KOMENTÁŘ: Lze užít kamerové záznamy jako důkaz?

KOMENTÁŘ: Kdy vypneme internet?

Tím, jak kamery stále častěji vstupují do mezilidských vztahů, a jaký zásah do soukromí mohou představovat, nabývají na důležitosti i související právní otázky. V českém právním řádu neexistuje samostatná úprava pro kamerové či obdobné sledování, proto musíme pravidla hledat jinde. Jedná se zejména o ochranu osobnosti podle občanského zákoníku a o pravidla pro zpracování osobních údajů. Některé zvláštní zákony pak upravují dílčí aspekty, například zákoník práce pravidla pro sledování zaměstnanců.

V uplynulých letech byly řešeny především otázky týkající se toho, kdo, kdy, proč a jak může jiného člověka na kameru zachytit. Úřad pro ochranu osobních údajů řešil řadu kamerových systémů v obcích, v bytových domech i na pracovištích. Některé jeho závěry pak potvrdily soudy, v jiných případech, například známá kauze Ryneš (střežení vlastního domu kamerou, která zabírala i přilehlou ulici), přístup českého úřadu naopak Soudní dvůr Evropské unie korigoval. Díky rozhodovací praxi každopádně máme, dovolím si říci, poměrně přesně vytyčeny hranice, kdy a jak můžeme kamery používat.

Kamerové záznamy jako důkazy

V nedávné době se ale objevilo několik případů nasvědčujících tomu, že jsou to i soudy a úřady, které si někdy zcela neví rady s kamerovými záznamy předloženými jako důkazní prostředek.

Ústavní soud tak musel obecným soudům ujasnit, že v případě provedení důkazu kamerovým záznamem je nezbytné, aby soud zaprotokoloval, co na záznamu viděl. Pokud tak neučiní, účastníci řízení se k provedení důkazu kamerovým záznamem nemají možnost vyjádřit a jeho vnímání ze strany soudu, o kterém jsou dozvědí až v rozsudku, pro ně může být velmi překvapivé.

Právník František Nonnemann.

Obdobně veřejný ochránce práv správní úřad upozornil na to, že pokud kamerový záznam zachycuje skutek, v tomto případě pronesení konkrétního výroku, nemůže úřad s klidnou tváří tvrdit, že se tento skutek vůbec nestal.

Aplikace obecných právních předpisů a pravidel na kamery zkrátka nebyla a není snadná. Tato komplikovaná a někdy i bolestná cesta, kterou jsme již, věřme, z větší části prošli, však může mít více pozitivních cílů. Kromě vyjasnění aplikace práva na více či méně standardní použití kamer nám současné diskuse mohou pomoci lépe nastavit právní režim pro další, modernější sledovací technologie, které do našeho soukromí zasahují a budou zasahovat ještě daleko více.

Autor je právník a člen výboru Spolku pro ochranu osobních údajů.