KOMENTÁŘ: Novely soukromé právo neohrozí

Skončí spory o ušlý zisk u soudů? Podnikatelé a vláda se přou o výklad krizového zákona

I v našem státě „panuje nemoc, která, plodíc hrůzu, ochromuje styk mezi lidmi“, jak stálo napsáno v meziválečné době v návrhu československého občanského zákoníku. Možnost nákazy, ohrožení zdraví, ba i smrti vyvolává u choroby, proti níž není léku: strach. Tím spíš, že pro některá média není týdny jiné zásadní téma než koronavirus.

Strach se snadno mění z bázně v hrůzu; její agresivní projevy nejsou jen na facebooku. Politolog upozorní, že strach lze zneužít k manipulaci s voliči.

Co je vyšší moc

Co zajímá právníka? Hlavně jiné otázky. Je pandemie kvalifikovaná náhoda zvaná vyšší moc? Ta se zpravidla chápe jako výjimečná, nepředvídatelná a neodstranitelná překážka. Zdejší dostupná judikatura – rozhodnutí zabývajících se vyšší mocí je za století na čtyři sta – se staví k uznání epidemií za vis maior zdrženlivě. Ač se dávno i nedávno vyskytly nejrůznější hromadné infekce, nebyla za vyšší moc prohlášena ani takzvaná španělská chřipka. Soudní praxe spíš tíhne k pojetí, že epidemie může založit nebezpečí utvářející krajní nouzi (Nejvyšší soud, 8 Tdo 1485/2017). Nic ale nebrání, aby si strany ujednaly, že epidemii budou pro svůj poměr za vyšší moc pokládat – to pak musí respektovat i soud.

Nemoc představuje pro člověka riziko. Zasáhne-li ho, je to náhoda, jejíž důsledky nese sám. Něco jiného je, pokud ho nakazí někdo jiný, kdo dal k náhodě zaviněný podnět třeba porušením nařízené karantény (§ 2904 o. z.). Rovněž nákaza v provozovně nebo jiném zařízení může založit soukromé oprávnění na náhradu škody (Nejvyšší soud, 2 Cdon 961/96).

První nakažení byli v tuzemsku zjištěni 1. března. Následně se zaktivizovala veřejná moc a přikročila k některým opatřením. Aktuálně je jich na 160. A počet se zvyšuje.

Dílčí opatření ministerstva zdravotnictví i vlády překrylo vyhlášení nouzového stavu. Kroky vedoucí k politickému rozhodnutí využít kompetence ministerstva zdravotnictví a přistoupit i za nouzového stavu k omezením podle zákona o ochraně veřejného zdraví, vyvolaly pochybnosti, zda se vláda nechce zprostit nahrazování škod v režimu krizového zákona.

Posléze k těmto zásahům přistupují další opatření v podobě zákonů, jejichž návrhy se postupně stávají skutkem. Přirozeně je provázejí diskuse, otázky a námitky. Některé exekutivní kroky byly soudně napadeny.

Pokud jde o náhradu škody, nerozhoduje, že zákon o ochraně veřejného zdraví o náhradě škody mlčí; rozhoduje, že náhradu nevylučuje. I kdyby opatření ministerstva zdravotnictví nespadala pod krizový zákon, jak někteří tvrdí, uplatní se zásada, že kde speciální úprava mlčí, platí předpis obecný. Tím je článek 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s § 1039 občanského zákoníku. Pokud budou některá nařízení zrušena jako nezákonná, nastoupí zákon č. 82/1998 Sb., ukládající státu povinnost k náhradě škody za nezákonné rozhodnutí.

Všechna opatření učiněná k ochraně před pandemií, ať již v jakékoli formě, představují pro civilistu vyšší moc – a to bez pochybností. Zásahy veřejné moci do soukromoprávních poměrů judikatura opakovaně za vyšší moc prohlásila. Tím spíš, šlo-li o plošná opatření jako třeba zákaz převodu konkrétních hodnot do ciziny, vyhlášení mobilizace nebo nařízení výjimečného stavu.

Kodex ad hoc změnám odolá

To má samozřejmě dopady i na soukromá práva a povinnosti a občanský zákoník s jejich důsledky porůznu počítá. Jde o opatření reagující na nebezpečí, jež pomine. Jejich platnost je dočasná. I hodně sporný úmysl zasáhnout do soukromých práv pronajímatelů je plánován na nedlouhou dobu. Ohlášená uvolňování přijatých opatření ukazují světlo na konci tunelu a návrat k běžným poměrům.

Krátkodobý výkyv neohrozí soukromoprávní koncept občanského zákoníku ani jeho důraz na autonomii vůle, pokud zpřísnění poměrů veřejné moci nezachutná jako cesta k jednoduššímu vládnutí. Spíš se mi zdá, že koncept občanského zákoníku ohrožují myšlenková paradigmata dřívějšího práva ukotvená v nejedné hlavě.

Snad novelizační nápady tohoto typu skončí ještě hůř než plošná úprava zákonného předkupního práva, jež se už první novelou do zákoníku s velkou slávou vracela, ale letos byla v tichosti opět zrušena.

Autor vedl rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník.