to nestane, ale kdyby se to stalo, tak bych chtěl dopředu znát konkrétní důvod setkání a pozval bych ho do své kanceláře na ÚS.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!