KOMENTÁŘ: Jak funguje nové oddlužení

Započtení v insolvenčním řízení bude obtížněji napadnutelné. Soud udělal jasno, kdy je přípustné

Dříve platilo, že odpuštění části dluhů dosáhl jen ten dlužník, který zaplatil věřitelům nejméně třicet procent svých dluhů. Tuto hranici nahradilo mírnější pravidlo jedna plus jedna. Podle něj se oddluží každý, kdo po stanovenou dobu platí náklady řízení, a ještě jednou tolik zaplatí věřitelům. S jistou mírou zjednodušení se dá říci, že náklady jsou 1 100 korun, věřitelé dostanou také 1 100 korun, takže do oddlužení může vstoupit každý, komu zbývá 2 200 korun měsíčně nad nezabavitelnou částku. Když to vynásobíme šedesáti měsíci, zjistíme, že v minimalistické verzi pětiletého oddlužení stačí zaplatit celkem 132 000 korun.

Pro snazší představu toho, co přinesla nová úprava, uvedu dva modelové příklady. Dříve se člověk s celkovým dluhem 800 000 korun oddlužil za pět let, když zaplatil náklady řízení 66 000 korun a 240 000 korun věřitelům, tedy celkem 306 000 korun. U dlužníka s dluhem 10 milionů to bylo 66 000 korun a 3 000 000 korun, tedy 3 066 000 korun. Dnes se v obou případech stejný člověk oddluží, a to bez ohledu na výši dluhu, za 132 000 korun. Znamená to, že má-li dluh 800 000 korun, zaplatí o cca sto sedmdesát tisíc méně. U desetimilionového dluhu je to dokonce téměř o tři miliony méně. A ještě více byli zvýhodněni důchodci, invalidé a mládež s dluhy z dětství. Ti se mohou oddlužit už za tři roky, a stačí, když zaplatí 79 200 korun.

První výsledek pozorování účinků nové úpravy je ten, že se zdvojnásobil počet osob, které do oddlužení vstupují. Před novelou to bylo necelých 1 500 dlužníků měsíčně, po novele je jich více než 3 000. Pozornější pohled přitom ukazuje, že jde o tři různé skupiny osob. První tvoří lidé s průměrnými dluhy v řádu sta tisíců korun, kteří dříve nesplňovali limit úhrady třiceti procent dluhů z důvodu příliš nízkých příjmů. Dnes jim mírnější podmínky umožňují vstoupit do oddlužení, jak ukazuje modelový příklad dluhu ve výši 800 000 korun. Zajímavější je ale možná druhá skupina osob, kterou reprezentují dlužníci s mimořádně vysokými dluhy. Původně se zvažovalo, že se budou moci oddlužit jen lidé s dluhy do maximální výše 2 200 000 korun. Toto pravidlo se ale nakonec do zákona nedostalo. Takže neexistuje žádné omezení výše dluhu, který lze řešit cestou oddlužení. A právě to přitahuje osoby, často živnostníky, s astronomickými dluhy. Pro tuto skupinu osob je totiž oddlužení extrémně výhodné, jak ukazuje modelový příklad s dluhy ve výši 10 milionů korun. A konečně třetí skupina osob zahrnuje především důchodce, kterým stačí zaplatit za tři roky 79 200 korun, a to opět bez ohledu na výši dluhu.

Pro všechny tři skupiny dlužníků jsou podmínky oddlužení ekonomicky výhodnější, než byly dříve. Asi se nelze divit tomu, že je využívají. Varoval bych ovšem zákonodárce před tím, aby ve zmírňování podmínek oddlužení spotřebitelů dále pokračovali, například při implementaci evropské směrnice o druhé šanci. Ta po nás totiž nic takového nepožaduje. Měli bychom mít na paměti, že výhodnější podmínky pro dlužníky sice uzákonil stát, ale zaplatí je věřitelé. A z věřitelů se snadno mohou stát dlužníci.

Autor je advokát a partner ŽIŽLAVSKÝ, advokátní kancelář.