Česká legislativa byla dlouhodobě kritizována za roztříštěnost trestněprávní úpravy praní špinavých peněz. Jednání, která lze podle mezinárodních úmluv za praní špinavých peněz považovat, se totiž dalo podřadit hned pod několik skutkových podstat různých trestných činů. Tato nejednotnost tak vedla k neefektivnímu postihu určitých jednání a rovněž představovala překážku pro účinnou mezinárodní kooperaci.
Tento stav měla napravit novela trestního zákoníku účinná k 1.2.2019. Jaké novinky s sebou tato změna přinesla a zda naplnila avizovaný záměr, se zamyslíme v tomto komentáři.
Hlavním účelem novelizace bylo výslovné pokrytí všech požadavků mezinárodních úmluv kladených na vymezení praní peněz, zejména přeměna a převod majetku, držení majetku a některé konkrétní formy zastírání a utajení původu majetku.
Diskutovanou novelizací předně došlo ke zrušení trestného činu podílnictví a podílnictví z nedbalosti. Skutkové podstaty těchto trestných činů byly včleněny do nového znění skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Výsledkem je tak sjednocení právní úpravy praní špinavých peněz v jednom trestném činu, který má úmyslnou i nedbalostní variantu.
Zajímavou novinkou je dále zařazení zvláštního paragrafu o trestání pachatele za úmyslný trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. Ustanovení totiž soudu umožňuje zmírnit přísnost zákona a pachatele potrestat mírnějším trestem, pokud výnos z trestné činnosti byl dosažen trestným činem, za jehož spáchání je stanoven mírnější trest než trest za samotnou legalizaci výnosů z trestné činnosti. Při absenci takového ustanovení o trestání by totiž mohlo docházet k paradoxním situacím, kdy by pachatel legalizující výnos z trestné činnosti mohl být potrestán přísněji než pachatel jiného trestného činu, z něhož takový výnos pochází.
Obecně došlo novelou ke zpřísnění trestních sazeb. V určitých případech se pachatel bude moci praním špinavých peněz dopustit až zvlášť závažného zločinu. V praxi to může mít například dopad spočívající v rozšířené možnosti soudu uložit pachateli trest propadnutí majetku či mimořádně zvýšit trest odnětí svobody. V dnešní době jsou způsoby legalizace výnosů z trestné činnosti čím dál sofistikovanější a je třeba, aby trestní sazby ukládané za tento trestný čin odpovídaly trestním sazbám pro majetkové trestné činy podobného charakteru.
V neposlední řadě pak novela zavedla definice dvou stěžejních pojmů, a to „nástroj trestné činnosti“ a „výnos z trestné činnosti“. Nástrojem trestné činnosti se rozumí vedle samotného nástroje, tedy věci, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu, i její plody a užitky, což jsou přírůstky k věci. Mezi příklady plodů lze zmínit ovoce ze stromů a mezi užitky například úroky z finanční částky. V praxi tak nově bude moct propadnout státu nejen nástroj trestné činnosti, ale také jeho plody a užitky.
Pojem „výnos z trestné činnosti“ je definován jako jakákoli ekonomická výhoda pocházející z trestného činu. Zákonem je dále dělen na bezprostřední a zprostředkované výnosy. Bezprostředním výnosem je věc, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj. Naopak zprostředkovaným výnosem rozumíme věc, která byla pořízena za věc tvořící bezprostřední výnos.
Lze uzavřít, že u nové právní úpravy praní špinavých peněz převažují její přínosy. Došlo k zamýšlenému sjednocení právní úpravy v trestním zákoníku s mezinárodními závazky. Tato změna zjednoduší praxi při mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Novela přispěla i k jistému zpřehlednění legislativy a vyjasnění některých klíčových pojmů.
