Snížení příjmu na měsíc či dva není důvodem pro změnu výživného, říká Kovářová

Karanténa a stres zvyšují riziko domácího násilí. Stačí vylitá káva a emoce explodují, říká psycholog

LN: Jak rodinné a partnerské vztahy ovlivňuje, že lidé spolu v karanténě tráví už druhý měsíc veškerý čas?
Některým rodinám a vztahům to prospělo. Lidé na sebe měli víc času. Mohli se věnovat jeden druhému a společně pracovat na úkolech, které jinak běžně odkládali. Kde ale byly vztahy již dříve napjaté, tam karanténa tření a konflikty jen zvýšila.

LN: Jsou lidé vůbec zvyklí žít spolu dennodenně?
Nejsou a důvody souvisejí se společenským vývojem. Dospělí totiž denně odcházejí za prací, děti do škol a my všichni pak k telefonním a jiným obrazovkám.

LN: Mohou teď snáz eskalovat problémy, které se v rodinách nebo mezi partnery dlouhodobě neřešily?
Krize funguje jako lupa. Zvýrazní, co je v člověku a jeho vztazích k jiným lidem.

Kdo má v sobě laskavé jádro, ten šil roušky a vyvíjel dobrovolnickou činnost. Vím o řadě rozvedených, kteří se dohodli na výjimečném režimu, a v krizi teď spolu dokonce začali i více mluvit.

Kdo je ale nenávistný, tomu krize posloužila jako záminka pro obstrukční jednání. Někteří rodiče odmítali předávat děti kvůli nouzovému stavu druhému z rodičů. To se pak ten druhý mohl snažit sebevíc, a k dohodě nedošlo. Situace byla o to komplikovanější, že soudy sedm týdnů pracovaly v omezeném režimu, a přestože byl druhý rodič v právu, pomoci se nedovolal.

LN: Proč lidé řešení rodinných a partnerských problémů obvykle odkládají?
Lidé jsou různí a individuální jsou i jejich problémy. Někdo reaguje hned a problémy řeší. Jiný věří, že zmizí nebo se dají překonat. Ideální by proto podle mne bylo, kdyby se lidé obraceli nejprve na partnerské terapeuty a psychology. Řada klientů totiž za námi advokáty přichází s očekáváními, která dost dobře nemůžeme naplnit. Ženy se rozvádějí častěji.

LN: Očekáváte po opadnutí nouzového stavu vzestup rozvodovost?
Čínská vlna rozvodů po nouzovém stavu jisté obavy naznačuje. Kdo se chtěl rozvést před karanténou, ten se nejspíš rozvede i dnes. Teď ale doporučuji několik týdnů až měsíců žádná zásadní životní rozhodnutí nepřijímat.

Hádky v karanténě nebyly povětšinou signálem rozpadu vztahu, ale jen pochopitelným projevem emocí, které přejdou.

LN: Pokud rozvodová vlna přijde, budou rozvody častěji iniciovat spíše muži, nebo ženy?
Ženy jsou ve vztahových záležitostech vždycky akčnější. Podle mých statistik iniciují rozvody v asi 60 procentech případů. Mají totiž menší trpělivost a větší citlivost a rozpad vztahu vytuší dříve. To mužům trvá déle.

LN: Může rozvodu předejít mediace?
Je-li dobrovolná, pak ano. V takovém případě sehraje tu nejlepší roli. Mají-li oba manželé či partneři zájem na zachování vztahu, je velmi pravděpodobné, že se jim ho v rámci mediace podaří vylepšit. Musejí to ale chtít oba.

Bohužel se častěji setkávám s tím, že se jeden z nich považuje za ideálního a od mediátora požaduje, aby tomu druhému vyčinil, vysvětlil mu, jakých chyb se dopouští, a napravil ho.

LN: V čem se mediace v rodinných věcech liší od návštěvy partnerské poradny?
Jde o odlišné profese, byť někdy používají podobné techniky. Mediace řeší spor, obvykle konkrétní problém. Mediátor je prostředník, který oběma stranám pomáhá najít oboustranně přijatelné řešení a současně dbá, aby neponičil jejich vztah. Partnerský terapeut vede partnery k tomu, aby na svůj vztah začali nahlížet jinak.

