Pátek 28. února 2020svátek má Lumír 4 °C občasný déšť se sněhem Předplatné LN
Lidovky.cz > Byznys > Právo a justice

Notářský zápis psaný na stroji bylo dokonalé literární dílo, říká Martin Foukal

Martin Foukal, čestný prezident Notářské komory ČR. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Martin Foukal, čestný prezident Notářské komory ČR. | foto: MAFRA

PRAHA „Svým postavením bylo státní notářství vhodným působištěm pro ty, kteří vzhledem k tehdejší době buď nemohli, nebo nechtěli mít velké kariérní ambice,” vzpomíná v rozhovoru pro LN Martin Foukal, čestný prezident Notářské komory ČR.

LN: V notařině jste začínal v roce 1978, to je více než před 40 lety. Tehdy měl státní notář zcela jiné postavení, než je tomu dnes, kdy se notářství stalo velice prestižním oborem. Když se za těmi čtyřiceti lety ohlédnete, jaké vidíte největší rozdíly?Státní notářství bylo součástí socialistické justice, ale jako nejméně významná složka bylo na její periferii. S původním notářstvím a s notářstvím, jako ho známe po jeho obnově v roce 1993 dnes, nemělo státní notářství mnoho společného. Notářství mělo být původně po roce 1948 zrušeno, ale nakonec došlo k jeho zestátnění. Z instituce poskytující veřejnosti právní služby na bázi svobodného právnického povolání bylo přeměněno v mocenský nástroj státu, byť málo významný. Státní notářství vedle tradičního sepisování listin a projednávání dědictví mělo další pravomoci, kterými stát vykonával dozor především nad převody nemovitostí takzvanou registrací smluv o převodech nemovitostí a také vybíral daně, tehdy nazývanými poplatky, z dědictví, převodu nemovitostí a z darování. Tehdy měla profese úplně jiný nádech, žilo se v úplně jiné atmosféře. Znám mnoho osobních případů, kdy byl na státní notáře vyvíjen politický tlak.

LN: Jaká byla tehdejší generace notářů?
Různorodá. Byli jimi i někteří dříve vysoce postavení pracovníci justice, jako například bývalý předseda krajského soudu nebo bývalý ředitel odboru Ministerstva spravedlnosti ČR, a také soudci, kteří skončili díky nepohodlnosti režimu na státním notářství jako na poslední štaci. Paradoxně to tedy byla příležitost setkávat se s velice kvalitními a morálními lidmi, kteří měli za sebou zajímavou minulost a od nichž jsme mohli čerpat řadu zkušeností. Vedle toho tam byli i ti, kteří pamatovali původní svobodné notářství. Od nich jsme zase věděli, že notářství má vnitřní hodnotu, své zásady a principy a svůj statut, který je potřeba chránit a snažit se ho uplatňovat, přestože máme jinou dobu. Vnitřní noblesa tohoto povolání se díky nim uchovávala i v době socialismu. Svým postavením bylo státní notářství vhodným působištěm pro ty, kteří vzhledem k tehdejší době buď nemohli, nebo nechtěli mít velké kariérní ambice. Dnešní doba je pochopitelně jiná.

LN: V těchto letech dochází ke generační obměně notářů. Jak se bude nová generace lišit od té staré? A na čem záleží, aby byla úspěšná a nesla hodnotu, kterou jste zmínil?
To je velmi složitá otázka. Mladá generace je mnohem přizpůsobivější a rychleji reaguje a učí se. Generace končících notářů byla schopna zvládnout obrovskou proměnu profese, jak z hlediska změny jejího obsahu a přístupu k jejímu výkonu, tak též z hlediska využívání techniky. Začínali jsme na manuálních psacích strojích, chyby nešlo jen tak opravit a tak notář musel při diktování obsahu smlouvy za účasti smluvních stran přemýšlet dopředu o tom, co chce říci, a jak má formulovat věty, aby měly správný význam. Naučili jsme se vyjadřovat tak, aby měly věty přesnou slovní skladbu a nedocházelo tak k opravám a přepisům. Notářský zápis psaný na stroji bylo literární dílo, které se vyznačovalo dokonalostí, jak ze strany notáře, tak písařky. Od tohoto základního bodu se notáři posunuli až k současné nejmodernější počítačové technice. Přitom po celou dobu vývoje obnoveného notářství až do jeho dnešní podoby museli notáři a jejich stavovská reprezentace stále prokazovat především politické moci nezastupitelnost a význam notářství v našem systému práva. Generace notářů, kterým se blíží zákonem omezená věková hranice 70 let pro výkon této profese, má výhodu v tom, že si celý vývoj pamatuje a váží si toho, čeho se podařilo dosáhnout.

Martin Foukal, čestný prezident Notářské komory ČR.

LN: A nová generace si toho také váží?
Mladá generace má pochopitelně jiný přístup. Notářskou profesi vnímá jako stabilizovanou a neprožívá tolik obavy z toho, že by mohla mít nějaké potíže s vlastní existencí. Výchova nové generace je tak naprosto klíčová. Prvním předpokladem je správný výběr absolventa právnické fakulty, následně velmi záleží na samotném notáři, který má vliv na formování začínajícího koncipienta a ukládá mu do podvědomí základní principy notářství, které do sebe zapadají, jsou přesně formulovány, ale ne vždy dodržovány. Generační obměna rozkryla, že je zde větší rozptyl povah právníků, kteří do profese přicházejí. Lichá je představa těch, kteří se domnívají, že začínající notář bude hned dobře materiálně zabezpečen. Začíná od nuly, nebo je spíš v mínusu, neboť do zřízení notářského úřadu toho musí nejprve sám hodně vložit. U nás se notářský úřad neprodává ani nedědí. Trvá i několik let, než si vytvoří nově jmenovaný notář stabilnější klientelu a než se úřad usadí a zaběhne. Někteří notáři, jež jsou jmenováni do notářských úřadů mimo velká města, se tomu snaží předejít tak, že krátce po zahájení otevřou kancelář s úředními dny v nějakém velkém městě, kde mohou získat klientelu rychleji, a tak se i rychleji ekonomicky zotavit. To ale není vždy vnímáno kolegy z těchto měst pozitivně, vidí v tom zvýšenou konkurenci. Vzniká tak potenciál pro napětí mezi kolegy.

LN: Má tedy numerus clausus pořád své opodstatnění? Nebylo by na místě počet úřadů třeba ve velkých městech zvýšit?
Numerus clausus znamená omezený počet míst, který však lze průběžně podle potřeby měnit. O počtu notářských úřadů rozhoduje ministr spravedlnosti po vyjádření Notářské komory České republiky, které pro něho není závazné. Aby byl počet notářů nastaven správně, je potřeba sledovat vývoj v regionech, probíhající demografické změny, ke kterým dochází například v důsledku vzniku velkých průmyslových zón, a tak může docházet ke stěhování lidí za prací, což se po čase promítne do potřeby využití notářských služeb. Na to je nutné reagovat i upravením počtu notářských úřadů jak v malých, tak i velkých městech, aby byly notářské služby dostupné pro všechny občany po celé republice. Numerus clausus je nutné zachovat i z toho důvodu, že stát prostřednictvím ministerstva spravedlnosti vykonává nad notářskou činností dohled, což by u neomezeného počtu notářů nebylo možné.

LN: Jak často se stává, že NKČR navrhne ministerstvu snížení nebo zvýšení počtu úřadů?
V poslední době došlo v jednotkách případů ke snížení počtu notářských úřadů v ekonomicky slabých regionech, kde po notářských službách není velká poptávka. Ze statistik, které vede Notářská komora České republiky a dává je k dispozici ministerstvu spravedlnosti, lze zjistit vytíženost každého notáře - jak v dědické, tak v listinné agendě. Citlivá je otázka, zda navyšovat počet úřadů ve velkých městech, zvlášť když si vzpomenu, co vedlo k zavedení úředních dnů mimo obvod, do kterého byl notář jmenován.

LN: Co to bylo?
Ve druhé polovině devadesátých let se občas v médiích objevovaly stížnosti na nedostupnost notářských služeb v obchodní agendě, zejména v hlavním městě. Umožnění působení notářů z jiných obvodů ve velkých městech mělo přinést zvýšení kapacity, lepší a rychlejší uspokojování poptávky po notářských službách. Lze konstatovat, že účel zavedení těchto úředních dnů v tehdejší době byl splněn. Je však otázkou, zda i dnes v důsledku generační výměny je to stále aktuální, neboť mladí notáři jsou aktivnější a je pravděpodobné, že díky jejich aktivnímu přístupu jsou schopni poskytovat služby ne snad lépe, ale zřejmě aktivněji a rychleji, než notáři, kteří končí, nebo už skončili. Lze těžko odhadnout, co by pro veřejnost znamenalo zrušení úředních dnů. Než by mělo být takové rozhodnutí přijato, je potřeba vést zevrubnou diskusi o tom, co je motivem notářů z malých měst, aby si zřizovali úřední dny mimo svůj obvod, zjistit, jaká je jejich klientela a proč tito klienti využívají jejich služeb, a ne služeb „místních“ notářů.

Jiný, ale související problém vidím také v tom, že některé venkovské úřady na tom nejsou ekonomicky dobře, a tak nejsou schopny vychovávat své nástupce, protože je prostě nezaplatí. Dochází pak k situacím, že v případě vyhlášení konkurzu na uvolněný notářský úřad v takovémto místě se nepřihlásí nikdo místní, ale uchazeč z velkého města, který se po zapracování a třeba také i zavedení úředních dnů ve velkém městě přihlásí při první příležitosti do konkurzu v tomto městě, kde již úřední dny vykonává. Je-li úspěšný, znovu nastává kolotoč, že se hledá adept, který by vedl úřad na venkově.

LN: Má pak takový notář při konkurzu mezi ostatními uchazeči výhodnější postavení?
Výsledek se nedá nikdy předem určit, ale z logiky věci vyplývá, že praktikující notář splňuje všechny požadavky na výkon této funkce, a tak lze předpokládat i to, že bude úspěšný i v místě, kam se hlásí. Pokud se ale v konkurenci ostatních uchazečů objeví někdo vhodnější, vyhraje ten, kdo obdržel od komise nejvíce bodů a nemusí to být právě notář.

LN: Sám jste v rozhovoru pro jiná media hovořil o problematice krádeží společností. Je toto největší problém, který notářský stav tíží? Nebo je to jen okrajová marginálie?
Od notářství se očekává, že je garantem právní jistoty. Jejím smyslem je předcházet sporům. Pokud by tomu tak nebylo, přichází o důvěru společnosti a celá profese ztrácí smysl. Proto je rozhodně potřeba na tyto nové jevy reagovat. Notářství disponuje potenciálem, který může těmto negativním jevům bránit. Toto dění je ovšem třeba uvést v souvislostech. V době, kdy jsem končil ve funkci prezidenta NKČR, tedy v roce 2015, bylo tehdejší novou zákonnou úpravou umožněno, aby notáři zapisovali změny ve společnostech a jejich vznik přímo do obchodního rejstříku bez ingerence rejstříkového soudu na základě podkladového notářského zápisu. Praxe ukázala, že notáři nové kompetence jak po technické, tak i po právní stránce skvěle zvládli a pro podnikatelskou veřejnost tato možnost přinesla značné urychlení a zlevnění procesu zakládání a změn ve společnostech. Bohužel se ale v poslední době objevilo několik pokusů o podvody spojených s převody podílů ve společnostech, které vyžadují pouhé ověření pravosti podpisů na smlouvě o převodu takových podílů. Paděláním ověřovací doložky pravosti podpisu na smlouvě dochází ke krádežím celých firem. Podle mých informací z rejstříkových soudů bylo i u nich zaznamenáno mnoho pokusů o podvod paděláním ověřovacích doložek o ověření podpisu, které nejsou od originálu laicky rozeznatelné. Ve Slovenské republice byl před 16 lety zaveden systém přidělování čísel ověřovaných podpisů automatickým systémem vedeným centrálně Notářskou komorou Slovenské republiky, který umožňuje kontrolu ověření prostřednictvím jejích webových stránek. Pomocí tohoto systému je možné vždy ověřit skutečnost, že k ověření podpisu na smlouvě skutečně došlo. Poslední legislativní vývoj nasvědčuje tomu, že se snad podaří přijmout podobnou úpravu ověřování pravosti podpisu notářem i u nás.

Dalším pomocným nástrojem pro zvýšení právní jistoty je uvažované zřízení centrálního elektronického archivu notářských zápisů, ze kterého by byly vyhotovovány stejnopisy a nebylo by tak možné pochybovat o tom, zda existuje originál notářského zápisu.

