KOMENTÁŘ: Exekutor dlužníka systematicky udržuje v dluhové pasti

KOMENTÁŘ: Milion a jeden důvod, proč teritorialita exekutorů postrádá smysl

Vývoj ekonomických teorií historicky i empiricky ukazuje, že na jakémkoliv typu částečně regulovaného trhu vždy dochází ze strany jeho účastníků dříve nebo později k pokusům o jeho deformaci. Následnou ekonomickou analýzou se pokusíme tyto deformace identifikovat, popsat jejich důsledky a nastínit proces nápravy.

Exekuční činnost jako služba

Všichni exekutoři poskytují stejnou službu – exekuční činnost. Jedná se o placenou službu, jejíž administrativně stanovená část ceny je striktně vymezena vyhláškou. Jakékoliv odchýlení se od platné právní úpravy exekučního řízení je předmětem kárného řízení a může podléhat i trestní odpovědnosti nebo odpovědnosti za škodu. Protože zákon jasně upravuje možnost exekučních dotazů, okruh postižitelného majetku, práva a povinnosti exekutora, je ve fázi provádění exekuční činnosti exekutorem vyloučen prostor pro jakoukoliv inovaci. Můžeme tak přijmout dílčí závěr, že výkon exekuční činnosti je zákonem přísně regulován.

Účastníci exekučního trhu

Radim Valenčík, vysokoškolský učitel.

Nabídka na exekučním trhu je reprezentována soudními exekutory. Jejich počet je numerus clasus (uzavřený počet – jmenuje je ministr spravedlnosti) a jsou v zásadě rovnoměrně rozloženi po celém území naší republiky. Poptávajícími na trhu s exekucemi jsou věřitelé ‑ fyzické nebo právnické osoby, které disponují exekučním titulem (vykonatelnou pohledávkou). Máme za to, že z ekonomického hlediska trh s exekucemi odpovídá monopsonu. Trh, ve kterém má převahu poptávající (věřitel, zpravidla typu finanční instituce či veřejné instituce) před nabízejícím, kterým je exekutor. Lze konstatovat, že trhu s exekucemi chybí jakákoliv míra regulace vyplývající z toho, že se jedná o monopson, a tím je dán široký prostor pro uplatňování nezákonných tržních mechanismů.

Horizontální konkurence

Díky značné převaze nabídky exekuční činnosti ze strany exekutorů nad poptávkou po jejich službě dochází přirozeně k velké konkurenci mezi exekutory k získání věřitele. Jejím důvodem a hlavním ekonomickým motivátorem jsou výnosy z rozsahu. Čím větší exekuční nápad, tím větší vymáhací potenciál a tím nižší náklady na růst zisku nutného ke krytí režie exekutorského úřadu a příjmu samotného exekutora. Ekonomická teorie popisuje jako nejčastější důsledky konkurenčního boje v podmínkách monopsonu následující nekalé tržní praktiky náležející do oblasti šedé zóny: dumpingové ceny, poskytování jakýchkoliv ekonomických výhod, které lze nazvat korupčním jednáním. V daném případě se jedná o tzv. vratky (toho, co musí různým způsobem exekutor věřiteli vrátit), které dosahují až 50 % administrativně stanovené ceny. Uvedené podtrhuje skutečnost, že evidujeme hlasy odborníků z exekuční oblasti, advokacie a neziskových organizací, kteří při debatách nad problematikou exekucí nejčastěji terminologicky skloňují boj o věřitele, oligopol několika velkých úřadů, korupci, klientelismus, dumpingové dohody a praktiky mnohdy za hranicí etiky.

Martin Štika

Se znalostí ekonomických kritérií popisovaného systému se nám jako absurdní jeví argument, že oprávněný si vybírá nejlepšího exekutora. Neexistuje žádná soutěž o nejlepšího exekutora, kterou by šlo připodobnit k běžeckému závodu (všichni běžci mají stejnou trať a klimatické podmínky). Představa, že by všichni exekutoři shodně v jeden okamžik započali vymáhat pohledávku s naprosto stejnými parametry (výše pohledávky, osoba povinného, stejná struktura jeho majetku) je nereálná. A minori ad maius neexistuje nejlepší exekutor. A tak se „soutěž“ přenáší jen do oblasti podbízení se výší vratek.

Vertikální konkurence

Teritorialita exekutorů se na Slovensku neosvědčila. Právníci řešili, co s exekučním řádem

Vertikální konkurencí na trhu s exekucemi je vzájemný vztah exekutorů při obstavování majetku dlužníka. Tím, aby exekutor udržel získaného věřitele (v krátkém čase zajistil velkou úspěšnost při vymáhání), musí v zásadě pro jakoukoliv pohledávku obstavit veškerý majetek dlužníka. Důvodem je obava, aby majetek téhož dlužníka neobstavil jiný exekutor s další exekucí. Negativním důsledkem této konkurence je vznik společensky nežádoucí dluhové pasti. Současný systém v zásadě neumožňuje jiný postup, než aby exekutor z důvodu obavy o pořadí už s první exekucí na dlužníka obstavil celý jeho majetek a zajistil si nejvýhodnější pořadí. Pro dlužníka je ovšem tento způsob likvidační. Je uměle nasměrován a systematicky udržován v dluhové pasti.

Prostředky nápravy

Většina exekutorů je pro zavedení teritoriality. Proti lobbují jen velké úřady, zní z komory

Úvodem je nutné konstatovat, že v oblasti přenesených státních pravomocí, kdy jejich výkon zabezpečuje úřední osoba, nemůže být skrytý neregulovaný trh, na kterém se poskytovatel exekutorských služeb podbízí věřiteli. Negativní důsledky horizontální konkurence mezi exekutory shledáváme v prostředku regulace výběru ze strany věřitele. Nutno podotknout, že věřitel má několik možností, může si vymáhat vlastními silami, vybrat si inkasní agenturu. Pokud si ale vybere vymáhání prostřednictvím úřední osoby, na kterou stát převedl významné pravomoci, měl by podléhat takovému výběru, který věřitel nedokáže ovlivnit, čímž se vytěsní všechny nekalé tržní mechanismy. Dluhové pasti, které považujeme za výsledek působení tzv. vertikální konkurence trhu s exekucemi, pomůže odstranit princip jeden dlužník – jeden exekutor. Exekutor bude postihovat pouze nezbytně nutný majetek dlužníka bez obavy, že by byl ohrožován na pořadí jiným exekutorem s další pohledávkou na téhož dlužníka.

Evropské řešení

Model shodně obsahující oba námi uvedené principy je krajská teritorialita na bázi rovnoměrného přidělování elektronickým generátorem. Všechny exekuce proti dlužníkovi bude mít na starosti vždy pouze jeden exekutor, který je nejblíže místu trvalého pobytu dlužníka. Exekutor bude navíc vybrán elektronickým generátorem, tzn. zcela nestranným a nezávislým způsobem. Dojde k úplnému vytěsnění korupčního potenciálu a klientelismu. Eliminují se dluhové pasti. Lze očekávat i omezení nadměrného zatěžování třetích subjektů – bank, zaměstnavatelů, úřadu práce. Jedná se o model prověřený zeměmi evropské unie, který navíc splňuje kritéria a požadavky na postupnou digitalizaci justice.

Radim Valenčík působí jako pedagog na Vysoké škole finanční a správní.

Martin Štika působí jako soudní exekutor v Hradci Králové a přidružený člen Právní a legislativní komise EKČR.