KOMENTÁŘ: Novela insolvenčního zákona zaostala za očekáváním, debata o oddlužení čeká Česko brzy znovu |
Pro takové případy existuje oddlužení. Dlužník se po stanovenou dobu snaží, aby splatil co nejvíce dluhů, a pak se mu zbytek dluhů odpustí. „Až donedávna platili dlužníci v oddluženích průměrně 56 % svých dluhů, ale od roku 2019 začalo toto procento prudce klesat,“ říká advokát Michal Žižlavský, člen představenstva a předseda insolvenční sekce České advokátní komory.
„Oddlužení člověku dává možnost restartu a druhého začátku,“ říká Patrik Nacher, poslanec za hnutí ANO a předseda podvýboru pro ochranu spotřebitele. Nejdeme ale příliš daleko? Právní úprava oddlužení prošla nedávno velkými změnami. V roce 2019 došlo k výraznému zmírnění podmínek oddlužení. A v tomto trendu se má letos pokračovat. Hned z kraje roku 2021 projedná parlament návrh plošného zkrácení oddlužení z původních 5 let na 3 roky. Zkusme vyslovit alespoň hrubý odhad vývoje procenta placení dluhů: Původních 56 % po novele v roce 2019 již podle některých odhadů pokleslo na 43 %. Nyní by z toho měly zbýt tři pětiny, což je 25,8 %. Ustojí ekonomika takový náraz?
Je to správný trend? Vžila se mylná představa, že prostřednictvím oddlužení se bohatým bere a chudým dává. Mezi věřiteli ale nejsou jen banky nebo poskytovatelé spotřebitelských půjček. Jsou to živnostníci, které postihla krize nejvíce, a kteří jsou závislí na platbách svých zákazníků. Jsou to matky samoživitelky s nároky na výživné nebo společenství vlastníků jednotek, kde jeden majitel bytu neplatí za společné služby. Je to stát a obce, kterým někteří spoluobčané neplatí daně, sociální a nemocenské odvody a komunální služby. Chceme platit za ty, kdo se oddlužují? Chceme podporovat spotřebitele, kteří žijí nad své poměry, nespoří, ale půjčují si na drahé dovolené a vánoční dárky? Nebylo by vhodné, aby stát, když mění pravidla, jednal uvážlivě? Neměl by se ptát nás ostatních, v jaké míře chceme nést náklady černých pasažérů systému?