LN: K čemu tedy mediace v rodinných věcech směřuje?
V ideálním případě k mediační dohodě, v níž se vyřeší všechny sporné otázky. Především ale mediace představuje alternativu soudních sporů. Bývá levnější, rychlejší a efektivnější.

LN: Co se při mediaci v rodinných záležitostech pokládá za úspěch?
Úspěchem je dosažení dohody o předmětu sporu a jeho řešení. Spor samotný však, alespoň podle mých zkušeností, často bývá jen zástupným problémem.

LN: Co dosažení dohody komplikuje nejčastěji?
Nedostatek komunikace a vzájemné úcty, strach, komplexy i odlišné hodnoty, přání či potřeby. To všechno jsou vrstvy osobnosti, které se u soudního jednání neodhalí, ale mediátoři s nimi pracují. Úspěchem v mediaci proto je, když jeden partner pochopí motivaci toho druhého. Důvody, proč se chová právě tak, jak se chová.

LN: Je mediace v rodinném právu úspěšná?
Je velmi úspěšná, pokud se jí lidé účastní dobrovolně. A tak je tomu až v 70 procentech případů. Mnohem menší úspěšnost, nanejvýš tak 40procentní, vykazuje mediace nařízená soudem.

LN: Nakolik je mediace v rodinných případech využívána?
Soudci, rodinní advokáti i opatrovníci se s ní za těch sedm let naučili pracovat a využívají ji. Zdá se mi ale, že maxima jsme již dosáhli a větší tlak na její využívání už žádné další benefity nepřinese. 

LN: V minulosti jste patřila mezi významné propagátorky mediace. Proč už se jí nevěnujete?
Skutečně jsem jí věřila a podporovala ji. Stala jsem se i jednou z prvních mediátorek. Po několika mediacích jsem si ale uvědomila, že nejsem tím správným typem mediátora. Jsem totiž příliš akční a nebaví mě vést klienty pomaličku k prozření. Zkrátka jsem svým osobnostním založením spíše advokát než mediátor, a proto ji teď nevykonávám.

LN: Může být vůbec úspěšným mediátorem advokát, jehož povinností je hájit a prosazovat oprávněné zájmy klienta?
Každý advokát si musí udělat jasno, jakou je osobností. Jaké jsou jeho silné a slabé stránky a o co mu jde a o co nikoliv.

Jako začínající advokátka jsem se snažila splnit všechna klientská zadání. Když mě dnes klienti tlačí tam, kam zajít nechci, rozloučím se s nimi. Nezastupuji proto například matky požadující zákaz styku otce s dítětem, ale ani otce, kteří se špatně chovají k matkám.

LN: Zastavila se během nouzového stavu kvůli koronaviru rodinněprávní agenda?
Justice v nouzovém stavu skutečně řešila jen akutní život a svobodu ohrožující kauzy. Takovými ale opatrovnické věci, až na úplné výjimky ohrožených dětí, nejsou. Během nouzového stavu proto prakticky neprobíhaly běžné spory o výživné, o styk s dětmi ani o popření otcovství. Soudy jednání odročily na květen a předběžná opatření vydávaly jen zcela výjimečně. Nerealizovaly se ani výkony rozhodnutí.

To ale vůbec neznamená, že se zastavili advokáti, kteří se specializují na rodinné právo. Bylo tomu právě naopak. E-maily i telefonicky se na nás s dotazy obracely stovky rodičů a příbuzných.

LN: Jedna praktická otázka na konec: jak byste klientům doporučila řešit vyživovací povinnost, pokud jim během nouzového stavu významně poklesly jejich příjmy?
Právo se na tuto situaci dívá jednoznačně. Přechodné snížení příjmu na jeden či dva měsíce není důvodem pro jeho trvalé snížení soudem.

Doporučovala bych proto, aby povinný rodič informoval toho druhého, mírně výživné snížil, a hned jakmile to bude možné, vrátil platbu výživného zpět na jeho původní výši.