11. června 2019 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Právo a justice

KOMENTÁŘ: Nekalý boj o justiční posty

Soudcovské kladívko (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Soudcovské kladívko (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

PRAHA Před dvěma týdny jsem si v LN přečetl článek, ve kterém redaktorka Kateřina Kolářová uvedla, že nebyla zažehnána legislativní iniciativa, snažící se prodloužit mandát soudních funkcionářů ze sedmi na deset let.

Tento velmi dílčí návrh na změnu zákona o soudech a soudcích nemá nic společného s návrhem resortu spravedlnosti na komplexní změnu zákona, který byl sepsán za éry ministra spravedlnosti Jana Kněžínka. Onen dílčí návrh je poslaneckou iniciativou, jejímž jediným smyslem je zajistit nejen do budoucna prodloužení funkčního období předsedů a místopředsedů okresních, krajských a vrchních soudů, ale (a to možná hlavně) toto prodloužení poskytnout i současným soudním funkcionářům. Bylo by zajímavé zjistit, kdo s touto inciativou ve skutečnosti přišel. Pochybuji, že by Marek Benda, předseda Ústavně právního výboru poslanecké sněmovny, měl tuto ideu z vlastní hlavy.

Závislost na výkonné moci

Již dříve jsem v LN vyjádřil názor, že soudní funkcionáři jsou z různých důvodů slabším článkem justice. Jen bych dodal, že právě předsedové a místopředsedové soudů jsou do svých funkcí ustanovováni výkonnou mocí. Tento způsob jejich kreace je činí objektivně závislými na výkonné moci (z tohoto faktu vycházel i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/08 z 6. 10. 2010). Toto propojení může nabýt podobu osobních vazeb, což může zpochybňovat nezávislost justice. Delší doba mandátu může nebezpečí prohlubovat. U všech soudních funkcionářů totiž nelze spoléhat na jejich etické ukotvení a profesní zdrženlivost.

Soudce Vrchního soudu Ladislav Derka.

Soudce Vrchního soudu Ladislav Derka.

Např. v minulosti došlo již minimálně k šesti případům, kdy byli soudní funkcionáři v rozporu s právem opakovaně jmenováni k výkonu téže funkce na stejném soudu. Nepochybně si byli vědomi, že tím úmyslně porušují právo ve svůj prospěch, ale ani jejich postavení soudce a dlouholetého soudního funkcionáře je od takového postupu neodradilo.

Položme si tak otázku – může se soudce ve své profesní činnosti dopustit něčeho horšího, než když úmyslně ohne právo ve svůj prospěch? Domnívám se, že nikoli a asi vždy by v takových případech mělo být výsledkem ukončení jeho soudcovské kariéry.

I proto je namístě být nanejvýše obezřetný k této poslanecké iniciativě.

Řešení, co se mine „účinkem“

Domnívám se, že jediný stupeň soudů, kde by mělo smysl takto prodloužit mandát, jsou okresní soudy, a to navíc jen u těch skutečně malých. Jen u soudů s menším počtem soudců může nastat situace, že žádný z jiných soudců tohoto soudu nemá zájem o tento mandát a nepodaří se získat ani zájemce z jiného soudu. Tato úvaha je ale hypotetická – nejprve by bylo potřeba zanalyzovat, kolikrát v minulosti tento problém na okresních soudech ve skutečnosti nastal. I z této hypotetické úvahy však plyne, že problém s nedostatkem kandidátů na předsedu či místopředsedu soudů neplatí pro žádný z krajských a vyšších soudů, kde není problém s motivací jednotlivých soudců, jde totiž o atraktivní posty.

Z uvedených důvodů považuji za nevhodné, aby byl tento návrh novely zákona v jakékoliv verzi schválen. Nicméně kdyby se tak přesto mělo stát, bylo by namístě určit v přechodných ustanoveních účinnost až pro soudní funkcionáře ustanovené po dni účinnosti této změny zákona (jde o standardní způsob eliminace jakéhokoliv nebezpečí klientelismu). Mám ale pocit, že v takovém případě by již iniciátoři tohoto návrhu novely ztratili o tuto změnu zájem…

Autor je soudce Vrchního soudu v Praze.

CHCETE SE TAKÉ VYJÁDŘIT?

Jste právník/právnička a rád/a byste se vyjádřil/a k současnému dění, právnickému stavu či novinkám v legislativě? Napište nám na katerina.kolarova@lidovky.cz.

LADISLAV DERKA

Najdete na Lidovky.cz