Vláda nečekaně podpořila návrh Senátu na ústavní právo bránit se zbraní, jednání provázela bouřlivá diskuse |
LN: Jste jedním z početné skupiny senátorů, kteří napříč politickými frakcemi navrhli do Listiny základních práv a svobod doplnit, že každý má právo bránit život svůj či jiného člověka se zbraní. Kdy a proč jste se k této iniciativě připojil?
Bylo to loni v létě. Krátce poté, co jsem zaregistroval přípravu tohoto návrhu. Tehdy ještě nebylo na stole žádné finální znění novely Listiny. To téma mne zaujalo. Vyjadřoval jsem se k němu už v roce 2018 během své volební kampaně do Senátu. Tehdy jsem byl lidmi často dotazován na věci týkající se nutné obrany. Proto, když o tomto návrhu padla zmínka – myslím, že to bylo na senátní komisi pro Ústavu – začal jsem se o to více zajímat a připojil se ke skupině navrhovatelů. Tuším, že jsem byl hned druhý po senátoru Martinu Červíčkovi, který ten návrh podepsal jako první.
LN: Senátní návrh novely Listiny teď leží ve Sněmovně. Mohou jej poslanci upravovat?
Je to senátní návrh ústavního zákona a v rámci legislativního procesu do něj samozřejmě zasáhnout mohou. Text může být pozměněn. A třeba se i v Listině přesune na jiné místo.
LN: Jak očekáváte, že se Sněmovna k zakotvení práva bránit život svůj či jiného člověka se zbraní do Listiny postaví?
Jak mám možnost vnímat názory některých poslanců, tak si myslím, že tento senátní návrh podporu najde. A myslím si, že dokonce najde i tu ústavní (nejméně 120 hlasů – pozn. red.).
LN: I ve Sněmovně ale mohou zaznít kritické hlasy, jež už byly k této úpravě slyšet, když se přijímala v Senátu. Tvrdily, že se do Listiny dostává něco, co je pouze proklamativní a tedy nesystémové. Proč proklamativně vyzdvihovat právě výseč trestního práva – nutnou obranu? Pomůže to?
Myslím si, že to pomůže. A pomůže to právě proto, pokud to bude zafixováno v Listině. Jakmile podle Listiny, která je součástí našeho ústavního pořádku, bude možné bránit život svůj i jiného člověka se zbraní, pak už nebude moci žádný prostý zákon omezit nošení zbraní na nulu.
LN: Co se ale změní, zůstane-li úprava nutné obrany v trestním zákoníku beze změny?
Odpůrci této novely tvrdí, že nutná obrana už upravená je. V tom mají pravdu. Ale v případě, pokud by v budoucnu bylo zakázáno mít u sebe cokoli, co by bylo možno označit za zbraň, tak pak už by nám zbyla jen možnost bránit se v rámci nutné obrany holýma rukama. Anebo v lepším případě tím, co bychom ad hoc našli na zemi. Třeba klackem, ten můžeme najít vždycky, jak tady v Senátu říkal pan senátor Dienstbier. Ale já si myslím, že ho vždycky najít nemusíme, nemusí být vždycky k dispozici.
A právě to zafixování v Listině zajistí, že nošení věci, kterou se dá bránit, nepůjde vynulovat pouhým zákonem. Ať už se to týká střelných zbraní nebo jakýchkoli jiných, třeba nožů, pepřových sprejů nebo i vycházkových holí.
LN: Nic z toho zákony nyní nezakazují, ale podle vás to hrozí?
Zatím nám to dovolují, protože jsme společně s Polskem a Slovenskem prakticky jediná výjimka, kde se ještě nože nebo pepřové spreje mohou nosit.
LN: Kde v Evropě je nošení tohoto typu zbraní omezeno?
V Německu je vyjmenováno, které zbraně smíte mít u sebe. Zakázáno je tam nosit nože s čepelí delší než 12 centimetrů a zvažuje se zpřísnění dokonce jen na šesticentimetrové čepele. Třeba němečtí skauti musí prokazovat, že mají nože na to, aby si jimi nařezali špekáčky. Jinak je musí mít uschované v pevném pouzdře nebo krabici. Nošení nožů je zakázané i v Belgii. V Británii nesmíte u sebe nosit prakticky nic. Musíte prokázat, že to, co u sebe máte, není zbraň a že máte oprávnění mít to u sebe. V Dánsku se možná vrátí zpátky k pepřovým sprejům. Dnes tam jsou zakázány.
Z toho vidíte, že ty tendence tady tedy zjevně jsou. Evropský parlament na konci roku 2018 členským státům EU doporučil zvážit úpravu volného nošení nožů. Nejen že mají být zakázány takzvané motýlky, ale zváženo má být volné nošení nožů vůbec. A jak víme, právní regulace v Unii mnohdy postupuje salámovou metodou. Na začátku je „zvažte“ a na konci může být „zakazuje se“. A proto pro všechno má naše senátní novela Listiny svůj smysl.
LN: Jenže evropské právo má před právními řády členských zemí aplikační přednost...
