Porodím za vás. Cena půl milionu. Zájem o náhradní mateřství v Česku narůstá |
Návštěvníci, převážně z řad studentů, se mohli těšit z přednášek, workshopů, simulovaného jednání Rady OSN v roce 1968, koncertu, prohlídek fakulty nebo debat, které se odehrály mezi šestou až dvanáctou večerní. Přestože výukové lavice mnohdy zejí prázdnotou, alespoň co se týče vyšších ročníků, Noc fakulty si na nedostatek posluchačů rozhodně stěžovat nemůže. Ačkoli byla přednáška docenta Ondřeje Frinty na téma Když matka není matkou avizována do menší učebny, nakonec došlo k jejímu přesunu do oné legendární „stovky”, která pojme několik stovek lidí.
Docent Frinta přednesl studentům, že je třeba si uvědomit, že rodičovství má tři základní roviny - biologickou, sociální a právní a je třeba nalézt odpověď, zda se biologická rovina, z níž právo značně vychází, rovná té genetické. Frinta připomněl analogii z roku 1986 profesora Jiřího Haderky, který uvažoval o tom, že pokud by se transplantovaný vaječník stal integrální součástí těla druhé ženy, zda by bylo možné uvažovat o tom, že cokoli, co by z něj vzešlo, by bylo biologicky cizí. „Odpověď je ne. Takto to musí platit i o jednotlivém vajíčku. Na základě této úvahy můžeme říct, že biologická a genetická rovina nejsou to stejné. Biologicky je matkou ta žena, která dítě porodila a musí to tak platit i v případě, kdy dojde k transplantaci vajíčka,” uvedl Frinta. K tomuto závěru se přiklání i anglosaský právní systém.
Frinta přesto upozornil, že existuje právní řád, a to konkrétně gruzijský, který se kloní k tomu, že považuje za matku tu ženu, která poskytla vajíčko a nikoli tu, která dítě odnosila a porodila. „Jde ovšem o právní fikci pro účely asistované reprodukce, v ostatních případech je matkou dítěte žena, která jej porodila,” podotkl.
Ve zbytku se věnoval postupu, který musí zájemci o náhradní mateřství absolvovat a upozornil na trestněprávní úskalí, které sebou nese náhrada nákladů surogačního mateřství.
Škodí právo lékařům?
Naplněno bylo i na debatě mezi advokátem a přednášejícím občanského práva Petrem Šustkem a profesorem 3. lékařské fakulty Michalem Andělem. Oba dva se snažili nalézt odpověď na otázku, zda právo a právníci dnes překáží lékařům.
„Největší problém vidím v defenzivní medicíně, kdy lékaři mají strach z následků,” uvedl Šustek. S tímto názorem projevil souhlas i profesor Anděl, který studentům povyprávěl o jednom ze svých případů, který řešil před téměř čtyřiceti lety.
„Měl jsem pacientku s extrémně raritním onemocněním, které vedlo k tomu, že tkáňový mok, který se tvoří většinově ve střevě, zahltil pohrudniční dutinu natolik, že utlačoval plíce a pacientka nemohla dýchat. Hledal jsem chirurga, který by odstranil dvě třetiny tenkého střeva. Primář z Thomayerovy nemocnice mi rovnou řekl, že se nenechá zavřít,” vypověděl Anděl. Nakonec se mu přesto podařilo najít šikovného chirurga v IKEMu, po jehož operaci žila pacientka dalších sedmnáct let.
„Musím říct, že teďka už bych to neudělal, protože bych nenaplnil žádnou z podmínek a že bych se bál, že budu součástí procesu,” řekl Anděl. Oněmi podmínkami měl na mysli zejména ověřování nových postupů dle zákona o specifických zdravotnických službách.
„Je to extrémní případ, vyskytuje se vzácně, ale ilustruje hranice toho, co znamená stanovený postup a to kde skutečně právo může překážet v něčem, co může být bohulibé,” uzavřel Anděl.
Soudy hledí na dobré mravy
Studenti se ovšem mohli dozvědět řadu poznatků z dalších právních odvětví. Odborník na obchodní právo Petr Čech například studentům za doléhajících se zvuků pěveckého sboru, která hrála v „bazénu”, vyložil, že i přestože mnohdy chybí protiprávní jednání, soudy hledí na dobré mravy, morální povinnost, spravedlnost a poctivost mezi lidmi.
Jako příklad uvedl rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se věnoval postoupení pohledávky.
„ČSOB napsala jednomu ze svých dlužníků, že když zaplatí různé splátky a úroky, již už po něm nebude nic chtít. Právně ji to nakonec v ničem nezavazovalo, neboť podle starého práva muselo být vzdání se práva písemně ujednáno. Nicméně dlužník se podle toho zařídil, udělal vše, co ČSOB chtěla a když se tak stalo, řekli, pardon, to byl nějaký omyl, pořád máme za vámi pohledávku, to co jsme vám napsali, nemá žádný právní význam. Pohledávku postoupili a postupník nastoupil na dlužníka. Dlužník se bránil těmito okolnostmi a uspěl, neboť právo sice postupníkovi formálně svědčilo, nicméně v rovině etické, morální nemohl uspět,” vyložil Čech jeden z řady případů, kdy se soudy postavily na stranu dobrých mravů.
  |
Mezi další témata, která Noc fakulty nabídla byla prostituce ve starém Římě, černé stavby, fashion law nebo unijní regulace kryptoměn.
