28. ledna 2019 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Právo a justice

KOMENTÁŘ: Evropská unie srovnala podmínky audiovize

Sledování televize (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sledování televize (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

PRAHA Podobně jako jiné služby i tzv. audiovizuální mediální služby (zjednodušeně řečeno televize) jsou součástí jednotného evropského trhu. V tomto případě se se jedná o připravovaný jednotný digitální trh (Digital Single Market, DSM) a jeho pravidla. Pravidla pro audiovizi jsou obsažena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU (známou pod zkratkou AVMSD). Ta byla do české legislativy promítnuta zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání.

A nyní se Evropská unie rozhodla tato pravidla upravit. Koncem listopadu minulého roku tak byla po dvouletém projednávání na půdě evropských institucí schválena a vyhlášena v úředním věstníku EU novela AVMSD. Došlo k tomu prostřednictvím Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018. Směrnici je nutno transponovat. Nejzazším termínem pro její promítnutí do národních právních řádů je září 2020. Máme na to tedy něco přes rok a půl.

Novela původní směrnice z roku 2010 znamená poměrně významný posun v pravidlech pro poskytování evropských audiovizuálních služeb. Nová úprava je do značné míry motivována stávajícími trendy panujícími na evropském digitálním a informačním trhu, jako je snaha o tzv. technologickou neutralitu. Mnohá pravidla se proto budou do budoucna vztahovat nejen na „tradiční“ televize, ale i na tzv. platformy pro sdílení videa (např. YouTube, ale i Facebook či Twitter) a tzv. audiovizuální mediální služby na vyžádání (tzv. video-on-demand nebo VOD, např. Netflix či HBO Go apod.). V novém režimu by tak měly „tradiční“ televize a nové audiovizuální služby fungovat na mediálním trhu za víceméně rovných podmínek. Doposud tomu tak nebylo.

Nová regulace si tradičně pro tuto oblast klade za cíl zvýšit kulturní rozmanitost a podporovat evropský obsah i v případě moderních audiovizuálních služeb. Zavádí se tak proto například 30% kvóty na evropská díla u služeb na vyžádání (pro tradiční vysílatele již kvóty platí dnes). Služby videí na vyžádání by zároveň měly nově finančně přispívat k rozvoji evropské filmové produkce, a to buď přímými investicemi do produkce, nebo neadresnými příspěvky do vnitrostátních fondů pro rozvoj kinematografie.

Zavádí se také zvýšená ochrana dětí před násilím, nenávistí, terorismem a škodlivou reklamou (např. na nezdravé jídlo). Provozovatelé sdílejících platforem budou nuceni přijmout opatření proti takovému škodlivému obsahu. Nová legislativa však oproti některým návrhům neobsahuje automatické filtrování obsahu u sdílejících platforem. Jejich provozovatelé ale budou muset vytvořit efektivní mechanismus, který uživatelům umožní hlášení škodlivého obsahu a jeho následné mazání.

Změny se taktéž týkají reklamy. Z původního „hodinového režimu“, který spočíval v maximálním 20% podílu reklamních šotů v televizi během jedné hodiny, je nově zaveden přechod na „režim denní“. Reklamy mají tvořit nanejvýš 20% vysílacího času od 6.00 do 18.00 hodin a od 18.00 do 24.00. To zřejmě povede ke kumulaci reklamních bloků do lukrativních časů. Součástí novinek jsou i přísnější pravidla týkající se reklamy a teleshoppingu v pořadech pro děti.

Nová směrnice se dle očekávání setkala s kritikou. Té se dočkala zejména ze strany poskytovatelů moderních služeb. Někteří poskytovatelé VOD služeb například stanovené kvóty na evropskou produkci vnímají jako příliš protekcionistické, zatěžující a bránící volným tržním mechanismům (zejména možnosti přizpůsobovat nabídku poptávce diváků). Nová evropská úprava audiovize ale poměrně věrně kopíruje nastolené trendy – zpřísňující se regulaci postihující i netradiční evoluční služby. Paralela např. s projednávaným ePrivacy nařízením, které má také dopadnout na moderní služby elektronických komunikací, je nabíledni.

Jaroslav Tajbr, advokát, Squire Patton Boggs