Ale už při přijímání evropských směrnic se zvažuje, zda nenarazí na ústavní pořádky členských států. Jestli tím nemohou nastat nějaké komplikace.
Pokud by v budoucnu bylo ze strany EU skutečně zakázáno mít u sebe zbraň, pak by náš Ústavní soud, bude-li Listina doplněna o právo bránit život svůj či jiného člověka i se zbraní, mohl říci, že implementace takové směrnice odporuje českému ústavnímu pořádku.
LN: Naprostá většina společnosti jsou však právní laici. Jste si jistý, že pochopí, že doplněním Listiny nedošlo k rozvolnění podmínek nutné obrany?
K tomu opravdu nedochází.
LN: Vy to jako senátor a advokát víte. Zaznívají ale i hlasy, že když se do Listiny dostane něco, co bude lidi opravňovat mít u sebe zbraň, tak nevíte, jak si to většina z nich vyloží. V laicích to může vzbudit představu, že je režim nutné obrany najednou volnější, než byl dosud.
V tomto ohledu je samozřejmě nutné veřejnost maximálně informovat. Informovanost je zásadní.
Ale co se týká případných zákazů nosit zbraně, včetně těch střelných, tak těm se podřídí stejně jen ti, kteří právo dodržují. Těm, kteří zákazy nedodržují, třeba organizovaný zločin, v nošení zbraní žádné zákazy nezabrání. Zločinci zbraně většinou ani legálně nedrží.
Nejspíše nedokážeme zabránit tomu, aby si to někdo nevysvětlil jinak. Ale myslím si a jsem o tom přesvědčený, že to nebude horší, než je to teď. Kdo se chtěl ozbrojit doteď, ten už se ozbrojil.
LN: Neočekáváte, že soudy začnou více vyhovovat těm, kteří meze nutné obrany překročí? Řeknou si, nosit zbraň je ústavní právo, a obžalovaný proto spoléhal na to, že u sebe zbraň mít smí a že se její pomocí může bránit...
Máte pravdu, že právo bránit život svůj i jiného člověka se zbraní má svým způsobem i preventivní dopad. Protože pokud na vás někdo zaútočí a vy mu jen ukážete, že u sebe máte zbraň, tak nemusí dojít k útoku. A tím pádem ani k nutné obraně – tedy k jednání, za které byste byl jinak trestně stíhán. Teprve pokud byste se proti útoku bránil v nutné obraně se zbraní v ruce, kterou byste měl u sebe, tak až tehdy byste se dostal do současné úpravy nutné obrany podle trestního zákoníku. Ne dřív.
Odhodlání bránit se, demonstrace tohoto práva, aniž bych k němu musel přikročit, má někdy mnohem výraznější účinky než obrana sama. A to i v mezinárodní sféře. Vzpomeňte si třeba na květen 1938, kdy proběhla částečná československá mobilizace. Jen ukázala, že se budeme bránit a Henlein a spol. se stáhli. Už samo právo mít u sebe zbraň, aniž by byla použita, tedy způsobuje výrazný účinek.
LN: Zbraní se ale podle trestního zákoníku i judikatury myslí cokoli, čím je možno učinit útok důraznějším. Zbraní může být i kámen. A nosit kámen zákon lidem zakáže jen těžko...
Po novele Listiny to už ale nepůjde z prostého zákona vynulovat. Z Listiny už dnes vyplývá, že právo na nutnou obranu lze vykonat jen za podmínek uvedených zákonem. Určité omezení tam už tedy je. Senát jen chce, aby nešlo omezit na holé ruce.
Kritici říkají, vždyť vy tu zbraň můžete použít, i když ji máte nelegálně. No, to sice můžete, ale pak nebudete trestaný za nutnou obranu, ale za trestný čin nedovoleného nošení zbraně. A právě takový případ se stal. Taxikář střelil agresivního pasažéra, který na něj zaútočil. Taxikář se bránil a usmrtil ho. Je ale stíhán za to, že tu zbraň měl u sebe nelegálně.
LN: Myslíte, že se tím nelegální držení zbraní v takových situacích zlegalizuje?
To ne, to vám nepomůže. Ale může to zpřehlednit a vyjasnit právní prostředí.
LN: Vy sám se chystáte trestní zákoník zpřesnit i přímo v ustanovení o nutné obraně, kterou senátní návrh změny Listiny ponechává v dnešním znění. O co přesně a proč usilujete?
Na začátku roku jsem se v návaznosti na sérii vylupování rodinných domů ve Středočeském kraji rozhodl sepsat a podat návrh senátního návrhu zákona, který by podmínky nutné obrany definoval tak, aby byly příznivější pro toho, kdo se brání. To ale není žádné novum. Vycházím z toho, co je už dnes obsaženo ve slovenské trestněprávní úpravě a co dříve bylo i v té naší české a před ní již v té rakouské od roku 1852.
LN: Jak přesně navrhujete současnou právní úpravu nutné obrany změnit?
