KOMENTÁŘ: Odložit volby je právně pochybné

Vláda odložila kvůli koronaviru doplňovací senátní volby na Teplicku

Opatření vlády přijatá v nouzovém stavu proti šíření epidemie představují bezesporu největší omezení základních práv a svobod od roku 1989. Mnohá z těchto opatření jsou nutná a musí být rychlá a rázná, aby mohla být účinná. Nouzový stav kumuluje moc v rukou vlády, ale o to důležitější je, aby fungovaly i kontrolní mechanismy.

Ani v rizikové epidemiologické situaci nesmíme rezignovat na záruky právního státu, dělby moci a základních práv a svobod. Opatření vlády tedy musí mít zákonný základ, být pod soudní a parlamentní kontrolou a respektovat omezení daná Listinou.

Zákonný základ především

Výkonná moc používá především dva nástroje – usnesení vlády podle krizového zákona a mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví. V těchto zákonech jsou katalogy možných příkazů a zákazů. U těch vládních je někdy sporné, co vše se vejde pod „zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území“, zda i zákaz vycestovat z ČR nebo povinnost mít všude zakrytý nos a ústa.

Mimo pravomoc vlády je podle mě odložení doplňovacích voleb do Senátu. To se podle ústavního zákona o bezpečnosti může stát jen zákonem. Krok vlády ale snad lze vstřícně interpretovat jako pokyn orgánům veřejné moci i kandidátům zastavit přípravu voleb za situace, kdy jsou dány podmínky pro odložení voleb zákonem, který patrně bude přijat, navíc za situace, kdy nezvolením jednoho senátora není ohrožena funkčnost ani legitimita ústavního orgánu. Vláda by ale ten zákon měla ve stavu legislativní nouze co nejdřív navrhnout.

Soudní a sněmovní kontrola

Podle Listiny u rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod nelze vyloučit soudní kontrolu. Ta je závislá na tom, jakou mají ta opatření právní formu. Vláda by asi měla svá opatření v rámci nouzového stavu vydávat jako nařízení vlády, jsou-li obecně závazná a vydávaná k provedení krizového zákona.

Nařízení vlády může zrušit Ústavní soud a dále jakýkoli soud je oprávněn je neaplikovat, odporují-li zákonu. Není vyloučeno, že soudy ta usnesení vlády posoudí materiálně jako nařízení vlády.

Jinak, když vláda tato opatření nevydává jako nařízení a individuální právní akty to zjevně nejsou, to mohou být už jen opatření obecné povahy. Pro to hovoří i podobnost s mimořádnými opatřeními podle zákona o ochraně veřejného zdraví, která jimi jsou.

Opatření obecné povahy může zrušit soud na návrh kohokoli, kdo tvrdí, že jím byl zkrácen na svých právech. V obou případech by bylo dobré, kdyby vláda svá opatření a jejich soulad s Listinou aspoň krátce odůvodňovala.

Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Jen na parlamentní půdě je vláda nucena veřejně obhajovat své kroky v diskusi se svými politickými oponenty. Tuto roli parlamentu nelze ničím nahradit. Nouzový stav nelze bez souhlasu Sněmovny prodloužit za 12. duben. Sněmovna by případný souhlas měla dát až po zevrubném posouzení dosavadních opatření a se zachováním své kontrolní role do budoucna.

Respektování Listiny

Omezení musí být v souladu s Listinou, musí tedy šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod. To znamená, že základní práva smějí být omezena jen v míře, která je nezbytná a přiměřená. Nejpochybnější v tomto smyslu je široký příkaz mít zakrytý nos a ústa třeba i v lese nebo v autě.

Posuzovat nezbytnost a přiměřenost je velmi nesnadné, když na druhé misce vah je nevypočitatelná hrozba pro veřejné zdraví. Soudy to ale posuzovat budou.

Pro ochranu demokracie a lidských práv je jen dobře, že díky tomu musí zákonný základ, nezbytnost a přiměřenost svých opatření důkladně zvažovat i vláda.

Autor je právník, působí jako docent katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy.