KOMENTÁŘ: Má Ministerstvo spravedlnosti správná data o počtu exekucí?

Mapa exekucí narazila. Komora žádá po Otevřené společnosti 90 tisíc za poskytnutá data

Zjištěný počet dlužníků v exekučním řízení se velmi výrazně rozchází s vysokými údaji prezentovanými Mapou exekucí, která byla v posledních letech vnímána jako jeden z hlavních zdrojů informací o zadlužení Čechů, a posloužila tak i jako podklad pro řadu politických rozhodnutí, která zvýhodnila dlužníky na úkor věřitelů. Zřejmě dost možná neoprávněně.

Ve spolupráci se zástupci místních samospráv provedlo InsolCentrum v posledních měsících dvě kontroly údajů o počtu obyvatel v exekuci, při kterých byla zanalyzována data z celkem 6 obcí. Rozdíly, ke kterým analytici v porovnání s Mapou exekucí dospěli, jsou v některých případech propastné – liší se až o 82 procent. V průměru byl pak zjištěný počet osob v exekuci nižší zhruba o 40 procent.

Na jednu stranu je vcelku jasné, že analýzu provedenou na vzorku 6 obcí nelze spolehlivě vztáhnout na celou republiku a automaticky tvrdit, že místo doposud uvažovaných 800 tisíc lidí je jich v exekuci „jen“ necelý půl milion. Na druhou stranu je však naprosto zjevné, že čísla, se kterými se tady roky operovalo v médiích i politických debatách, prostě nesedí. Otázkou zůstává, jak moc a jak dlouho.

Tuto otázku já osobně vnímám jako dosti zneklidňující. V posledních letech byla přijata celá řada zákonných úprav, které posílily práva dlužníků na úkor věřitelů – a to právě i pod tlakem informace, že je v Česku v exekuci víc než 800 tisíc občanů. Mnozí ochránci dlužníků samozřejmě s oblibou mluvili rovnou o milionu a hbitě připočítávali další miliony za rodinné příslušníky. Není divu, že zákonodárci i odborná veřejnost nabyli dojmu, že dluhy a exekuce skutečně dosahují kalamitního stavu – a také že s ohledem na údajné množství předlužených lidí představují atraktivní téma se zajímavým voličským potenciálem.

Naopak protichůdné statistiky a evropská srovnání, které jasně ukazovaly, že si čeští občané po ekonomické stránce vedou velmi dobře a jejich platební morálka je na skvělé úrovni, byly přehlíženy a zpochybňovány. Některá data pak byla zcela nepokrytě manipulována. Od začátku roku ještě neuplynul ani měsíc, přesto jsem již stihl v médiích znovu zaznamenat například pohádku vytrvalých zastánců exekutorské teritoriality, že tak špatný exekuční systém jako u nás mají akorát v Albánii. Zdá se, že státy jako Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko, Španělsko či Anglie a Wales zmizely z povrchu zemského. Stejně tak se vypařila i skutečnost, že v naprosté většině států EU má věřitel právo volby exekutora, byť v některých případech v rámci omezeného regionu. A to je jeden příklad z celé plejády exekučních mýtů.

Dluhy se mají platit

,Přidělování exekucí velkých věřitelů je založeno na korupci.‘ Exekutoři hlasovali v anketě pro teritorialitu

S ohledem na popsanou skutečnost je docela překvapující, že se většina českých občanů těmito smyšlenkami a zkreslenými údaji – bohudík – zatím nenechala zmást. Jak ukázaly výsledky průzkumu, který pro Českou asociaci věřitelů v loňském roce provedla agentura Stem/Mark, většina Čechů stále trvá na tom, že dluhy se mají platit. Přestože politická i mediální debata dlouhodobě naznačovaly opak, čeští občané nestojí o to, aby stát podporoval dlužníky, a už vůbec si nemyslí, že by se jim dluhy měly odpouštět. Podporu by naopak poskytli drobným věřitelům, kterým by mj. ponechali také právo svobodné volby exekutora. Pokud by v exekucích veřejnost něco chtěla změnit, tak je to vedle vysokých nákladů především obtížnost a zdlouhavost vymáhání, které zbytečně komplikují situaci věřitelů, a nakonec vlastně i všech ostatních zúčastněných.

Ve sněmovně momentálně leží hned dvě novely exekučního řádu, které by v případě schválení znamenaly další posílení dlužníků na úkor věřitelů a zcela zásadní proměnu systému vymáhání práva v Česku. Pevně věřím, že naši zákonodárci přistoupí k takto významnému rozhodnutí s nejvyšší odpovědností a budou se při něm opírat o skutečné potřeby a přání občanů, a především pak o detailní a ověřená fakta.

Autor je advokát a prezident České asociace věřitelů.