Chci, zhruba řečeno, aby soudy musely při posuzování viny přihlížet k tomu, že se bránící bránil ve zmatku, úleku nebo strachu o své blízké. To všechno jsou dosud jen polehčující okolnosti, které vám sice mohou přivodit nižší trest, ale nevyviní vás.
Také chci, aby soudy zohlednily váhový poměr, či spíše nepoměr, mezi útočníkem a jeho obětí. Znám totiž případ, kdy byl bránící se člověk obžalován jen proto, že státní zástupkyně argumentovala, že k podání obžaloby stačí již jedno bodnutí nožem. Útočník byl přitom nejen o třicet kilo těžší, ale také výrazně fyzicky disponovanější.
A konečně chci do trestního zákoníku dostat i zásadu „můj dům, můj hrad“.
LN: Kde jste se pro tuto doktrínu inspiroval?
Inspiraci jsem našel ve slovenské úpravě a v případu Milana Kňažka (slovenský herec a politik, po roce 1989 poradce prezidenta Václava Havla – pozn. red.), který přistihl v noci zloděje ve svém domě. Postřelil ho svou legálně drženou zbraní a nebyl za to trestán. Pokud by se to ale stalo u nás, stíhán by byl určitě a potrestán velmi pravděpodobně.
Slovenská úprava to řeší dovoleným použitím zbraně. Já to do svého návrhu napsal k ustanovení trestního zákoníku upravujícímu nutnou obranu.
Tahle castle doctrine se postupně dostává do právních řádů v Evropě. Je to moderní institut. Nejde ale o americkou verzi, kdy je dovoleno střílet po komkoli kdekoli. To tedy určitě ne.
LN: Jak by to probíhalo v praxi?
Představte si třeba maminku, která je s malým dítětem sama doma. Vyrušila lupiče, a protože z něj měla strach, bála se o svůj život i o život svého dítěte, shodila toho lupiče třeba ze schodů. Nepoužila tedy zbraň, ale svou fyzickou sílu.
Pokud by se k němu potichu zezadu přiblížila a z těch schodů ho shodila, aniž by si jí všiml, tak už by tak podle dnešního znění trestního zákoníku učinila v době, kdy útok lupiče vůči ní netrval a ani bezprostředně nehrozil. To znamená, dnes by byla odpovědná za to, že svým jednáním vybočila z mezí nutné obrany. A to by se podle mne mělo změnit.
LN: Jak je projednávání tohoto vašeho návrhu daleko?
V Senátu už prošel prvním čtením. Teď má náš ústavněprávní výbor tři měsíce na to, aby se k němu vyjádřil.
LN: Do konce roku by tedy mohl v ideálním případě odejít ze Senátu do Sněmovny?
Ano, to by mohl. Rád bych k němu ale tady v Senátu do té doby ještě uspořádal odborné kolokvium.
LN: Očekáváte k vašemu návrhu na senátním ústavněprávním výboru podrobnou diskusi?
Diskuse určitě proběhne. Senátoři už ale můj návrh prodiskutovali na plénu. Vyjádřil jsem se k němu já a také kolegové Dienstbier, Láska a Antl. Podařilo se mi přesvědčit zbytek kolegů, že je o čem jednat.
LN: Váš návrh ale není ojedinělý. Podobné pokusy o úpravu nutné obrany se už odehrály ve Sněmovně...
Ano, SPD podávala ve Sněmovně podobný návrh. Ale ten se netýkal ochrany majetku, týkal se jen ochrany života a zdraví. Ne že by se podobné návrhy neobjevovaly, ale myslím si, že ten můj je vyváženější.
LN: Přesto, že to, jak navrhujete nutnou obranu změnit, už dnes fakticky řeší judikatura?
I taková kritika se tady v Senátu objevovala. Ano, máte pravdu, řeší. Ale problém je v tom, že judikatura se vyvíjí. Za stejný čin provedený stejným způsobem o několik let dříve anebo později pachatel už potrestaný být nemusí, protože se od té doby vyvine judikatura.
A právě to naráží na můj pohled na spravedlnost. Soudcovské dotváření práva prostě oslabuje pozici psaného práva a podle mého přesvědčení do oblasti trestního práva vůbec nepatří.
Podle mne nic nebrání tomu, aby to bylo v zákoně. Proč by to mělo být jen v judikatuře, když to může být v zákoně, kde si to na rozdíl od judikatury může přečíst každý? Pokud se někdo brání nepřiměřeně ve strachu, tak právo má stát na jeho straně, a ne aby to byla jen polehčující okolnost, kterou si ještě podle judikatury mohou různé soudy v různé době různě vykládat.
LN: Proč jste se vlastně vůbec rozhodl vylepšovat zrovna současný trestní zákoník?
Mým cílem tady v Senátu je obecně zpřesňovat právo a dávat mu preventivní funkci. Chci, aby lupiči, i ti ve středních Čechách, věděli, že v těch domech jsou lidé, kteří mají právo mít u sebe zbraň, a že to právo stojí na jejich straně. Všude, kde platí zásada můj dům, můj hrad, rabování ubylo.