LN: Nezabrání to ale tomu, že k ověření a následnému padělání dojde někde jinde? Třeba na pobočkách Czech Pointu.
Máte pravdu. Bude-li systém ověřování nastaven tak, jak jsem uvedl, lze to pouze omezit. Existuje u nás totiž mnoho dalších míst, kde lze pravost podpisu ověřit, což, nutno podotknout, nemá v zahraničí obdoby. Proto bych považoval za rozumné navrhnout řešení tohoto problému tak, aby po zavedení systému ověřování podpisů a vedení elektronického archivu notářských zápisů Notářskou komorou ČR bylo možné realizovat převody společností, nebude-li mít smlouva formu notářského zápisu, na základě soukromé listiny jen s ověřením podpisů u notáře s možností následné kontroly jejich pravosti prostřednictvím náhledu do centrální evidence. O tomtéž by se mohlo uvažovat i v oblasti práv k nemovitostem. Vím, že takovýto návrh může vzbuzovat mnohé diskuse a nesouhlas zejména u advokátů, ale domnívám se, že je nutné hledat řešení, které posílí právní jistotu v oblastech nejvíce ohrožených, a to jsou obchodní společnosti a nemovitosti. To je ale závislé od politické vůle a zvážení, jestli je důležitější právní jistota, nebo dnešní flexibilita se všemi popsanými riziky. O tématu, jak zabránit odcizení firem, se již delší dobu diskutuje, ale jak jsou případná jednání daleko, mi není známo, jelikož již téměř pět let nejsem ve výkonných orgánech Notářské komory ČR, moje funkce je jen čestná.

Martin Foukal, čestný prezident Notářské komory ČR.

LN: Před dvěma lety jste se stal předsedou Pražského sdružení Jednoty českých právníků a v čele Jednoty českých právníků stojí předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Čeho se během dvou let, kdy vedete pražský pobočný spolek, podařilo dosáhnout?
Cílem JČP je, aby právníci smýšleli společně o tom, co je spojuje, a to je pocit odpovědnosti za právní stát a ochrana principů demokracie a také se na tom skutečně podíleli. Jednota je názorovou platformou pro všechny právníky bez rozdílu právnické profese. Úkolem je kultivace právního prostředí a na tom se pražské sdružení jednoty významně podílí pořádáním kvalitních a cenově dostupných vzdělávacích a společenských akcí. Za úspěch lze považovat i to, že před dvěma lety bylo z iniciativy pražského sdružení jednoty podepsáno Memorandum o spolupráci mezi Jednotou českých právníků a zástupci všech právnických profesí. Tato iniciativa byla přijata jako výborná myšlenka, jelikož dává příležitost ke vzájemným diskusím na aktuální témata a vytváří možnost vyjádřit názor právnické obce i vůči veřejnosti.

LN: Jaká témata to konkrétně jsou?
Jedním z prvních témat, jež bylo diskutováno a je stále aktuální, je mlčenlivost právnických profesí, přestože se každé této profese dotýká trochu jinak. Byly tím myšleny ataky na zprůhlednění činnosti advokátů, notářů, státních zástupců, soudních exekutorů a dalších, které však překračovaly hranice potřebné pro zachování smyslu a podstaty těchto právnických profesí. Meze mlčenlivosti mají všechny právnické profese nastavené různě, ale vůči tendencím, které zavánějí populismem, je nutné se vymezit. V současné situaci se také různě skloňuje nezávislost justice a jednotlivých právnických profesí. I o tom je potřeba mluvit, a případně tomu čelit. Společně vyjádřený názor vůči určitým jevům, které by ohrožovaly některou z právnických profesí, je jistě silnějším hlasem, nežli názor vyjádřený jen jednou dotčenou profesní skupinou. Vždy to ale budou politici, kteří mohou ovlivňovat výkon jednotlivých právnických profesí. Nabízí se i diskuse na aktuální téma o zákonu o státním zastupitelství.

Kateřina Kolářová

Autor

Kateřina KolářováKaterina.Kolarova@lidovky.czČlánky
Premium

Která auta jsou skutečně bezpečná? Crash testy versus realita

Folksam je na trhu od roku 1908 a patří k největším švédským pojišťovnám. Od... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Setkáváme se s názory, že auta jsou navrhována tak, aby dosáhla dobrých výsledků v nárazových testech. Díky Folksamu...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Když je střílečka povinná. Hraju hry a platí mě za to, říká člen týmu Brute

Filip Dolenský, profesionální hráč počítačových her | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Má k dispozici fitness trenéra, mentálního kouče, psychologa a ve škole individuální studijní plán. Tedy servis...