GLOSA: Škoda že už dávno nemáme e-Sbírku |
V situaci, kdy byly vysoké školy zavřené, nestojíme poprvé. Minule se to stalo za německé okupace. Ohlédněme se tedy pětasedmdesát let zpět, abychom od Paní Učitelky získali dar klidu, trpělivosti, pokory, pracovitosti a odpovědnosti.
„Oboustranné nadšení učitelů i studentů po šestileté nečinnosti bylo hlavní hnací silou, která umožnila neuvěřitelně rychlé obnovení výuky, zkoušek a promocí. Jen věda musela zpočátku zůstat v pozadí. Na zahájení činnosti vysokých škol čekal zástup různorodých zájemců. Dostavili se doktorandi, kteří před uzavřením vysokých škol nestačili odpromovat, byli tam absolventi, kterým zbývalo jen složení závěrečných zkoušek, řada nedostudovaných s různým počtem včitatelných semestrů a potom pět ročníků válečných maturantů i abiturienti nejmladší z roku 1945,“ píše Blanka Zilynská ve čtvrtém svazku Dějin Univerzity Karlovy.
Dodejme, že to vše na vysoké školy čekalo za situace, kdy nejmodernějšími technickými vymoženostmi byly telefon, rozhlas a cyklostylový rozmnožovací stroj. Nebyla tehdy absence technických vymožeností svým způsobem ku prospěchu při návratu k normálnímu běhu univerzitního života? Umožní naopak dnes jejich existence garantovat v zásadě nezměněný přísun informací?
Jednou z variant je například odlidštit výuku a umožnit budoucím právníkům pořídit si přednášky „v konzervě“, tedy možnost poslechnout si výklad online či z nahrávky. Příště však, až si tuto konzervu koupí od dnešního posluchače kolega z nižšího ročníku, bude již v oborech platného práva „prošlá“, neboť některé normy již nebudou platit či se změní judikatura.
Přednáška naživo je vždy originál. Měla by sloužit k tomu, aby ji přednášející využil nejen k výuce, ale i k výchově, aby ji oživil aktualitami, aby odpověděl na otázky, které minule nepadly.
Ze studentů skuteční právníci
Další dnešní možností je vést studenty k samostudiu. To je snadné i proto, že volný přístup k digitalizovaným částem fondů Národní knihovny či k řadě informačních zdrojů je díky laskavosti jejich provozovatelů umožněn. Stačí studenta nasměrovat, kudy se vydat a jak si položit otázky, na něž se má zaměřit.
Samostudium je pro budoucího právníka velmi cenná zkušenost. Vede jej k odpovědnosti, naučí jej pracovat samostatně bez toho, že by ho někdo permanentně vedl za ručičku. V praxi ostatně, až na to přijde, ponese za svoje rozhodnutí či právní zastoupení odpovědnost jen on sám. Bude si muset umět rozvrhnout čas, aby nezmeškal lhůtu či nepůsobil průtahy. Pro mnohé ze studentů, kteří stíhají při studiu pracovat či jsou na studiích v zahraničí, ostatně absence na výuce, která není povinná, není novinkou.
Distanční výuka dává prostor pro vymýšlení zadání k přemýšlení. Pozor však na horlivce, kteří – jak to bývalo vždy – mají dojem, že právě jejich předmět je oním „pupkem světa“. Není jistě rozumné vytvořit zadání, jehož zpracování mnohonásobně časově přesáhne dobu, kterou by student trávil přípravou a účastí na výuce.
Vrátím se do roku 1945. „Výnos Ministerstva školství a osvěty z 12. 6. 1945 odstraňoval některé z předepsaných formalit jako dodržování různých lhůt, sledu zkoušek, počtu povolených reparátů apod. a stanovil obecné zásady poskytování úlev, které se pak přizpůsobovaly potřebám jednotlivých fakult.“
Přejme si jenom, abychom příštím generacím zanechali vzkaz, že jsme dali na moudré rady našich profesních otců a že i tentokrát „všeobecné nadšení, které v prvních týdnech a měsících vládlo, pomáhalo tyto těžkosti překonávat“.
Autor je děkan PF ZČU, advokát a bývalý ústavní soudce Stanislav Balík.
CHCETE SE TAKÉ VYJÁDŘIT?Jste právník/právnička a rád/a byste se vyjádřil/a k současnému dění, právnickému stavu či novinkám v legislativě? Napište nám na tomas.nahodil@lidovky.cz. |
